Zeptejte se svých dětí. Možná se ani nemusíte ptát, stačí jen vnímat, pozorovat a naslouchat. Ony vám to poví samy. Svým tělem, svýma očima, gesty, mimikou, úsměvem, prvními slůvky. To ony nás učí být dobrými matkami.
Naše dítě nás učí být dobrou matkou, Foto: Laura Mohonea, Topzine.cz
Přiznejte se, že jste alespoň jednou v životě prohlásila, že se nikdy nebudete stejná jako vaše matka nebo jako ta uvřeštěná ženská na druhé straně ulice, která za ruku táhne nepříčetně křičící dítě a dost obtížně skrývá své podráždění. Možná jste dokonce byla svědkem toho, kdy někdo v afektu uhodil dítě a zařekla jste se, že byste svému dítěti nikdy nic podobného neprovedla.
Možná, že si dnes musíte přiznat, že opakujete chyby svých rodičů, občas na dítě křičíte, ještě častěji ztrácíte nervy a dokonce se i párkrát stalo, že jste svému dítěti dala na zadek. To ještě ale nemusí nutně znamenat, že jste špatná matka.
Fyzické tresty ano či ne?
Ve fyzických trestech si libují zejména zastánci autokratické výchovy vyžadující disciplínu a pořádek. “Uděláš to, protože jsem to řekl!” je jejich oblíbená věta. Tresty bývají promyšlené, nikoli nepříčetné mlácení slámy v afektu. Jste-li dítěti takovýmto rodičem, můžete se snadno dočkat vystupňovaného odporu, vzdoru až nenávisti nebo naopak můžete ze svého dítěte vychovat krotkou poslušnou ovečku, která si nechá vše líbit.
Pozor na fyzické tresty!
Liberální výchova v kostce znamená, že teoreticky a téměř i prakticky dovolíte svému dítěti vše a v případě fyzických trestů to až hraničí se zcela opačným procesem. Můžete tím snadno dosáhnout toho, že vaše dítě začne bít vás, protože mu to dovolíte. Často se v liberálním výchovném procesu stává, že necháte své dítě liberálně zajít až za hranice, které jste ovšem jaksi zapomněli pevně stanovit a pak zcela zmateně přecházíte k autokratickému způsobu výchovy, čím pochopitelně zcela matete své dítě.
Pevné stanovení hranic a demokratický přístup je rozumnou variantou a důležité je mít také na paměti tyto zásady:
- snažte se vcítit do pocitů dítěte (vy jste přece také byli dětmi, nebo ne?)
- podporujte jeho zdravé sebevědomí
- naslouchejte mu
- důvěřujte, ale neprověřujte, dejte mu najevo svůj respekt
- nechejte dítě nést následky svých činů (např. zapomnělo deštník, tedy zmokne, přece nepoletíte s deštníkem do školy)
