×
TOPZINE.cz

Já mám Straelen rád… Rozhovor s překladatelem Tomášem Dimterem (1.díl)

Tomáš DimterTomáš Dimter bravurně přeložil detektivní román Pauluse Hochgatterera Sladkost života, který začátkem roku vydalo brněnské nakladatelství Host. Nad sklenkou červeného vína jsme si tedy povídali především o překládání a o rakouské literatuře.

Tomáš Dimter Zdroj: uebersetzerkollegium.com
Tomáš Dimter Zdroj: uebersetzerkollegium.com

Sladkost života vyšla v Německu v roce 2006, u nás teprve letos. Bylo to kvůli překladu?

Ano, ale to kvůli tomu, že jsem prostě zpožděnej.  Mnoho zajíců, zajícova smrt. Už chtěli, abych vrátil knížku, zaplatil práva, chtěli mi vzít smlouvu… Dával jsem přednost jiným věcem a pak najednou bylo potřeba tu knihu rychle přeložit. Hochgatterer teď vydal novou knížku nazvanou Das Matrazenaus, tak ta snad vyjde do roka.

Jak se vám Sladkost života překládala?

Dobře, ale zároveň těžce. Jednoduchost toho textu je jen zdánlivá. Je to opravdu komplikovaná knížka a vy nevíte, jak se do ní dostat. Nevím, jestli se mi to povedlo. Je strašně složité najít ten jednoznačný styl, protože Hochgatterer vám s tím nepomůže. Nemá v knize odbočky, to dítě nežvatlá. Váhal jsem například, jestli ten kluk, co chodí vraždit zvířata, má mluvit jako dítě nebo ne. Nějaké signifikantní znaky stylu tam prostě nenajdete. Ale právě tohle člověka na překládání koneckonců baví.

Každá kapitola začíná jinak, není v tom systém. Jak jste se s tím jako překladatel vyrovnával?

No… Určitě jsem někde třeba špatně identifikoval osobu. To se stát může.

Paulus Hochgatterer: Sladkost života Zdroj: archív nakladatelství Host
Paulus Hochgatterer: Sladkost života Zdroj: archív nakladatelství Host

Žijete s knížkou, kterou překládáte?

Žijete jenom s ní, s ničím jiným. Pokud tedy nepracujete na více překladech. Jeden bulharský překladatel, který překládal Fausta a Musila, tak ten i dnes, po dvaceti letech, zná celého Fausta německy a bulharsky. Ale s prózou žijete méně než s poezií, u té pořád promýšlíte jednu větu. Překlad není tlumočení, přeložený text je přepracovávaný, cizelovaný.

Jak moc jste si knihu Sladkost života mohl tzv. pustit k tělu?

Bylo to těžký, nepustit si ji k tělu. Často jsem Hochgattererovi volal a říkal mu: Hele, co s tim mam dělat? A on říkal: Vybral jste si to, tak asi máte nějaké problémy… Řada kamarádů, kteří téma té knihy znají, ji nechtěla číst. Říkali, že nechtějí problematické vztahy s dětmi, trápilo je to.

Paulus Hochgatterer je psychiatr. Nepřišlo Vám příznakové, že právě on napsal takovouto knihu?

Jednou jsem mu položil podobnou otázku: jak moc se odráží jeho profese v jeho psaní? A on se mě zeptal, proč mu kladu takovou otázku. Ptám se snad spisovatele, který sportuje, nakolik se odráží běh v jeho psaní?

Ilustrační foto Zdroj: thundafunda.com
Ilustrační foto Zdroj: thundafunda.com

Kniha Sladkost života se mi jeví jako typický projev rakouské literatury. Myslím, že se v ní dokonce říká, že Rakousko je psychopatologická země. Co si o tom myslíte?

