3 fotky 
Ačkoli netočí tak často jako jiní – mezi jeho filmy uběhne nezřídka i pět let – patří Jan Svěrák mezi nejznámější a nejúspěšnější současné české režiséry. Je držitelem dvou Oscarů (amerického a studentského) a řady Českých lvů. Jeho nejnovější snímek Kuky se vrací boduje jak u kritiků, tak u běžných diváků.
Jan Svěrák, Foto: Jiří Hanzl
Jan Svěrák se narodil v roce 1965. Jeho otcem není nikdo jiný než známý herec, scenárista, textař a jeden ze zakladatelů divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák, takže k řemeslu měl blízko již v dětství.
Oscaři
Na FAMU vystudoval obor dokumentaristika a hned svým absolventským snímkem si vysloužil studentského Oscara. Jednalo se o fiktivní dokument Ropáci, který popisuje dosud neznámá zvířata žijící v severočeské uhelné pánvi.
Hned poté ale od dokumentu utekl a již za svůj první celovečerní hraný film Obecná škola získal další nominaci na Oscara. Tentokrát ovšem úspěšný nebyl. Na významné ocenění si musel počkat dalších pět let, do roku 1996, kdy získal Oscara za Kolju. Mezitím však stihl ještě dva filmy – Jízdu a Akumulátor 1.
Návrat k dokumentu
V roce 2001 následoval na české poměry drahý a technicky náročný film Tmavomodrý svět. O tři roky později se Jan Svěrák vrátil k oboru, který vystudoval, a natočil o svém otci film Tatínek. V něm taky odhalil spory, které spolu otec a syn měli při psaní zatím posledního společného filmu Vratné láhve. Přesto, že to vypadalo, že k realizaci kvůli rozdílným pohledům na podobu scénáře vůbec nedojde, snímek byl nakonec s úspěchem uveden do kin.
Jako producent stojí Jan Svěrák také za filmem Alice Nellis Tajnosti, který stejně jako svoje vlastní filmy vyrobil ve společnosti Biograf Jan Svěrák.
Jan Svěrák při natáčení Kukyho, Zdroj: distributor filmu
Jak je z uvedeného výčtu patrné, Jan Svěrák je mužem širokého spektra filmových postupů i žánrů. Proto nepřekvapí, že jeho zatím posledním snímkem, který nyní vstupuje do kin, je animovaná loutková dobrodružná pohádka Kuky se vrací.
Překvapení je to tím méně pro ty, kteří pozorně sledovali jeho předchozí filmy. Ti totiž dobře vědí, že hra s detailem je oblíbenou činností Jana Svěráka, která tu a tam probleskla už záběry jeho předchozích filmů. Ostatně již zmínění Ropáci byli natáčeni velmi podobnou technologií. Loutkový film natáčený v přírodě za pomoci loutek poskládaných z přírodních materiálů či kousků plastů je tak vlastně jeho splněným snem.
