Menu
TOPZINE.cz
Art & Design

Jaký je stav umění v komunistickém Vietnamu? Zjišťovali jsme na vlastní kůži

Redakce

Redakce

25. 4. 2011

FOTO: Politický plakát k 75. výročí vietnamské nezávislosti!Exkluzivně! Saigon je po Hanoji druhou největší metropolí komunistického Vietnamu. Přes poměrně tuhý politický režim, který v této zemi panuje, se toto místo může pyšnit překvapivě živou uměleckou scénou, jejíž díla si můžete prohlédnout v jedné z nejlepších galerií v celé jihovýchodní Asii.

FOTO: Politický plakát k 75. výročí vietnamské nezávislosti

Politický plakát k 75. výročí vietnamské nezávislosti, Foto: Petr Holý

Popravdě řečeno jsem si od návštěvy hlavní umělecké galerie v Saigonu mnoho nesliboval. Jaký umělecký zážitek lze také čekat ve městě, kde jsou všechny sloupy veřejného osvětlení střídavě zdobeny vietnamskou pěticípou hvězdou a rudým praporem se srpem a kladivem. V době naší návštěvy se Ho Či Minovo město právě připravovalo na 65. výročí dne vyhlášení vietnamské nezávislosti a výtvarná ideologizace veřejného prostoru tak v těchto dnech dosahovala svého vrcholu.

Náměstí i výškové budovy zdobily obří plakáty dělníků, inženýrů a vojáků se zářivým budovatelským úsměvem (s továrnami, elektrickými sloupy a traktory na pozadí), či hrajících si dětí s pionýrskými šátky, držících v rukou sovětské fáborky a barevné kvítky, to vše v učebnicovém provedení socialistického realismu 50. let, který na prahu druhé dekády 21. století působí poněkud anachronicky a komicky. Z jednoho billboardu ve čtvrti Cholon dokonce k zářivým zítřkům hleděli dva úderníci, kteří jako by z oka vypadli slévači s dojičkou ze staré československé stokoruny, kdy případné záměně bránily jen jejich asiatské obličeje. Doslova z každého rohu na nás přitom svým paternalisticky laskavým pohledem hleděl starý dobrý strýček Ho.

Kam se schovat před ideologií?

Po předchozí návštěvě Paláce vietnamského znovusjednocení a především Válečného muzea (dříve Muzea čínských a amerických válečných zločinů, což je přiléhavější název vzhledem k množství až příliš detailních fotografií dětí spálených napalmem či znetvořených díky dioxinům z projektu Agent Orange, naaranžovaných tak působivě, že zde má mnoho občanů Spojených států chuť spálit své americké pasy), jsme se chystali dokončit svou socialistickou indoktrinaci právě v Muzeu výtvarných umění.

FOTO: Umělecká galerie v Saigonu

Umělecká galerie v Saigonu, Foto: Petr Holý

Neočekávali jsme nic víc než mírné pobavení nad další dávkou budovatelských děl a mírné znechucení nad kýčovitými obrázky dívek ve špičatých kloboucích při západu slunce (všudypřítomný a velmi oblíbený suvenýr většiny západních turistů), což byly zřejmě jediné dvě formy novodobého umění, se kterými jsme se do té chvíle ve Vietnamu setkali. Saigonská galerie nám ale ve skutečnosti doslova vyrazila dech.

Saigonská galerie – příjemné překvapení

Jistě, i tady se to hemžilo angažovanými obrázky plnými tanků, kalašnikovů, rudých vlajek, pracujících a bojujících žen a laskavého strýčka Hoa uprostřed jásajících příslušníků vietnamských etnických menšin. Ale mezi tím vším tu bylo překvapivě k nalezení i dosti velké množství vynikajících obrazů a plastik, za které by se v žádném případě nemusela stydět libovolná evropská či americká moderní galerie. Kromě velmi zajímavých realistických obrazů tu byla celá řada opravdu originálních děl s širokou paletou stylů, od neoimpresionismu až k abstrakci, většina z nich přitom ztvárněná velmi osobitým způsobem, který je příjemným osvěžením pro naše obvyklé umělecké vnímání, až příliš formované europocentrickou estetikou.

