Jak nakreslit lidské tělo: Seznámení s kostrou a jejími limity

FOTO: kostra_nahled

FOTO: kostra1Pro skutečně věrné zobrazení lidské postavy nestačí umět jen dobře obkreslovat; nedá se nic dělat, je načase oprášit znalosti z biologie. Dnešní díl seriálu vám pomůže vkrást se do tajů lidské kostry.

Ne nadarmo renesanční mistři důkladně studovali lidské tělo; neváhali se dokonce tajně vkrádat do márnic a provádět zakázané pitvy, aby člověka poznali dokonale nejen z vnějšku, ale i zevnitř. Měli totiž dojem, že je to pro dokonalou kresbu naprosto nezbytné, a dnes lze říct, že se příliš nemýlili. Neboť těžko můžete přesně vystihnout člověka v postoji či pohybu, pokud nemáte ponětí o uspořádání a stavbě jeho kostí a také svalů.

Trable s trupem: jak na ně?

Klíčová je v tomto případě znalost možností pohyblivosti trupu, především páteře, hrudního koše a pánve. Právě z trupu totiž vychází veškerý další pohyb; jeho pozice předurčuje pozici rukou i nohou. Když se naučíte dobře vypozorovat pohyblivost trupu, dokážete už nakreslit tělo v jakékoliv pozici.

Ve vzpřímené poloze spočívá páteř v ose trupu a může se jevit jako rovná; při pohledu z boku můžete vidět esovité zakřivení, které se při kresbě zákonitě musí projevit. Navíc se páteř může ohýbat dopředu, vzad i do stran a do jisté míry také vytáčet, čímž vždy ovlivňuje polohu hlavy, hrudního koše a pánve. Její pohyb můžete na těle sledovat podle svislé prohlubně na zádech; v některých pozicích si naopak můžete všimnout vystupujících trnových výběžků. Nejvýraznější je výběžek sedmého krčního obratle, ten je patrný hlavně při předklonění hlavy.

FOTO: kostra
Studie jednotlivých částí kostry. Zdroj: birdofyore.deviantart.com

Hrudní koš je tvořen dvanácti páry žeber; ta jsou připojena k hrudním obratlům a sedm párů také k hrudní kosti. Zkuste se postavit před zrcadlo, zvednout ruce nad hlavu a zhluboka se nadechnout: pravděpodobně vám pod kůží obrys žeber lehce vystoupí a zvýrazní se žeberní oblouk, který tvoří jakýsi předěl mezi hrudní a břišní dutinou. Tato fakta nezapomeňte při kreslení zohlednit.

U pánve je pro umělce nejvýznamnější kyčelní hřeben, který u štíhlých osob určuje křivku boků. V některých polohách je patrný téměř vždy, například je-li jedna noha zakročená a trup prohnutý vpřed. Stojí za to vyhledat si odborné studie pozice pánve vzhledem k páteři; užitek, který z toho jako kreslíř budete mít, je k nezaplacení.

Na kresbu končetin studujte důkladně

Významné a při kreslení opomínané kosti jsou také lopatka a klíční kost. U lopatky je třeba zapamatovat si sklon jejích hran, klínovitý okraj a také postavení vzhledem k lopatce druhé. Klíční kost je umístěna nehluboko pod kůží a její správné zachycení velice přispěje k realistickému vzezření vaší kresby. Její tvar ostatně můžete ohmatat přímo sami na sobě. Okraj klíční kosti vytváří jamku, dobře zřetelnou zvláště při pohledu zepředu.

Kostra paže je poměrně jednoduchá a zachytit ji není nic náročného, uvědomte si však, že pažní kost je spojena s lopatkou a zejména při výraznějších pohybech vzhůru se vzájemně velmi ovlivňují. Při zvednutí paží můžete pozorovat i pohyb klíční kosti.

Samostatnou kapitolou je ovšem kostra ruky: její realistické zachycení je značně náročné a je k němu nutná nejen dobrá znalost její anatomie, ale i kreslířský um na vysoké úrovni. Snažte se v její kresbě zlepšovat postupně, k tomu může pomoci kreslit ruce nějakou dobu jako zcela samostatné studie. Neváhejte u toho prostudovat každý článek každého prstu samostatně. Kresbu vám může také hodně usnadnit jednoduché pravidlo: klouby ruky leží na pravidelných obloucích, které se protínají ve dvou bodech na přímce, jež symbolicky prochází zápěstím.

FOTO: studie_ruky
Stavbu ruky se vyplatí prostudovat skutečně důkladně. Zdroj: halogoddess1.deviantart.com

Co se týče dolní končetiny, důležité je zejména to, že stehenní kost je nejdelší kostí v těle. Kyčelním kloubem je napojena na pánev, z níž veškeré pohyby nohou vycházejí. Charakteristickým a často opomíjeným prvkem je také takzvaný velký chocholík, což je hrbol v horní části stehenní kosti. Opět ho můžete najít i sami na sobě: stačí výrazně vychýlit pánev do jedné strany s nohama u sebe.

Drahé pomůcky nekupujte, učte se na sobě

U kolenního kloubu je výrazným prvkem především čéška. Při natažení nohy zřetelně překrývá dolní hlavici kosti stehenní, je-li však noha ohnutá, čéška zakryje vzniklou prohlubeň a stehenní kost tak výrazně vystoupne. Koleno si tedy dobře prostudujte v obou pozicích, zohledněte i jeho napojení na kosti dolní části končetiny.

Jednou ze zdánlivě nedůležitých drobností je fakt, že vnější kotník leží o něco výše než kotník vnitřní. Stavba nártu, zánártních kůstek a prstových článků v podstatě odpovídá stavbě ruky, noha má ovšem oproti ní výraznou klenbu a nezapomínejte také na výběžek patní kosti. Kresbu nohy často ztěžuje také nutnost zohlednění perspektivy, a to hlavně při jednoduchém pohledu zpředu.

Máte z toho hlavu jako pátrací balón? Nevěšte ji, žádný učený z nebe nespadl. Inspiraci můžete najít u jiných umělců, klíčem k úspěchu je ale trénovat, trénovat a trénovat. Výhoda je, že drahé pomůcky tentokrát nejsou potřeba, spoustu toho můžete vypozorovat i v úplně obyčejném zrcadle.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Štěpánka Tupá
Narodila se v květnu 1991, nyní studuje žurnalistiku a anglickou filologii na FF UP v Olomouci. Do redakce TOPZINE.cz nastoupila v lednu 2013, píše do rubriky Umění, architektura a design.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*