2 fotky 
Jan Dubravius, osobnost českého humanismu, která měla velký ohlas především v cizině. Jeden z na první pohled nezajímavých autorů, jenž se u nás příliš neprosadil, ale posunul naši literaturu zase o kousek dál, blíže k evropské úrovni.
Jan Skála z Doubravky byl nejen velkým učencem, Zdroj: wikimedia.org
Jan Skála z Doubravky, zkráceně Dubravius, se narodil roku 1486 v Plzni. Rodina, ze které pocházel, byla zámožná, proto užíval otcova jména Skála. Jejich katolická orientace byla nejspíše důvodem, proč po partikulární (místní) škole odjel studovat na katolicky orientovanou univerzitu v Padově. Tam dosáhl doktorátu z oboru práva a roku 1508 se vrátil zpět do Čech. Pod svým jménem působil v Olomouci, kde mu významný humanista a biskup Stanislav Thurzo svěřil vedení své kanceláře, poté ho jmenoval svým sekretářem a nakonec přispěl k jeho jmenování na olomouckého kanovníka.
Později získal Dubravius další církevní hodnosti, měl hlavně možnost se na olomouckém biskupském dvoře setkávat s družinou humanistů, která se zde formovala. Stal se tak záhy důvěrníkem biskupa, účastnil se politického a diplomatického života. Diplomatem se stal od roku 1509, kdy se podílel na jednání Thurza s králem Vladislavem a záhy na zasedání pražského sněmu Thurza s králem Zikmundem. Na něm na sebe krále upozornil svou výmluvností; dovedl si získat i sympatie krále Ludvíka, který jej pasoval na rytíře s přídomkem „z Doubravky a Hradiště“.
Nadaný diplomat se zálibou v literatuře
Při svém prvním samostatném diplomatickém úkolu se Dubravius oženil. Měl požádat o ruku Bonu, dceru vévody Frantička Sforzy. Sňatek se uskutečnil roku 1518. Svým nadáním v diplomacii získal řadu dalších výhod, mezi jinými hrad a městečko Břeclav, ale i právo volně disponovat svým osobním majetkem, což byla v té době fantazie. Ještě úspěšnější byl po korunovaci Ferdinanda I., kdy se snažil diplomaticky čelit útokům z Turecka. To se mu však nedařilo. Proto jel v čele vojenské družiny do Vídně, nyní už jako voják.
Humanista přečetl všechny dostupné klasiky, Foto: Barbora Bednaříková, Topzine.cz
Od 30. let 16. století dostával Dubravius i úkoly legislativní, byl členem komise zemského sněmu v Jihlavě, která měla formulovat zásady pro správu zemského soudu. Tento úkol byl ukončen na sněmu ve Znojmě, kde tato komise vypracovala konečné znění zásad. Dubravius nezapomínal ani na své statky, uskutečnil například výměnu statků s Thurzem, který mu poskytoval hospodářské i politické výhody, mimo jiné mu pomohl rozvíjet humanistické vzdělání. Thurzo uvedl, že Dubravius přečetl do roku 1516 všechny dostupné klasiky a zasloužil se o doplnění jeho knihovny.
Jednota bratrská? Nakonec se za ni přimluvil
Když biskup Thurzo zemřel, byl na jeho místo zvolen Bernard Zoubek. Ten ale zemřel dříve, než byla jeho volba potvrzena. Novými kandidáty byli Jan Dubravius a Jan Horák z Milešovky. Dubravius se s Horákem dohodl, že když se on stane biskupem, daruje Horákovi místo koadjutora (pomocného biskupa) a peněžní rentu. Ten přijal, a tak byl Dubravius jednomyslně zvolen biskupem. Roku 1542 získal kněžská svěcení, což mu umožnilo stát se Thurzovým nástupcem.
Dubravius zastal místo Stanislava Thurza, když se stal biskupem, Zdroj: sxc.hu
Zajímavým tématem je Dubraviův vztah k Jednotě bratrské. Zprvu se k ní stavěl negativně, ovšem hlavně na popud krále. Ke kališníkům se vždy choval tolerantně, nezasahoval do pravomocí jejich kněží. Když poté byla po bitvě u Mühlberka Jednota pronásledována a její představitelé vězněni, přijal Dubravius na žádost pánů, kteří Jednotě stranili, roli mluvčího. Dokázal tak, že politickou jednotu státu, o níž se zasazoval v Radě zvířat, nadřazuje čistě konfesním zájmům.
Díky svým výborným diplomatickým schopnostem zaznamenal ještě celou řadu úspěchů, není možné zde prezentovat všechny. Mezi jinými měl Dubravius pravděpodobně podíl na vyhlášení Ferdinandovy amnestie, dále dovedl hájit své přesvědčení a právo olomouckého biskupství proti moravským stavům, kdy žádá o podporu krále a biskupa Nausea. Úkolům svého úřadu věnuje úsilí až do své smrti, která jej dostihla 9. září 1553 v Kroměříži.
Dubraviova kulturní památka
Jistě se nebudete po přečtení předchozího textu divit, že se diplomatická, hospodářská a politická aktivita stala výrazným znakem Dubraviova díla. Jeho texty jsou obsahově i žánrově mnohostranné. Podle zdrojů začal psát už v době, kdy se stal sekretářem Stanislava Thurza. Tvorba Dubravia byla ovlivněna také setkáváním se s celou řadou přátel. Chcete-li se dovědět o jeho literárním přínosu více, doporučuji přečíst si samostatný článek na toto téma.
Zdroj: Jan Dubravius. Theriobulia – Rada zvířat. Praha: Academia 1983
