
Jak nakreslit oko? Kreslení obličeje zvládnete do detailu i vy

Štěpánka Tupá
26. 2. 2013
Zvládáte už dobře zachytit proporce obličeje, přesto je skutečné lidské tváři stále na hony vzdálený? V dnešním dílu seriálu o kreslení se poučíte, jak do detailu vykreslit lidské oko, nos nebo ústa.
Než se po načrtnutí základního tvaru a rysů obličeje vrhnete na detailní vykreslování, podívejte se na svou skicu s odstupem a snažte se zhodnotit, zda je vše na svém místě. Důkladné stínování už totiž později dost těžko odstraníte, zvlášť jedná-li se o kresbu tužkou. Všechno je v pořádku? Dobrá, můžeme tedy pokročit dál.
Jak si poradit s okem?
Ne nadarmo se říká, že oko je okno do duše: bez správně zachycené jiskry bude váš portrét vždy mdlý a odlidštěný. Pokud se nechcete trápit s proměnlivým světlem, případně netrpělivostí živého modelu, opět můžete jako předlohu využít kvalitní fotografii. Více než předtím ale dbejte na to, aby byla v dostatečném rozlišení, jinak se totiž může stát, že si budete muset některé detaily domýšlet.
Při kreslení oka musíte vycházet z jeho anatomické stavby. Bulva sama o sobě je kulatá a její vyboulení můžete nejlépe pozorovat při pohledu z profilu, je však snadno viditelné i zpředu. Dále je důležité uvědomit si překrytí oka horním i dolním víčkem. Počítejte nejen se záhyby okolo bulvy, ale i s tloušťkou kůže víček: tu tvoří vzdálenost od bulvy k místu, odkud vyrůstají řasy. Oční bělmo vždy zůstat bílé nemusí, naopak zornička by měla tvořit nejtmavší místo oka a často i celého obličeje. Dodává totiž očím dostatečnou hloubku.
Důležitým a mnohdy opomíjeným prvkem je zobrazení lesku v oku. Existuje pro to celkem jednoduché pravidlo, ilustrované na obrázku: jelikož je rohovka vlhká a lesklá, světlo, které na ni dopadá, se odráží a vytváří zřetelný záblesk. Část světla ovšem rohovkou naopak proniká a osvětluje duhovku na protilehlé straně. Snadné, a přesto efektní!
Vždy se snažte dobře vypozorovat, co je na předloze skutečně zobrazeno, a nebojte se pokusit přenést na papír i detaily, které vám zprvu budou připadat složité. Zjednodušením si práci neulehčíte, naopak. Myslete i na správné zakreslení stínu: ten při určitém typu světla může dopadat i na bělmo, takže se nejsvětlejším místem stane například dolní víčko nebo právě odlesk v duhovce.
Nakreslit nos je snadné
Nos jako nejstabilnější obličejový rys je zásadním tvůrcem podoby obličeje, jeho kresby se však nebojte. Klíčem k věrnému zobrazení je opět správné nastudování předlohy.
Jako první si všimněte, že nos se od kořene směrem ke chřípí více či méně rozšiřuje. Jeho základní tvar se skládá ze tří ploch: dvou bočních, jak nos přechází v tváře, a jedné přední. Ta bývá obvykle nejvíce osvícena, zůstane tedy nejsvětlejší; pro boční plochy pak platí, že na jednu vždy padá více stínu než na druhou.
Náročnost vykreslení špičky nosu a chřípí záleží na jeho tvaru. Nosní dírky jsou nejtmavším místem nosu a nezapomeňte vystínovat také špičku. Velmi výrazná špička nosu ale častokrát přidává modelu na věku, dávejte si tedy pozor především při zobrazování žen a dětí.
Ústa a rty
Ať už má váš model jakýkoliv tvar rtů, jejich obrys získáte postupně; začít byste měli načrtnutím linky úst. Ta bude zároveň i nejtmavší a poslouží vám jako záchytný bod. Většina lidí má horní ret užší než dolní, logicky je na něm tedy i méně místa pro dopadající světlo.
Zkuste si po vzoru obrázku lehce vystínovat pouze horní ret a pod dolním zakreslit dolíček nad bradou. Sami zjistíte, že detaily rtů už jsou teď jen na vás; prostorový vzhled úst je nyní již z velké části zaručen. Při kresbě z profilu hlavně nezapomínejte, že koutek úst leží v přímce s oční zorničkou!
Pokud se váš model usmívá s odhalenými zuby, nejtmavší místa nakreslete v koutcích a na chrupu se stínem spíše šetřete. Příliš ztmavené zuby totiž těžko udělají dojem zářivého úsměvu.
Právě tato a další zásadní chyby budou tématem dalšího dílu našeho speciálu. Co dělá při kreslení portrétu největší problémy vám? Napište nám to do komentářů!