×
TOPZINE.cz

Jan Otčenášek: Od budovatelského románu k filmovému scénáři

Pražský rodák Jan Otčenášek (1924 – 1979) působil na scéně české literatury a filmové tvorby více než pětadvacet let. Během svých mladých let zakusil radosti i starosti při studiu na obchodní akademii, ale také trpkost totálního nasazení do továrny. Do roku 1952 pracoval Jan Otčenášek jako účetní. Druhou půli svého života pak zasvětil próze a filmovým scénářům.

FOTO: Mr. Paper čte
Ilustrační foto Zdroj: Topzine.cz, Foto: Martin Koubek

Svou spisovatelskou dráhu zahajuje dílem Plným krokem z roku 1952. K velice frekventovaným a žádoucím prozaickým žánrům této doby patřily především budovatelské a historické romány. Děj budovatelského románu je většinou zasazen do prostředí měst a továren. Hrdiny příběhů představují dělníci a rolníci, kteří se dostávají do konfliktu s bývalými továrníky, úředníky či inteligencí. Prvotina Jana Otčenáška nebyla v tomto ohledu výjimkou.

Konec budovatelské prózy?

Snahu vymanit se ze schematičnosti budovatelské prózy představuje v pořadí druhé Otčenáškovo dílo Občan Brych (1955). Těžiště tohoto románu spočívá ve volbě právníka Františka Brycha, který váhá, zda přijmout či odmítnou politické uspořádání po roce 1948. Rozhodne se emigrovat, ovšem před hranicemi si uvědomí, že jinde by žít nemohl. Tímto okamžikem opět vítězí socialisticky odpovědný a ideově uvědomělý občan, který přijímá politickou autoritu, přestože byl situací po roce 1948 nemile překvapen.

FOTO: Mr. Paper a literatura
Ilustrační foto Zdroj: Topzine.cz, Foto: Martin Koubek

Další etapu tvorby spojuje téma války a okupace. Aleš Haman označuje tuto tendenci jako druhou vlnu válečné prózy. Autoři, jejichž díla zde spadají, se soustředili na vypjaté, mezní životní situace a úděl Židů. Otčenášek tyto náměty ztvárnil v dílech Romeo, Julie a tma (1958) a Kulhavý Orfeus (1964). V nichž se odráží motivy protektorátu, zakázaného vztahu s židovskou dívkou či naivita mládí při zakládání odbojové skupiny Orfeus, jejichž činnost nemá žádný efekt.

Otčenáškova literatura 70. let

V 70. letech se literatura vyhraňuje třemi směry. Je označována jako samizdatová, exilová a veřejná (oficiální). Přestože tato veřejná literatura poskytovala spisovatelům existenční zajištění, neumožňovala jakoukoli tvůrčí a publikační svobodu. Roku 1972 vychází Otčenáškův román Když v ráji pršelo zobrazující odchod mladých manželů z Prahy na venkov. Tento motiv úniku hrdiny ze zkaženého města do nezkažené přírody nebyl v literatuře ojedinělý. Inspirací přírodou nacházíme například v díle Jana Kostrhuna. Poslední Otčenáškův román se od jeho předchozích děl odlišuje především svou deníkovou formou. Hrdinkou je fiktivní autorka toho denníku. Filozofickou rovinu zastupuje otázka morálky, pojetí charakteru lidské osobnosti a jeho proměny.

FOTO: Mr. Paper
Ilustrační foto Zdroj: Topzine.cz, Foto: Martin Koubek

Přestože Otčenáškova díla hodnotili různí kritikové i vědci, nacházíme v těchto kritických ohlasech určité společné znaky. Vítězslav Rzounek ve své monografii Jan Otčenášek vyzdvihuje především epičnost příběhů. Toto znovuzrození epiky přičítá aktivnímu vztahu umělce ke skutečnosti, jelikož izolace umělce od společnosti vede k její krizi. Dalším společným jmenovatelem je láska spojující první tři díla. Rovněž tento motiv prochází svým vývojem. V prvotině Plným krokem ještě není svázán s hlavním dějovým konfliktem.

Postupně přestává být láska jen milostným citem. Přináší pocit opojení, štěstí, ovšem stane-li se láska hlavním tématem, začíná plnit funkci mlhy, která zakrývá a zahaluje lidské vlastnosti. Otčenáškovo pojetí lásky se prezentuje jako prudký milostný cit spojující muže a ženu. To, že láska byla pro Jana Otčenáška něco magického a křehkého dokazuje jeho proslulý citát:

Každá láska má své dějiny. I když docela krátké. Jakési dějiny v kostce. Má čas růstu a zralosti. Má slunečná návrší, strmé pády. Své deště a sněhy.

Díla Jana Otčenáška vypovídají o jeho nesmírném citu pro vyprávění. Děj dokáže ozvláštnit dramatickou zkratkovitostí, například v díle Romeo, Julie a tma je smrt Ester vyjádřena jedinou větou. Naopak postava Františka Brycha je malou psychologickou studií člověka týraného nerozhodností. Své umění scénáristy prezentoval Otčenášek například ve filmech Romeo a Julie na konci listopadu (1971), Byl jednou jeden dům (1974) či Lásky mezi kapkami deště (1979).



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..