3 fotky 
Na sentimentální pomatení smyslů láskou bylo vymyšleno již nepřeberné množství metafor. Pro básníka může být inspirací k sepsání romantických sonetů, stejně jako cílem posměchu. Dvanáctá sbírka básní Víta Slívy, laureáta ceny Magnesia Litera z roku 2003, lásku přirovnává k račímu moru.
Račí mor jako metafora lásky?, Zdroj: www.sxc.hu
Marii, té mrtvé, pohřbené v koutku té živé. Věnováním Víta Slívy kniha poměrně příhodně začíná a vtahuje čtenáře do melancholické atmosféry plné vzpomínek na minulé události, pocity a doby. Ty jsou někdy vyjádřeny tak autenticky, až se nabízí otázka, neprovází-li nás kniha jednou láskou určitého časového úseku v životě autora. Autobiografické teorii navíc nahrává venkovské prostředí, na jehož pozadí se kniha odehrává a které autor umístil do Slezska, tedy do části republiky, kde se sám narodil.
Obleva
Sníh ještě prodlévá –
a v sobě se ztrácí
Potoky vzpomínek! Raci!
Velká metafora?
Sbírka nese název zhoubného plísňového onemocnění, které způsobilo vymizení raka říčního z našich vod. Zda použil autor název Račí mor z důvodu určité reminiscence na dobu, kdy svět ještě nebyl tak podmaněný civilizací a malí kluci lovili raky v řekách, anebo k tomuto onemocnění přirovnal přímo lásku, bohužel není nikde uvedeno. I kdyby autor zamýšlel přirovnat zamilovanost k určité nákaze, nejedná se zde jen o zhnusený výsměch emocím. Na poeticky vykresleném pozadí venkovského prostředí se střídají jak básně melancholicky vzpomínající pošetilou zamilovanost, tak romantické představy s kapkou optimismu i znechucené výkřiky zoufalství.
Velký vůz
Velký vůz uvízl ve škarpě večera,
vrže jak zabírá černý pár koní:
ona a on, jejich ržající nevěra.
Ona už po něm je, on je už po ní.Na voze těžký hnůj, mrtvola Láska.
Nepohnou zarezlým sedmerem hvězd.
Kočí je bičuje, pořvává, mlaská –
nemohou už ani po čtyřech lézt.
Podle toho, jakou z nálad básně vyzařují, se většinou liší i svou estetikou a typem užitého verše. Básně, v nichž autor procítěně popisuje konkrétní atmosféru, situaci či cit, jsou pečlivě esteticky upravené a pro čtenáře většinou dobře srozumitelné (například Velký vůz). Bývá v nich užit přesný sylabotónický verš, který se řídí přesným počtem slabik, a to i těch přízvučných. V básních, u kterých autor jen nastiňuje nějaké citlivější téma, užívá verše tónického.
Nahotiny
Nejnažejší byla ona,
rozevřená jako hrob.
– Možná jsi v ní právě skonal,
na rtech úškleb zašlých dob.
Takové básně považuji za nejkvalitnější. Jsou jimi například Nahotiny a Kurvičky, u kterých můžeme již z názvu vycítit náznaky opovržení a kritiky. Volný verš autor užívá v básních, které působí spíše jako abstraktní výkřiky. V knize slouží v podstatě jako zbraně, které pokaždé naruší estetický ráz celé knihy, což je ale jistě součástí zamýšlené koncepce.
Ukázka z díla ilustrátora Víta Ondráčka, Zdroj: vitondracek.e-blog.cz
Právě ta je občas dosti matoucí. Přeskoky od sáhodlouhých básní, sentimentálně popisujících krajinu, k výstředním výkřikům, často i o jediném verši, působí místy nuceně a kýčovitě. I tak se dá ale kniha pojmout jako vyprávění kousku života jednoho člověka. Celý příběh je navíc obohacen symbolickými a minimalistickými ilustracemi Víta Ondráčka, které jsou vynikajícím doplňkem celé básnické koláže.
Název knihy: Račí mor
Autor: Vít Slíva
Ilustrace: Vít Ondráček
Počet stran: 84
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Host
Doporučená cena: 198 korunHodnocení: *** (65%)
