Ignát Herrmann: U snědeného krámu. Prožijte příběh zoufalého kupce Žemly ve čtyřech dílech

Rozsáhlý román Ignáta Herrmanna, Dům U snědeného krámu (1890), čerpá inspiraci od jiného českého autora. Osobní i profesní selhání muže je stěžejním motivem známé české povídky. Už víte?

Některými postupy při psaní prózy Herrmann připomínal Jana Nerudu, Foto: wikimedia.org

Touto inspirací je Jan Neruda a jedna z jeho povídek: Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Stejně jako panu Vorlovi, ani kupci Žemlovi neprosperuje obchod a poctivý záměr znamená jeho zkázu. A důvod krachu Martina Žemly? Za vším hledej ženu.

Ignát Herrmann (1854–1935) se vyučil za kupeckého pomocníka, stal se žurnalistou a pracoval v nakladatelství J. Otto, kde redigoval dva roky časopis Paleček, později přispíval do Národních listů. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák, kde publikoval vlastní práce. Byl známý především pro své fejetony a prózy situované do Prahy. Stal se editorem čtrnáctého svazku Nerudova díla a Zpěvů pátečních. Používal pseudonymy Ypsilon, Švanda a Vojta Machatý.

Text díla začal vznikat v roce 1883 a o dva roky později jej Ignát Herrmann postupně otiskoval ve vlastním časopise Švanda dudák. Do stejného období je přitom děj románu časově zasazen. Román U snědeného krámu byl již soudobým publikem velmi dobře přijat, vysoce si svůj pesimistický kupecký román cenil i samotný autor.

Pesimistický příběh ženského intrikářství

Autor postupuje od Martinova dětství, líčí jeho potíže se studiem. Žemlův učňovský mistr Rorejs se ke svým žákům choval nelidsky a trápil je. Po několika letech Žemla začal pracovat u kupce Štěrby, jenž se k němu naopak choval velmi hezky. Poté, co Žemlovi nabídl svou nevzhlednou dceru za ženu, raději odešel a zřídil si vlastní krám. Příliš se mu ale nedařilo, stálým zákazníkem se stal pouze Kyllian, ten si nechával na dluh nalévat kořalku.

Žemlův krám na pražské Moráni obcházeli zákazníci velkým obloukem

V sousedství krámu bydlela Pavlína Šustrová se svou matkou. Paní Šustrová se snažila Žemlovi svou dceru vnutit a svatbou si pojistila budoucnost a obchod. Přímo během svatební noci se ale Žemla dozvěděl o tom, že ho Pavlína nenávidí, proto žijí odděleně a jen před tchýní se snaží vypadat spokojeně. Poté, co žena otěhotní s milencem, Žemla vše poví paní Šustrové. Ta se i s dcerou odstěhuje, nechá Žemlův krám „vyjedený“. Kupec vidí, že se bankrotu nevyhne a rozhodne se vzít si život.

Za tragédii může Žemlova pasivita a osamělost

Herrmann velmi důvěrně znal postavení kupeckého mládence, sám se jím vyučil. Proto se mu podařilo přesvědčivě a nenásilně postavu Martina Žemly zasadit do mistrně vykresleného prostředí pražského obchodu a podat obraz jeho zničeného pracovního i osobního života. První část románu se podobá autobiografické próze. Vypravěč už od počátku příběhu předpovídá tragické vyústění.

Čtěte také: Nerudovy Povídky malostranské: Vycházka po špinavých zákoutích Malé Strany

Postav je poměrně malé množství, stěžejní pozornost se upíná k mladému a poctivému kupci Žemlovi a jeho vztahu k ostatním postavám. Pavlínu Šustrovou má rád, ta se chová apaticky a veškerou iniciativu a rozhodování o svém životě nechává na své matce. Starý Kyllian je vysloužilý voják, jenž se často u Žemly v krámě opíjí. Kromě něj se u kupce objevuje služka Randová, která zastupuje obyčejného člověka a mohla by Žemlovi, s nímž má téměř mateřský vztah, pomoci, ale vzhledem ke svému postavení není její hlas důležitý.

„Od prvního setkání Žemlova s rodinou Šustrovic uplynulo několik neděl, ale krátký ten čas postačil, aby mladý kupec nadobro byl ukován. Nebyla to slečna Pavlína, jež by ho byla oplétala kouzelnou nějakou sítí milostných úkladů, – byla to její matka, stará, vypraktikovaná ženština, jíž padl Žemla do léček a která hubenými, kostnatými prsty vedla nezkušeného, nevidomého Martina na pavučině, ukazujíc mu v dáli chutné, šťavnaté, vonné sousto – svoji dceru Pavlínu. Jako křižák lapenou mouchu obetkávala jej stará Šustrová hustým pletivem a Martin uvázl v té síti mateřské laskavosti a blahopřejnosti nadobro, jsa blažen, že tam uvázl. Do čeho se poddajný, lehkovážný kupec uvrhl, nebylo moře lásky a sladkých pocitů, jež po jeho domnění srdce slečny Pavlíny zaplavovaly a jej ke šťastnému utonutí pozývaly, ale nevystihlá chytrost matčina, jíž byla dcera pouhým nástrojem. Martin se domníval, že plyne po modrém nebi na růžovém obláčku, a zatím vězel v pytli, jejž mu paní Šustrová stahovala přes hlavu. Myslil, že ho dcera staré penzistky upřímně miluje a že si toho paní matka ani nevšímá, – a netušil, s jakou nechutí a malomocným vzdorem podrobovala se dcera záměrům starostlivé matky, jež byla přesvědčena, že tentokráte vyhazuje sítě neurčito, na jistou kořist. Žemla se domníval, že dobývá přízně dívčiny vlastní snahou a silou, a netušil, kterak ho matka Šustrová vede nejen za ruce, ale také za nos, za uši a za vlasy.“

Zdroj: HERRMANN, Ignát: U snědeného krámu. Praha: Československý spisovatel, 1982.