2 fotky 
Hlavní hrdinka nového románu Joy Fieldingové Ještě mě nezabíjej má skoro až pohádkový život. Pak ji ale potká nehoda, kvůli níž upadne do kómatu. Přes celkovou nehybnost však dokáže vnímat své okolí a dozvídá se, že nešlo o nehodu, nýbrž o pokus o vraždu.
Ještě mě nezabíjej, Foto: Horymír Hora, Topzine.cz
Kanadská spisovatelka Joy Fieldingová (*1954) pochází z Toronta a svou kariéru začínala jako herečka. Po působení na několika kanadských scénách zamířila do Hollywoodu. Nespokojená a do jisté míry rozčarovaná se však vrátila domů a uskutečnila svůj dávný sen – stala se spisovatelkou. Její knihy se dnes překládají do více než 25 jazyků, vedou v žebříčcích prodejnosti a některé se dočkaly i filmového zpracování. V současné době žije autorka s manželem a dvěma dcerami v Torontu. Mezi její další knihy patří například tituly: Dej mamce pusu, Nic mi neprozrazuj, Jane utíká, Neúplná mozaika anebo Ta druhá.
Chce mě zabít!
Hlavní hrdinkou knihy je Casey Marshallová. Na první pohled má naprosto dokonalý život – je krásná, inteligentní, bohatá (zejména díky dědictví po rodičích) a vdaná za pohledného a milujícího Warrena. Vše se dramaticky změní ve chvíli, kdy ji na parkovišti srazí auto a ona upadá do kómatu. Nemůže se sice hýbat, ztratila zrak, zato však slyší a může tak vnímat svět kolem sebe. Prostřednictvím jejích vzpomínek se dozvídáme, že život rozhodně neměla růžový a že všichni blízcí nejsou jen takoví, za jaké je považovala. Později se dozvídá, že její zranění rozhodně nebyla nehoda, ale plánovaný pokus o vraždu. Začne dokonce podezřívat své blízké, ale snaží se to sama sobě vyvrátit.
Náhoda tomu chtěla, že jedno z jejích podezření je pravdivé a blízká osoba se jí samolibě svěřuje se svými plány a záměry, v nichž největší roli hraje právě Caseyina smrt. Bezmocná Casey nemůže komunikovat, nemůže reagovat a je vydána napospas šílenému člověku, který už dlouhou dobu plánuje její vraždu…
Jako na jevišti
Kniha je rozdělena do 34 kapitol a je vyprávěna v er-formě. Vše se děje pouze za Caseyiny přítomnosti a silně připomíná jeviště divadla – Casey, která se nemůže pohybovat, na jevišti pořád zůstává, ostatní postavy přicházejí a odcházejí. O světě kolem a o tom, co ostatní postavy dělají jinde, se dozvídáme jen zprostředkovaně, z různých narážek, nebo vyprávění. Jakmile odejdou z místnosti, kde leží Casey, jako by odešly ze scény. Možná je to právě autorčina herecká zkušenost, která vedla k tomuto typu zpracování.
S hrdinkou se doopravdy seznamujeme paradoxně až ve chvíli, kdy upadá do kómatu. Jaká je se dozvídáme nejen z jejích reakcí na okolí, které však zná pouze čtenář, protože Casey reaguje jen ve své mysli, ale také díky svým vzpomínkám, ve kterých se kromě dětství či seznámení s manželem objevují i drogy, nevěra či alkoholismus.
Po náročném vzpomínání Casey usíná. Když se vzbudí, nemá (a ani čtenář) tušení, kolik dní uplynulo od nehody, či jak dlouho po návštěvě svých blízkých spala. Časová linie knihy je vlastně tak trochu nejasná a mlhavá, stejně jako Caseyina nejasná přítomnost, vnímání či zdravotní stav.
Později poznáváme také Drew, Caseyinu mladší sestru, která je zprvu nepříliš sympatická postava a jakási černá ovce rodiny. Právě na vztah dvou sester je zde položen největší důraz, i když Casey svého manžela miluje, sesterský vztah je předkládán jako důležitější a silnější, což vůbec není na škodu, neboť nejrůznějších milostných eskapád, trojúhelníků a čtyřúhelníků jsme již docela přehlceni.
Ač je první kapitola jako vystřižená z prvoplánové romantické knihy a druhá kapitola jen jejím jakýmsi lehce zdramatizovaným pokračováním, jejich překonání přinese své ovoce. Tak jako pro život hlavní hrdinky platí i pro tuto knihu, že nic není, jak se zdá. Kniha se přemění skoro až v drama či thriller. Skvěle vykreslená bezmoc Caseyina bezvládného, avšak vnímajícího a plně uvažujícího těla a vrah, který doslova obchází kolem, navozuje opravdu napjatou atmosféru. Tato relativně odpočinková, avšak nadmíru napínavá kniha rozhodně stojí za přečtení, a budete-li ji číst za dlouhých zimních večerů, mohu vám zaručit, že vás bude mrazit v zádech.
Casey vynaložila všechny síly, aby znovu získala kontrolu nad svým nyní přerývaným dechem. Pokud ji opravdu unesli, jestli skutečně leží v rakvi pod studenou hlínou, znamená to, že její zásoba vzduchu je omezená a je nutné, aby jím neplýtvala. Přesto nedostatek vzduchu nepociťuje, došlo jí. Ani necítí chlad. Ani horko. Ani cokoli jiného.
Necítí absolutně nic.
„No tak, no tak,“ zašeptala s usilovnou snahou spatřit ve tmě stopy po svém dechu. Ale zas tam nic nebylo. Casey zavřela oči a v duchu počítala do deseti, než je zase otevřela.
Nic.
Nic kromě hluboké, nekonečné tmy.
Je mrtvá?
Tohle se nemůže dít, prostě nemůže.
Ovšemže se to neděje, uvědomila si s náhlým přívalem úlevy. Je to sen. Noční můra. Co to s ní je? Proč jí to nedošlo dřív? Mohla si ušetřit spoustu zbytečného trápení a promarněné energie. Měla hned poznat, že se jí to zdá.
Teď jen zbývá, aby se probudila. Dělej, ty hloupá. Dokážeš to. Probuď se, sakra. Tak se vzbuď.
Až na to, že si nevzpomíná, že by šla spát.
Ale šla jsem spát. Šla. Celý její den byl očividně sen.
Název: Ještě mě nezabíjej
Autorka: Joy Fieldingová
Počet stran: 304
Rok vydání: 2010 Praha
Vydala: Ikar
Doporučená cena: 259 korunHodnocení: *** (70%)
