Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu. Jak strávit příjemnou dovolenou na Temži

FOTO: kniha
Díla Svatopluka Čecha nejsou dnes oblíbenou literaturou. Zdroj: sxc.hu

Tři muži ve člunu Jerome Klapky Jeromeho je klasikou lehké humoristické literatury, která nachází stále nové čtenáře.

FOTO: kniha
Tři muži ve člunu jsou klasikou humoristické literatury, Zdroj: sxc.hu

Knihu tvoří výhradně vyprávění novináře a spisovatele Jeromeho (myšleno autora) o výletu na veslici. Ovšem vypráví ho netradičním způsobem. Mnohými asociacemi se posouvá k různým starším historkám, krátkým vtipným úvahám a jiným oživením. Vždy se však vrátí k původnímu příběhu. Ve výsledku tak kniha, vzniklá mnohými přepisy a úpravami na přání nakladatele, působí jako napsaná na jeden zátah, jako by autor prostě sepsal to, co vyprávěl v kruhu posluchačů.

Jerome Klapka Jerome (1859–1927) se narodil v chudé rodině a měl nelehké dětství. V mládí pracoval jako dělník, učitel a herec. Poté začal psát humoristické povídky. Úspěch mu přinesla povídka Tři muži ve člunu. Souběžně pracoval jako novinář. Postupem času opustil humoristický žánr a přešel na vážná a životopisná díla. Popularity Tří mužů ve člunu však žádné z jeho dalších děl nedosáhlo.

Ačkoliv je kniha přes sto let stará (1889), není to na ní téměř poznat (nejspíš proto, že se zabývá věcmi všedně každodenními, které se mění docela pomalu). Samozřejmě, pokud by čtenář tyto vazby hledal, najde je snadno. Ale stejně snadno může tato znamení ignorovat. V knize se nestane nic, co by se nemohlo stát dnes. A detaily jako koňské povozy, nebo z dnešního pohledu konzervativní oblékání, tak působí jako ozvláštňující detaily.

FOTO: Kostel
Muži si při cestě užívají i pohled na krajinu

Trochu k tomu přispívá i to, že Jerome, George a Harris, tři muži ve člunu, patří ke střední třídě, vrstvě, které se extrémní změny životního stylu vyhnuly. To se pozná na jediné neveselé události, která tři přátele potká. Během své cesty naleznou mrtvolu ženy, která spáchala sebevraždu, protože se stala svobodnou matkou. A její osud autor popisuje sice jako tragický, ale všední, běžný. Dnešní člověk by už sebevraždu chudé svobodné matky za běžnou věc nepovažoval.

To už jsme ztratili veškerou rozvahu. Vzali jsme konzervu na břeh, Harris šel na pole pro ostrý kámen, já přinesl z lodi stěžeň, George držel konzervu. Harris na ni položil hrot kamene a já zvedl stěžeň do vzduchu a vší silou udeřil. Georgovi zachránil život jeho klobouk. Schovává si od té doby to, co z něj zbylo a za zimních večerů, kdy se vypráví příběhy a zažitá nebezpečí, George ten klobouk přinese a ukazuje kolem a znovu s přeháněním vypravuje tuto vzrušující příhodu.

Vyjma výše zmíněné události v knize nenajdeme žádné společenské či jiné problémy nebo otázky. S ohledem na to překvapí, kolik textu má formu úvahy. Jedná se ovšem o úvahy odpočinkové, tedy svým obsahem banální (člověk chce, co nemá), ale psané zajímavou, vtipnou formou, doplněné o nadsazené příklady ze života, takže přes nevýraznost předkládaných myšlenek nepůsobí nudně, právě naopak.

Krásná to zem

O něco hůř jsou na tom poznámky o geografii a historii. Tři muži plují ve svém člunu po Temži, což je na vyprávění hodně znát. Autor zmiňuje většinu měst a městeček, které míjí cestou, a upozorňuje na místní zajímavosti. Najdeme i pár vodáckých rad typu: „Tady je silný proud, je třeba si na něj dát pozor.“ Pro první čtenáře, kteří si klidně mohli udělat podobný výlet, to mohlo být užitečné, ale čtenáři sto let a tisíc kilometrů vzdálenému to samo o sobě přináší málo. Přispěje to sice k atmosféře, ale zase rozmělňuje příběh, zabírá i místo pro vtipy, příběhy a úvahy. Naštěstí není těchto popisů v knize takové množství.

FOTO: Gorge du Verdon
Autor dává všanc i vodácké rady, Zdroj: youtube.com

Podobně působí i exkurze do anglické historie, respektive jejích událostí navázaných na místa kolem Temže. Nejedná se o žádné přednášky, autor jen lehce zmiňuje nějakou osobu nebo událost. A předpokládá, že čtenář ví, kým tento člověk byl, či proč je tento fakt důležitý. Obvykle se jedná o lidi a momenty natolik významné, že jsou známy i českým čtenářům. Ale to neplatí vždy. Jednak tyto informace český čtenář nezná tak dobře, aby si tyto jemné narážky spojil (alespoň ne u všech), zároveň ale samotný text nemotivuje k tomu, aby si čtenář tato fakta dohledal, protože jsou překryta volně navazujícími historkami.

Kdybyste stáli s Harrisem na mořském břehu a řekli: „Slyš, to buďto sirény zpívají pod vlnící se vodou, nebo smutní duchové pějí žalozpěvy za bledé mrtvoly v bledých travách,“ Harris by vás vzal za ruku a řekl: „Nevím, příteli, co to je, ale asi ses nachladil. Pojď se mnou, vím o výčepu támhle za rohem, kde dostaneš trochu skotské pálenky. Ta tě přivede k sobě, než bys řekl švec.“

Ovšem tyto zeměpisné a dějepisné odbočky mají i tak svůj význam. Odlišují Tři muže ve člunu od nesčetných dalších povídek a románů s podobným formátem historek z dovolené. Podobně jako detaily, které v díle kotví ve správném čase a na správném místě.

Jazyk gentlemana

Svůj význam má také starosvětsky poklidný a spořádaný jazyk. Jazyk gentlemana, který nazývá svačinu čajem a opisuje slova rozhořčeného jako příval hrubosti, výbuch vzteku jako povolení uzdy hněvu a podobně. A mnohdy sahá i po výrazech, které by se hodily do lyrické poezie – mrtvé slunce v srdci zasmušilých mraků, armády noci vystupující ze stínů. Autor dovede popsat starou zeď tak, že čtenář zatouží ji vidět.

Tři muži ve člunu jsou kniha oddechová. Ovšem tak, že neomrzí ani po několikátém čtení a vždy znovu spolehlivě pobaví.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*