8 fotek 
I ten nejlepší výkon toho nejlepšího kytaristy zní naprosto příšerně ve chvíli, kdy nemá dobře naladěno. Tento článek má za úkol nahlédnout do této problematiky a poskytnout řešení i největším začátečníkům.
Základním předpokladem pro správné naladění je, že je kytara v dobré technické kondici. Dědečkova kráska, která se posledních třicet let vyhřívala na půdě, pravděpodobně dokonale naladit nepůjde. Stejně tak nástroje ze supermarketu za nejnižší cenu ve městě nebo třeba i dražší kusy s vadou výroby nebudou příliš spolehlivé. V takovýchto případech je potřeba svěřit kytaru do rukou odborníka.
Čím ladit?
V podstatě existují pro kytaru tři druhy ladiček. Nejklasičtější, kovová ladička, která při poklepání kmitala a generovala tón, je dnes již k vidění snad jen v muzeu. Tu a tam se ještě vidí ladičky foukací, které měly tu výhodu, že díky množství otvorů bylo možno tvořit tón pro každou strunu zvlášť.
Dnešnímu světu ovšem dominují ladičky elektronické. Nenarazíte na profesionála, který by je nepoužíval. Rovněž jsou ideální pro začátečníky, ladění je díky nim pohodlné a jednoduché. Pořizovací cena je vzhledem k užitečnosti minimální. Lepší modely jsou navíc chromatické, to znamená, že je možné díky nim naladit jakýkoliv tón naší tónové soustavy na jakémkoliv nástroji.
Kde ladit?
U naprosté většiny modelů probíhá ladění pomocí kolíků na hlavě kytary. Bývají obvykle tři na každé straně, případně u podstatné části elektrických kytar všech šest na jedné straně. Tomuto tvaru hlavy se slangově říká hokejka.
Ladící kolíky umístěné na hlavě kytary
U některých kytar, hlavně u těch, které mají pohyblivou kobylku, není možné tímto způsobem ladit, především díky tomu, že je nultý pražec uzamčen, aby se nerozlaďoval používáním páky. Zde se pak používá (jako například u houslí) jemné dolaďování pomocí šroubků přímo na kobylce.
Příklad kytary s jemným dolaďováním u kobylky
Jak ladit?
Ať už máme ladičku a kytaru jakéhokoliv typu, standardně ladíme do takzvaného „E“. Tóny na jednotlivých strunách jsou v pořadí od nejtenčí po nejtlustší e h g d a e, přičemž nejtlustší je na pravoruké kytaře nejvíce vlevo, nejtenčí vpravo. Obráceně napnuté je měl pouze Jimi Hendrix. Pro zapamatování těchto tónů je v našich krajích obecně zavedena mnemotechnická pomůcka „Emil hodil granát do atomové elektrárny“.
Pro upřesnění, pohybujeme se mezi tóny e-e2. Obrázky ukazují rozmístění jednotlivých tónů v notové osnově a na klapkách klavíru. Rovněž stojí za zmínku, že od Aše na západ se pro označení našeho tónu H používá písmeno B, naše Bje označováno jako Bb. Velmi často dochází z tohoto důvodu při zacházení se zahraničními ladičkami nebo zápisy akordů k nedorozuměním.
- Rozmístění tónů kytary na klaviatuře
Referenční ladění
Tento způsob je vhodný jako kontrola správného předchozího naladění, pro drobné doladění u kytar, které nejsou po technické stránce úplně perfektní, nebo máme-li naladěnu jednu strunu (například podle klavíru nebo ladičky) a potřebujeme ve vztahu k ní nastavit i ostatní.
- Ladění podle pozice
Ladění podle pozice Zdroj: Topzine.cz, Martin Palounek
Vycházíme z předpokladu, že struny jsou naladěny v kvartách. Kvarta představuje pět půltónů, tudíž pátý pražec zmáčknutý na nižší (tlustší) struně musí znít stejně jako prázdná struna vyšší. Toto neplatí u struny g, kde je interval nižší, proto pro srovnání struny g a h je potřeba zmáčknout g na čtvrtém pražci.
- Ladění podle flažoletů
Ladění podle flažonetů Zdroj: Topzine.cz, Martin Palounek
Tato technika je převážně kontrolní. Tentokrát vycházíme z předpokladu, že flažonet zahraný ve čtvrtině délky nižší struny musí znít stejně jako flažonet zahraný ve třetině délky vyšší struny. Flažonet zahrajeme tak, že se dotkneme prstem levé ruky znějící struny v místě nad požadovaným pražcem. Flažonet nad pátým pražcem nižší struny odpovídá flažonetu nad sedmým pražcem vyšší struny. Opět toto pravidlo z výše uvedeného důvodu neplatí pro tón g.
Méně tradiční způsoby ladění
Na závěr zmíníme některé velmi svérázné způsoby, jak naladit kytaru. Velmi oblíbené je takzvané punkové ladění. Postup je mnohem jednodušší než jakýkoliv výše uvedený: všechny ladící kolíky se natočí stejným směrem tak, aby tvořily jednu linii. Jde však více o pózu, než o záruku kvalitního hudebního požitku.
Další extrémní možností je táboráková metoda rum+vodka. Postup spočívá v konzumaci obojího, dokud kytara nezní naladěně. Obecně se doporučuje nechávat láhve v průběhu ladění kolovat, aby i posluchači měli na kvalitu ladění stejný názor.
Ladit/neladit?
Ladění kytary není ve finále nikterak složité a občasným procvičováním se obvykle ve velmi krátké době stává běžnou rutinou každého kytaristy. Je velmi důležité nebrat tuto činnost na lehkou váhu a hrát i při běžném každodenním cvičení na naladěný nástroj.
Na druhou stranu si připomeňme, jak to funguje v kruté realitě. Naprostá většina lidí není schopna rozpoznat, jestli jsou tóny, které hrajete, perfektně čisté nebo ne. A ti, kteří mají nadprůměrný sluch, jsou na tom po pár pivech na rockovém koncertě s úsudkem stejně, jako ostatní kolem nich. Mít perfektně naladěno je pro kytaristu důležité, ale rozhodně to není to nejpodstatnější.
