Isaac Asimov: Azazel. Dvoucentimetrový démonek je vždy k dispozici

kniha
Román vypráví nejen o vztahu k víře

Isaac Asimov proslul především svými sci-fi romány, ale jeho autorský záběr byl mnohem širší. Dokládá to i sbírka humoristických fantasy povídek Azazel.

FOTO: Knihy
Isaac Asimov napsal také sbírku humoristické fantasy. Zdroj sxc.hu

Titulní postava Azazela představuje démona, který měří pouhé dva centimetry. Má malé růžky, kulaté břicho a nezištně pomáhá muži jménem George, který jej občas vyvolá. A George o těchto pomocích vypráví svému známému spisovateli, jimž má být sám Asimov, byť se jméno v žádné z povídek neuvádí.

Isaac Asimov (1920–1992) se narodil v Rusku, ale od tří let žil v USA. Vystudoval biochemii, a krátce ji učil na Bostonské univerzitě. Od roku 1958 byl profesionálním spisovatelem. Dvakrát se oženil a má dvě děti. Zemřel v New Yorku.

Struktura většiny povídek tomu odpovídá. George a „Asimov“ vedou dialog, George si rozpomene na historku a začne ji vyprávět. Nejprve o osobě, které hodlal pomoci, pak o vyvolání Azazela a kouzlu které udělal, a nakonec o nepředvídatelných následcích onoho kouzla.

Přes tuto stálost nepůsobí sbírka povídek jednotvárně, pestrost jí dodávají velmi rozdílná přání a někdy dost osobité metody, kterými je Azazel plní.

Měl dokonale kulaté bříško, víte, jako by spolkl kuličkové ložisko. Nemám ani nejmenší ponětí, nakolik je to v jeho světě běžné, ale když jsem se mu o tom jednou zmínil, vyžádal si vysvětlení, co je to kuličkové ložisko, a pak, když jsem mu to objasnil, vyhrožoval, že mě zapulnikluje. Nevím, co to znamená, ale z tónu jeho hlasu soudím, že něco nepříjemného.

Z hlediska formy vyprávění ve vyprávění je těžké někoho označit za vypravěče. Vypravěč-autor není přítomen v ději a má v každé povídce pár poznámek. Ani George není zcela typickým vypravěčem. Prokládá sice události svými myšlenkami a postoji a aktivně se účastní dějů, ale popisuje i ty události, jichž se nezúčastnil, s tím, že mu byly dodatečně vyprávěny.

Vnitřně malí lidé

Povídky obsahují mnoho nadsázky a satiry. Postavy jsou vzhledem k malému rozsahu povídek jen lehce načrtnuty, ale i tak je zřejmé, že se jedná o lidi povrchní, sobecké nebo chamtivé. Milionář, který je ze všeho nejvíc hrdý na to, že nikdy nepracoval, žena, která se provdala pro peníze, muž, který obětoval penězům všechny své sny. A mnoho dalších podobných charakterů.

George to ovšem líčí, jako by takové jednání bylo v pořádku, ba dokonce ctnostné. To knize propůjčuje lehce ironický nádech.

Kufr s penězi
Většina postav je vykreslována satiricky, pro peníze udělají cokoliv. Zdroj: sxc.hu

Tento princip krystalizuje v postavě George, který se přátelí buďto s mladými ženami, nebo s těmi, co za něj platí účty. Případně mu přinášejí nějaký jiný prospěch. Vypravěči-autorovi nadává a ponižuje ho, aniž by se měl sám čímkoli chlubit, ba spíše naopak.

Ničeho nedosáhl, ničemu nerozumí. Azazelových kouzel se snaží využít ke svému obohacení, ačkoli slíbil, že to dělat nebude. Stručně řečeno, je to arogantní a sobecký lhář a zoufalec.

Kapesní démon

Poněkud laskavější humor se točí kolem Azazela. Démonek je vyvoláván převážně v situacích, v nichž se mu to příliš nehodí: během koupele, uprostřed promoce, nebo když se chce jednoduše dívat na televizi. Některé tyto situace jasně ukazují, že ačkoliv se svět démonů v mnohém liší od našeho, jsou i jeho obyvatelům vlastní touha po slávě nebo majetku. U samotného Azazela tyto vlastnosti posiluje komplex z jeho dvoucentimetrové výšky.

I tato disproporčnost je zdrojem několika komických situací. Například když Azazel dostane od George ze svého pohledu velké množství niklu v podobě malé mince.

Nebyl jsem si jistý, jak mám postupovat při probouzení, a nakonec jsem se rozhodl kápnout mu kapku vody na žaludek. Kapka vody ho probudila a on byl nemožně otrávený. Vykládal stále něco o polovičním utopení a pustil se do únavných detailů metody probuzení někoho ve svém světě. Bylo to něco jako tanec a okvětní plátky růží, nevtíravá hudba zdálky a dotek prstů okouzlujících tančících dívek. Řekl jsem mu, že v našem světě na sebe stříkáme zahradnickou hadicí, a on poznamenal něco o ignorantských barbarech.

Jak bylo řečeno v úvodu, humoristická fantasy nepředstavuje u Isaaca Asimova typický žánr. I styl se liší oproti jeho slavnějším knihám, jak sám varuje v obsáhlé předmluvě. Azazel tedy oslovuje i trochu jinou část čtenářstva. Je tedy těžké tuto sbírku srovnávat s jinými Asimovovými díly. Ovšem povídky o Azazelovi představují alespoň pro správně naladěného čtenáře vydatný zdroj zábavy, takže svému tvůrci určitě nedělají ostudu.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*