Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Jaké to je Být Japonkou, vypráví ve své knižní prvotině Joan Itoh Burk

Jana Dobešová

Jana Dobešová

2. 3. 2011

FOTO: Japonský chrámPřeneste se spolu s prvotinou Joan Itoh Burk do Japonska šedesátých let. Kniha příznačně nazvaná Být Japonkou vyšla na konci minulého roku v nakladatelství NAVA. A jestli toho moc o Japonsku nevíte, nevadí, byla jsem na tom stejně.

FOTO: Japonský chrám

Japonský chrám, Zdroj: sxc.hu

Hlavní hrdinkou knihy Být Japonkou je téměř třicetiletá Misako, která má sice atraktivního manžela Hidea, ale jinak bydlí v domě se svou tchýní, od níž stále slyší jen výčitky. Co jí nejvíc tchýně vytýká, je, že nemají děti. Misako to také vadí, jenže jak je má vyrábět, když má v noci tchýně ucho pevně přilepené na zdi? Navíc není Hideo často v noci doma, protože je údajně v práci. Když pak musí Misako celý den trávit s tchýní, která s ní jedná jako se služkou, nemá už na sex chuť.

Ani po pěti letech manželství tedy nemůže Misako otěhotnět, a i když se brali s Hideem z lásky, není v manželství šťastná. Přestože se nevzdává a snaží se všemožně přehlížet manželovy chyby i výčitky tchýně, vztah mezi ní a manželem je již minulostí. On si své sexuální choutky uspokojuje u mladé a bujné Fumiko, zatímco se vztah mezi Misako a její tchýní mírně lepší. Každodenní stereotyp rozruší až zpráva z domova Misako, že má okamžitě přijet na přání svého dědečka, který je buddhistickým mnichem.

Tajemství, které se skrývá pod rouškou minulosti

Dědeček Misako totiž zjistil, že má jeho vnučka nejspíše dar jasnozřivosti, a chtěl by si svou domněnku ověřit. Všechno se musí odehrát za nevědomosti jeho dcery, která by s plánem svého otce nesouhlasila. Vše ho napadlo ve chvíli, kdy se ve zdejším jezírku objevily kosti mladé dívky. Když byla Misako dítě, tvrdila mu, že viděla, jak do jezírka spadla nějaká dívka. Jelikož ale nikdo jiný nic nezpozoroval, myslel si, že má malá Misako prostě bujnou fantazii.

FOTO: gejša

Japonky se do povědomí světa zapsaly především díky gejšám, Zdroj: wikipedia.org

Při jedné ze svých cest se ale dědeček dozvídá o fenoménu jasnozřivosti, o kterém dřív neslyšel. Když pak jsou nalezeny kosti záhadné dívky, která neměla na pravé straně hlavy ucho, začne se o problematiku vidin své vnučky více zajímat. Vše naplánuje tak, aby se současně setkali kněz Kenšo, který rozumí jasnozřivosti, a Misako, která je jí nejspíše obdařena. Situaci se mu podaří zajistit tak, že se skutečně všichni tři setkají a Misako se začne blíže seznamovat se svým darem.

Dar jasnozřivosti není vždy vítán

Misako samozřejmě tuší, že není tak úplně normální, avšak v Japonsku (a nejen tam) znamená být jiný něco špatného. Její předtuchy ji děsí. Matka jí vždy říkala, že má jen dobrou představivost a že mít vidiny není dobré. Misako se snaží svůj dar potlačovat, ale příliš se jí to nedaří. Například ví, že zazvoní telefon a kdo volá, ještě dříve, než vůbec zazvoní. Stejně tak pozná, kdo přichází na návštěvu. Mívá však i rozsáhlejší vidiny. Jednu z nich dostane předtím, než odjede domů k rodičům.

V té vidině spatří svého manžela ve chvíli, kdy prožívá orgasmus s mladou milenkou. Dokonce rozeznává detaily, například velké nohy neznámé ženy a její křik. Jelikož ji ale od dětství učili, že vidiny, které má, jsou pouze výplodem fantazie, snaží se nepřikládat jim velký význam. V nitru však tuší, že co vidí, je pravda. V tomto rozpoložení odjíždí domů a příběh velkého zklamání, malé lásky, touhy po pomstě a zrodu i zániku kamarádství začíná.

