Čím dál více českých dětí nikdy nepoznalo skutečnou rodičovskou pozornost a péči. Někteří rodiče řeší pouze své problémy, svou kariéru a jejich péče o děti sestává ze zaplacení školních obědů a podpisu na přihlášce na tábor. A právě na to se snažili upozornit pražští gymnazisti ve svém klipu „Já jsem tady taky, mami“.
V dnešní době nemají někteří rodiče na své děti čas, FOTO:sxc.hu
Kamery a klapky se chopili studenti gymnázia Českolipská v Praze. Na problematiku nedostatečné rodičovské péče upozorňují netradičně – videoklipem k písni Mlíko a med od zpěváka skupiny Gipsy.cz Radka Bangy.
„Smutných dětí“ je stále víc a víc
Děti, které vyrostou v nefunkční rodině, kde se jim nedostává péče, lásky a pocitu bezpečí, se často vydávají cestou rizikového chování. Jsou náchylnější ke gamblingu, záškoláctví, šikaně, kriminalitě nebo drogové závislosti.
„Spousta lidí by se domnívala, že se jedná o písničku, která vychází z mého dětství, ale jsou na omylu. Je to zkušenost mnoha dětí v naší krásně ideální společnosti. Nejde jen o to, že mnoho otců je závislých na alkoholu, ale i o to, jak málo si rodiče všímají svých dětí. Chodíme do práce, život jede na autopilota a dítě najednou vyroste. Kde jsme byli? Najednou je z kluka kriminálník nebo narkoman a my ho viníme, ovšem nemáme na tom my sami obrovský kus viny? Všímali jsme si dost svých dětí? Nebo jsme prostě jen tvrdě pracovali? A co vlastně je v životě tím podstatným…?,“ shrnuje autor hudby a textu Radek Banga.
Videoklip, který vyhrál Antifetfest
Videoklip se dostal do širšího povědomí díky svému velkému úspěchu ve čtvrtém ročníku amatérské filmové soutěže Antifetfest, kde vyhrál první místo v kategorii středních škol a zároveň si vydobyl druhé místo v divácké soutěži.
I přes tento úspěch nebyla účast v soutěži jediným cílem autorů. Chtěli hlavně poukázat na to, že neustále přibývá zanedbávaných, týraných a jinak zneužívaných dětí, a to i v rodinách středoškoláků a vysokoškoláků. Nejčastějšími viníky jsou alkohol a workoholismus.
Zdá se, že v době, kdy se dětem a mladým lidem otevírají možnosti, o kterých si mohli jejich rodiče a prarodiče jen nechat zdát, jim začíná scházet to nejdůležitější – skutečné dětství.