Jazzrockový bubeník Billy Cobham Praze ukázal, že do starého železa ještě nepatří

Lidé, kteří šli 4. října do Lucerna Music Baru na koncert tohoto jazzrockového veterána, si jistě kladli otázku, zda je to stále tak zdatný bubeník jako dřív. Billy Cobham jim ukázal, že hrát umí stále skvěle, ale že je již spíše člověkem žijícím v minulosti.

Billy Cobham                                                                                                                                            Foto: Michal Havlák

Na koncert do Prahy přijel tento americký bubeník s doprovodem kvalitních spoluhráčů. Kromě Billyho Cobhama, který si přivezl úctyhodnou bicí soupravu s dvěma kopáky, se v sestavě kapely objevil i francouzský kytarista Jean-Marie Ecay, kterého mohou lidé znát pro jeho dlouholetou spolupráci s houslistou Didierem Lockwoodem.

Dalším Francouzem v kapele byl Christophe Cravero, který kromě kláves hraje velice slušně i na housle. Rytmiku pak svojí baskytarou Fender přijel podpořit Michael Mondesir, bratr bubeníka Marka Mondesira, který je často vyhledávaným hráčem pro turné mnohých slavných muzikantů. Michael Mondesir si již tak zahrál s Jeffem Beckem nebo Johnem McLaughlinem. Jeho bratra měli právě s McLaughlinem šanci lidé vidět v roce 2009 v Praze.

Čtěte také: Jeff Beck poprvé koncertoval u nás. Praha dostala pořádnou kytarovou lekci

Tato čtyřčlenná sestava muzikantů přijela do Prahy představit Cobhamovu desku z roku 2010, která se jmenuje Palindrome. Koncert byl ve čtvrt na deset zahájen skladbou Mirage, která je právě z nové desky. Skupina spustila tvrdým tempem a Billy Cobham během pár okamžiků dokázal, proč je považován za jednoho z nejlepších bubeníků na světě.

Technická přesnost, která kontrastuje s jeho hráčskou divokostí, je podpořená perfektním zvukem bicích a právě to je ten trhák, kterým Billy Cobham ohromuje jazzový svět již více jak čtyřicet let. Zbytek kapely zdatně podporoval divoké bubenické běsnění a bylo tedy jasné, že koncert se ponese v rychlém tempu.

Billy Cobham – Mirage (z desky Palindrome)

Většina skladeb koncertu byla vybrána právě z desky Palindrome, na které Billy Cobham převzal starší jazzrockové kousky i od jiných muzikantů, aby jim dal nový kabát. Výsledek této snahy je poněkud rozpačitý, neboť se nejedná v zásadě o nic inovativního, ačkoli tyto skladby vůbec nejsou špatné (například píseň Mirage Davea Weckla je opravdu poslechově velmi příjemnou záležitostí).

Tempo koncertu bylo místy až vražedné, dvaatřicetinové tempo skladeb bylo standardem, který všichni muzikanti zvládali bez mrknutí oka. V polovině koncertu tak došlo i na Cobhamovu osvědčenou skladbu Crosswinds ze stejnojmenného alba z roku 1974.

Kapela šlapala jako dobře promazaný stroj a bylo tak příjemné pozorovat naprostou souhru těchto čtyř hráčů různých věkových generací. Jean-Marie Ecay se projevoval jako přemýšlivý hráč, který, ač by technicky předčil mnohé znamé rockové kytaristy, se snažil hlavně podporovat kapelu, aby se pak při svých sólech blýskl brilantní technikou.

Tradici francouzské houslové školy důstojně ukázal Christophe Cravero

Christophe Cravero zase převážně na klávesy doprovázel a sóla si dával ve chvíli, kdy vzal do ruky své housle. Například při skladbě Two for Juan tak ukázal, že umí důstojně ctít tradici francouzských houslistů, jako je například již zmiňovaný Didier Lockwood či Stephane Grappelli.

Po této skladbě došlo na další klasickou Cobhamovu skladbu, Stratus, z alba Spectrum z roku 1973. Na této skladbě Jean-Marie Ecay důstojně zastal pozici předčasně zesnulého kytaristy Tommyho Bolina z Deep Purple, který si na této desce zahrál. Po skončení skladby následovalo takřka desetiminutové Cobhamovo sólo na bicí, během kterého předvedl všechna svoje kouzla.

[Youtube]DYBTBv_h4CQ[/Youtube]

Ukázal tak nádherný kontrast své tiché a přesné hry s divokým cirkusem, kdy po technické stránce člověk nezaznamenal jedinou chybičku. Tohle prostě Billy Cobham stále umí a to je také ten důvod, proč si ho mnozí hudebníci rádi pozvou na natáčení svých desek.

Došlo i na staré známe hity Stratus a Red Baron z desky Spectrum z roku 1973

Z bicího sóla se ve chvíli, kdy znovu nastoupil zbytek skupiny na podium, přešlo na skladbu Alfa Wawes, během které se svými sóly s publikem rozloučil i zbytek kapely. Poté skupina opustila pódium. Po vytleskávání se však ještě jednou vrátila, aby zahrála další notoricky známou skladbu Red Baron, také z alba Spectrum.

[Youtube]Re92_-ASzfQ[/Youtube]

Při této písni Michael Mondesir zaslapoval na baskytaru, za což byl zaslouženě odměněn potleskem. Billy Cobham si střihl ještě jedno krátké sólíčko na bicí, po kterém skladba skončila. Kapela se poté rychle rozloučila a zmizela v šatnách klubu.

Billy Cobham svojí technikou nadále ukazuje svoji bubenickou převahu, přestože na kompozici již ztrácí

Zbývá tedy celkové zamyšlení nad koncertem. Billymu Cobhamovi zajisté není možné technicky nic vytknout, je to špičkový bubeník a po této stránce jen velmi těžko dodnes nachází konkurenci. Nicméně po stránce kompoziční a stylové již bohužel ukazuje, že hudebním smýšlením zůstává stále v 70. a 80. letech, kdy jeho hvězda byla na vrcholu hudebního nebe.

Přesto zážitek z koncertu v paměti návštěvníkům zajisté zůstane i proto, že po Johnu McLaughlinovi je Cobham posledním aktivním muzikantem z kdysi legendární a dnes již dávno rozpadlé kapely Mahavishnu Orchestra, která vznikla přesně před čtyřiceti lety a jejíž písně dodnes obdivují jazzoví posluchači všech věkových generací.

Billy Cobham Band

4. října 2011
Lucerna Music Bar Praha

Délka koncertu: 90 min

Setlist: Mirage, Obliquely Speaking, Moon Germs, Panama, Crosswinds, Two for Juan, Stratus, Alfa Waves, Red Baron

+ atmosféra
+ výkony muzikantů
+ sezení v klubu (u jinak přeplněného Music Baru při podobných akcích je to velké plus)

– slabší repertoár kapely
– rezignace na inovativnější přístup k hudbě

Hodnocení: 70%