Tak každej slušnej rakouskej autor musí asi kydat na Rakousko, ne? Hochgatterer je něco jiného než Bernhard, než Jelineková. A myslím si, že je mnohem zajímavější než Bernhard. Ne nadarmo dostal cenu jako nejlepší evropský spisovatel (Literární cena Evropské unie, 2009 – pozn. aut.). Řekněme, že Hochgatterer patří do tradice antivlastenecké literatury, stojí spíše v linii Roberta Menasseho než Thomase Bernharda. On nepoužívá historickou událost jako věšák, na který se věší příběhy, on prostě prosakuje životem.

Obdržel jste pracovní stipendium od Evropského překladatelského kolegia ve Straelenu. Knihu podporovalo i rakouské Ministerstvo školství, umění a kultury. Nebyla tam však žádná zmínka o české instituci, která by přeložení a vydání kniha podpořila. Jak to?

Problém je v tom, že český stát nemá na překlad moc peněz. Principielně můžete požádat Český literární fond, který dává mírné příspěvky, anebo můžete požádat Ministerstvo kultury. Ale víme moc dobře, jak poslední rok vypadala rozpočtová provizoria, a že Ministerstvo kultury, stejně jako Člověk v tísni, dává peníze spíše na tzv. minoritní jazyky. Němci a Rakušané ale podle mě mají geniální způsob podpory své národní literatury, tak jsem požádal o podporu je. Překlad Sladkosti života jsem ve Straelenu dodělával, stipendium jsem dostal na překlad jiné knihy. Ale já mám Straelen rád, tak je uvádím všude. A je slušné říct, že člověk někde byl.

Straelen,Tomáš Dimter stojící Zdroj: uebersetzerkollegium.com
Straelen,Tomáš Dimter stojící Zdroj: uebersetzerkollegium.com

Jak překladatelské kolegium ve Straelenu funguje?

Překladatelský dům ve Straelenu vznikl roku 1978 jako překladatelská dílna, neučíte se tam překládat. Musíte mít za sebou alespoň dva významnější překladatelské projekty a teprve pak můžete požádat, aby vás tam pozvali. A když se dostanete někam dál, tak vám nabídnou i stipendium, protože jinak si ten pobyt hradíte sami. Ale když už jste v nějaké kategorii překladatelů, tak se to určitě vyplatí. Na světě je asi deset překladatelských domů, ale ten ve Straelenu je nejlepší. Je to překladatelský ráj, ale také o něm můžu mluvit jako o Gulagu, protože se tam fakt jenom dře.

Straelen, Tomáš Dimter vpravo dole Zdroj: uebersetzerportal.de
Straelen, Tomáš Dimter vpravo dole Zdroj: uebersetzerportal.de

Existuje překladatelský dům či nějaká podobná instituce v Česku?

Ne, Češi mají trapnou Obec překladatelů, která nepodniká žádné agresivní výpady vůči ministerským či nakladatelským subjektům, což by měla. Dělají to Němci, dělají to Finové, dělají to Nizozemci, ale česká Obec překladatelů ne. Ale když nemáme ani literární dům, tak mít překladatelský dům, to bychom chtěli moc.

Jaká je úroveň současné literární kritiky v Česku? Co bude obsahem připravované čítanky migračních autorů českého původu? A co je to Druckfrisch? Druhou část rozhovoru čtětě zde!

(Recenzi na knihu Pauluse Hochgatterera Sladkost života najdete zde.)

Tomáš Dimter (*1974) studoval filozofii v Praze a Berlíně, germanistiku v Salcburku. V současné době dokončuje doktorské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a to u profesora Josefa Vojvodíka (Ústav české literatury a literární vědy). Je porotcem v soutěži Magnesia Litera, na Ústavu translatologie FF UK externě vyučuje literární překlad. Publikuje například na portálu iliteratura.cz anebo v revue Labyrint. Za překlad románu Thomase Bernharda Vápenka obdržel v roce 2005 Prémii Tomáše Hrácha udělovanou Obcí překladatelů překladatelům do 33 let. Mezi poslední knihy jím přeložené patří právě Sladkost života Pauluse Hochgatterera, Sláva Daniela Kehlmanna či Den co den Terézie Mory.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..