2 fotky 
Více než 50 let po smrti Alberta Camuse se objevily spekulace, že se nejmladší nositel Nobelovy ceny stal obětí sabotáže KGB. Základem pro teorii se staly deníkové záznamy českého překladatele Jana Zábrany.
Albert Camus, Zdroj: wikimedia.org
Na rakouském serveru news.örf.at se ukazuje, že si Albert Camus krátce před smrtí splnil sen. Pořídil si dům na francouzském venkově, kde s manželkou a dvěma dcerami trávil Vánoce 1959. Konec roku oslavili spolu s přáteli, manželi Gallimardovými. Camus se původně chtěl s rodinou vrátit do Paříže vlakem. Když byl 4. ledna 1960 nalezen mrtvý, ještě měl podle německého listu Spiegel v kapse jízdenku. Tu nevyužil, protože mu italský nakladatel Michel Gallimard na poslední chvíli nabídl, že ho sveze autem.
Důkazy vraždy přináší český spisovatel
Camus měl prý své rozhodnutí změnit, protože se mu přítel chtěl pochlubit novým sportovním vozem. Server news.örf.at na rozdíl od ostatního zpravodajství zmiňuje, že spolu s oběma muži jely také jejich manželky. Policejní zpráva uvádí, že vůz vyjel ze zledovatělé silnice a narazil do stromu. Albert Camus zemřel na místě, jeho přítel bojoval tři dny v nemocnici o život. Šokovaní blízcí si podle novin The Guardian ani nepřipustili, že by k nehodě došlo jinak než nešťastnou náhodou.
Albert Camus (1913-1960) byl přední představitel existencionalismu, francouzský spisovatel, esejista, novinář a kritik. Vystupoval proti fašismu, francouzské koloniální politice i Sovětskému svazu. K jeho nejznámějším dílům patří romány Cizinec a Mor či esej Mýtus o Sisyfovi. Po smrtelné autonehodě u něj byl nalezen rukopis První člověk, který vyšel posmrtně. V roce 1957 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Italský akademik a básník Giovanni Catelli se však domnívá, že byl Albert Camus zavražděn sovětskou tajnou službou. Podle novin Corriere della Sera se odvolává na zápisky českého spisovatele a překladatele Jana Zábrany. Jeho deník u nás vyšel knižně pod názvem Celý život a Catelli podle The Guardian upozorňuje, že v italském překladu některé pasáže zcela chybí.
V nich by mělo být mimo jiné uvedeno, že s Gallimardovým autem někdo před jízdou manipuloval. „Rozkaz pro vraždu mohl pocházet přímo od bývalého sovětského ministra zahraničí Dmitrije T. Šepilova,“ zapsal si Zábrana také do deníku.
Od člověka, který leccos ví, má odkud, jsem slyšel prapodivnou věc. Tvrdí, že autohavárie, při níž v roce 1960 zahynul Albert Camus, byla naaranžována sovětskou rozvědkou. Poškodili prý pneumatiku vozu – technickým zařízením, které ji ve vysoké rychlosti prořízlo či protrhlo. Příkaz k likvidační akci prý dal osobně ministr vnitra Šepilov jako odplatu za článek ve France-Tireuru (z března 1957), ve kterém Camus v souvislosti s maďarskými událostmi zaútočil jmenovitě a přímo na něho. Tři roky prý trvalo, než se rozvědce podařilo úkol splnit. Ale nakonec se jí to podařilo tak dokonale, že svět dodnes žije v domnění, že Camus zemřel při banální autonehodě, jaká může potkat každého. Odmítl mi říct, jak se k téhle informaci dostal, tvrdil ale, že je naprosto zaručená, že ví s naprostou jistotou a bez jakýchkoli pochyb, že to bylo právě takhle, že Camuse mají na svědomí oni.
(Zábrana, Jan: Celý život. Výbor z deníků 1948/1984, ed. Jan Šulc. Praha: Torst, 2001.)
Albert Camus byl v 30. letech krátce členem komunistické strany. Poté, co z ní vystoupil, stal se kritikem sovětské politiky. V jednom ze svých článků ostře vystoupil také proti Šepilovi, když potlačení maďarského povstání v roce 1956 nazval Šepilovo masakrem. „Mohla ale narážka stačit k rozsudku smrti?“ ptá se deník Spiegel.
Camusův životopisec se zastal tajné služby
Camusův životopisec Olivek Todd však popírá možnost, že by za smrtí literáta stála KGB. „Při bádání v sovětských archivech jsem nenašel nic, co by naznačovalo, že měla Moskva zájem na autorově odstranění,“ uvedl pro The Guardian.
Proti teorii, že byl nositel Nobelovy ceny za literaturu zavražděn, mluví podle Spiegel i to, že Camus se rozhodl přijmout nabídku svého přítele krátce před cestou. Tajná služba by tak měla velmi málo času na poškození auta.