FOTO: Utěšování vdovy - Umělecká galerie v Saigonu

Utěšování vdovy - Umělecká galerie v Saigonu, Foto: Petr Holý

Častým námětem pochopitelně byla vietnamská válka (či lépe řečeno všechny indočínské války s Francouzi, Američany i Číňany), kde se kromě mnoha kýčovitých výjevů objevilo i několik skutečně působivých výtvorů, které svou originalitou i dojímavostí rozhodně snesou srovnání s evropskou uměleckou reflexí obou světových válek. To je o to více šokující, pokud si uvědomíme, že většina těchto děl vznikala ve zcela nesvobodném prostředí sjednoceného komunistického Vietnamu 70. a 80. let a jejich náměty byly diktovány státem.

Jak tvořit angažovaně a přitom originálně

I za takových okolností byli ovšem vietnamští umělci schopní vnést do své tvorby neotřelé a svébytné prvky a vytvořit velice pozoruhodná díla, na rozdíl od bezduché a konformní tvorby jejich východoevropských soudruhů ze stejné doby. Zdá se, že vietnamský režim připouštěl, či snad dokonce podporoval u svých výtvarníků a sochařů nesrovnatelně větší tvůrčí svobodu a invenci, než československý režim normalizační a rozdíl je patrný na první pohled.

FOTO: Abstraktní umění - Umělecká galerie v Saigonu

Abstraktní umění - Umělecká galerie v Saigonu, Foto: Petr Holý

A to nemluvím o skutečně brilantních dílech z 90. let a ze současnosti, které prozrazují, že vietnamská umělecká scéna je stále velmi živá, neotřelá a tvoří na vysoké úrovni. I náměty z poslední doby jsou pochopitelně daleko různorodější, a třebaže politický režim ve Vietnamu stále ještě nepřipouští vysloveně provokativní či dekadentní performance (což nicméně, jak se zdá, umělecké prostředí této země příliš nedegraduje), ponechává svým umělcům překvapivě velkou míru svobody a ti jí překvapivě velkou měrou využívají. Daleko více než komunistická Čína připustil komunistický Vietnam závan osvěžujícího liberalismu nejen do své ekonomiky, ale také do umění.

Nejlepší galerie v jihovýchodní Asii?

Celkově je návštěva saigonské galerie opravdovým zážitkem, který by si všichni uměnímilovní lidé mířící do Vietnamu rozhodně neměli nechat ujít. Celkový dojem ještě vylepšuje umístění sbírek v nádherné secesní koloniální budově s příjemnou zahradou a nádvořím, zdobeným plastikami současných vietnamských sochařů, která stojí za pozornost sama o sobě. Českého návštěvníka jistě potěší několik odkazů na naši drahou vlast, včetně hezkého portrétu československého inženýra ve druhém patře.

FOTO: Portrét československého inženýra - Umělecká galerie Saigon

Portrét československého inženýra, Foto: Petr Holý

Kromě moderního umění je část sbírek věnována starým civilizacím (funanské, čamské a khmérské), takže si přijdou na své i zájemci o archeologii. A pokud budete mít stejné štěstí jako my, může se vám stát, že se připletete přímo do vernisáže nové výstavy a třeba si také vyfotíte naživo starou paní, která za vietnamské války stála (coby mladá a pohledná bojovnice Vietkongu) modelem jedné ze zdejších kreseb. Po návštěvě okolních států tak mohu s plnou odpovědností prohlásit, že Saigon má jednu z nejlepších moderních uměleckých sbírek v celé jihovýchodní Asii, a že tohle město doslova žije uměním.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Jaký je stav umění v komunistickém Vietnamu? Zjišťovali jsme na vlastní kůži