Postavení ženy v Japonsku nebylo nikdy jednoduché

Zádrhel nacházíme již na začátku, když zjišťujeme, že Hideo je jediný syn, čímž je jeho nevěsta odkázána starat se o jeho rodiče. Hideův otec již dávno zemřel, avšak matka stále žije. Misačiným úkolem je postarat se o svou tchýni. Ta není z jejich sňatku nadšená už jen proto, že se brali z lásky. To nebylo zvykem. Vždyť celá její generace vždy konala svatbu podle přání svých rodičů. To otec a matka rozhodovali, koho si jejich potomek vezme. A najednou její vlastní syn zavádí takové novoty.

Soužití s tchýní má samozřejmě pro Misako mnohá úskalí. Nejenže ji musí obskakovat, ale bude vždy druhá jak pro ni, tak pro Hidea. Konvence jí velí, aby se co nejvíce odpoutala od své rodiny a přijala manželovy příbuzné za své, avšak Misako má ke své rodině velmi blízko. Kromě toho společnost téměř odmítá přijímat ženy na pracovní místa, takže Misako nemá práci, i když dokončila úspěšně vysokou školu. Celý den tedy tráví se svou tchýní.

FOTO: Sushi

Sushi patří k tradičním japonským pokrmům, Foto: Topzine.cz, Barbora Šetenová

Na dvou generacích žen ukazuje Joan Itoh Burk proměnu japonské společnosti. Často zabíhá i do dob starších. Upozorňuje na velký význam tradic, které se zde udržují po staletí a které již v průběhu šedesátých let často upadají v zapomnění. Dokládá také ohromný vliv západní kultury, jež působí na všechny sféry běžného života – od filmového průmyslu, přes vztahy až po odívání. Mapuje i mravní úpadek, který postihl mladou generaci a způsobil tak konflikt mezi nimi a jejich rodiči.

Ve svízelné situaci se pak každý musí rozhodnout, zda upřednostní tradiční, nebo moderní život. Rozhodnutí přitom není vůbec lehké, protože moderní život znamená oproštění od rodinných vztahů, které však mnohdy ovlivňují i pracovní pozici (rodinný typ firem). Život v zajetí tradic nabízí sice pomalejší tempo, avšak značně omezuje kariérové možnosti. Tváří v tvář takové volbě si proto mladí lidé volí de facto mezi kariérou a rodinou.

Být Japonkou ne, ale přečíst si o tom určitě ano

Úžasný román si vychutnáte jak pro jeho informační přínos z oblasti života japonských žen, tak pro jeho dějovou linii, která sleduje nejen Misako, ale odhaluje také osud jejího manžela Hidea a milenky Fumiko. Nevynechá životní příběh zenového mnicha Kenša, který se potýká při svém celibátu s ženskou přitažlivostí Misako. To vše je propleteno s detektivně a zároveň mysticky laděným příběhem o utonulé neznámé dívce bez ucha. Být Japonkou bych nechtěla, ale ráda si o tom znovu přečtu.

Misako zavrtěla hlavou a povzdychla si. „Vy o těch věcech víte zcela určitě víc než kdokoli jiný, přesto si neumím představit, jak byste mi chtěl pomoci. Pravdou je, že občas mívám vidiny. Vím, že to není normální. Sama se bojím, že to, co prožívám, je jen výplod mé bujné představivosti.“

Název: Být Japonkou
Název originálu: One Chrysanthemum
Autor: Joan Itoh Burk
Překlad: Jana Tolletová
Formát: 352 stran, 14,5×21,5 cm
Vazba: vázaná s přebalem
Vydala: NAVA, Plzeň 2010
Doporučená cena: 328 Kč

Hodnocení: *****(100%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Jaké to je Být Japonkou, vypráví ve své knižní prvotině Joan Itoh Burk