Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Jak vypadá Měsíc autorského čtení z Prahy?

Eva Marková

Eva Marková

19. 7. 2010

FOTO: Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz !SPECIÁL! Člověk míní… znáte to. Letos jsem se na Měsíc autorského čtení do Ostravy nakonec bohužel nedostala. A tak si na webových stránkách festivalu pročítám medailonky předčítajících autorů, tu a tam si pustím záznam některého čtení v Brně. Chcete vědět, jaké záznamy si pustím tento týden?

FOTO: Zuzana Konvičková, Topzine.cz

Měsíc autorského čtení, Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz

Možná si říkáte, proč o Měsíci autorského čtení píši já a ne Zuzka Konvičková, která v Ostravě bydlí a Topzine.cz zásobuje čerstvými informacemi o dění na festivalu. Je to jednoduché: každý redaktor si někdy potřebuje odpočinout. A tak je to tentokrát na mně…

Inspirace i tápání

Tato dvě slova mne při mém pozorování festivalu napadají asi nejčastěji. Tápu nejčastěji u jmen francouzských autorů: kdo to je? Proč jsem o něm/o ní nikdy neslyšela? Přečtu si tedy medailonek, některá jména si i vygoogluju. A v tu chvíli se z tápání stává inspirace – stačí třeba jediný citát a mám zase nad čím přemýšlet.

FOTO: Mr. Paper čte

Hledání Mr. Papera, Autor: Martin Koubek, Topzine.cz

Tápání, pátrání a hledání cest je patrné i v již zmiňovaných medailoncích. Tak třeba citát z Alaina Fleischera: Psát, psát, až z námětu zbude jen popel. Anebo Claude Mouchard, ten mluví o poezii bez bariér a říká, že jeho životním mottem je jít dál. Závěrem snad Cécile Wajsbrot: Jejím životním mottem je pokračovat v hledání.

O co komu jde?

Po přečtení několikátého Proustova dotazníku na stránkách MAČ začínám uvažovat nad tím, co to vlastně všichni hledají. Jaký je vůbec smysl takovéhoto festivalu? Jakou roli hraje v životech lidí literatura? (Asi velkou, říkám si, když zjišťuji, kolik návštěvníků na MAČ zatím přišlo.) Zabředávám do bahna svých myšlenek a najednou mne napadá: Co je to vlastně literatura? Přestože jsem na tuto otázku jednou odpovídala při zkoušce a následně dostala od profesora Bílka za jedna, nejsem si jista odpovědí.

Pokouším se tedy své myšlenky zaměřit na něco malinko konkrétnějšího: o čem má literatura psát? Prostor dostává i úvaha na téma Všechny příběhy už byly napsány.

Život, láska, smrt

FOTO: Jiří Dědeček

Jiří Dědeček, Zdroj: booklet CD Prší nám do campari

Tato trojice slov nabízí své služby jako základní literární témata a důvody pro to, aby se knihy psaly a následně četly. (Pseudo)intelektuálně zmožena zapínám počítač, třeba někde na internetu bude odpověď. A ono jo… Napadlo mne podívat se na stránky Jiřího Dědečka, předsedy Českého PEN Klubu (který MAČ také podporuje), a objevila jsem hned tři fejetony vztahující se k MAČ.

První fejeton mne nadchnul: Dědeček zde uvažuje nad tím, že takovýto festival je pro autora skvělou příležitostí ověřit si, zdali jeho připravovaný text funguje i v interakci se čtenářem. Pokud čtenáři nereagují, má autor rukopisu ještě stále možnost text přepracovat, nebo zahodit. Večery probíhající v rámci MAČ pak nazývá oduševnělými hrátkami. S tím jsem ochotna souhlasit a čtu dál.

Optimismus podruhé a potřetí

Optimistický tón držel i fejeton druhý; Claude Mouchard prý v Ostravě tvrdě kritizoval francouzskou imigrační politiku a donutil tak české obecenstvo zamyslet se nad vlastní xenofobií a rasismem. Tak to by byl další plusový bod pro tyhle oduševnělé festivalové hrátky: nutí nás (z)měnit naše myšlenkové stereotypy.

FOTO: Stéphane Audeguy, Jiří Dědeček

Stéphane Audeguy, Jiří Dědeček během MAČ, Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz

U měnění zažitých stereotypů Dědeček zůstává i ve svém třetím fejetonu, když vzpomíná na kongres v africkém Dakaru, kde ho tamní autoři jaksi automaticky zařadili mezi bohaté, dekadentní a bezproblémové západní autory a říkali mu, že triáda život-láska-smrt už v tom našem západním světě není velkým tématem. Že západní svět už možná velkých témat ani nemá, protože si žije v blahobytu. Dědeček vcelku optimisticky uzavírá tím, že francouzští hosté v Ostravě si toto riziko uvědomují a snaží se s ním bojovat, seč jim pera stačí.

Jestli to návštěvníci festivalu cítí podobně jako pan předseda, můžou být jeho organizátoři nadšeni. Protože zatímco (jak praví klasik) každé setkání s lidskou blbostí je bolestivé, stresující a velmi vysilující, je každé setkání s přemýšlivým člověkem (a dobrou knížkou) podnětné a posilující. Pokud takovýchto lidí máte za měsíc možnost poznat na jednom místě přes šedesát, nezbývá než před organizátory smeknout! (Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že Francouzi jsou zkrátka a dobře ležérní, a tak jich několik – oproti očekávání – na festival nedorazilo.)

Ozvěny Měsíce autorského čtení

Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv! Příští týden se opět můžete těšit na reportáž a konkrétnější informace o Měsíci autorského čtení; já si jdu uvařit kafe a zjistit, jestli z Moravy do Prahy doletěly nějaké nové informace.

Kam za literaturou?

Ve středu 21. 7. v Brně, ve čtvrtek 22. 7. v Ostravě bude číst dramatik Serge Valetti (*1951). Již zmiňovaný Alain Fleischer bude číst 24., resp. 25. července.

Rakvičku, věneček… Nakonec laskonku
A co ty, co si dáš, ty moje něho?
Musíš jíst! Teď, když jsi… Teď, když jsme na sklonku
na sklonku prázdnin… A ostatně všeho
(JHK)

Z českých autorů si určitě nenechte ujít vystoupení J. H. Krchovského (*1960), a to 23. a 24. července.  Velmi příjemné bude bezpochyby i setkání s mladou básnířkou Terezií Riedelbauchovou (*1977); ta bude číst v sobotu 24. 7. v Brně, o den později pak v Ostravě.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Jak vypadá Měsíc autorského čtení z Prahy?