×
TOPZINE.cz

I nedotknutelný hokejový boss Vladimír Růžička dělá chyby

V očích národa je Vladimír Růžička bývalý vynikající hokejista a především úspěšný trenér hokejové reprezentace a klubu HC Slavia Praha. Média ho národu servírují jako neomylného dobráka a jeho slovo má v českém hokeji obrovskou váhu. Možná až přehnaně velkou. I on totiž dělá chyby. Jeho trenérská kariéra není orámována jen úspěchy.

FOTO: Hokejový trenér Vladimír Růžička
Trenér a generální manažer klubu HC Slavia Praha Vladimír Růžička Zdroj: Youtube.com

Hokejovou reprezentaci dovedl v letech 2005 a 2010 ke dvěma trofejím mistrů světa. Stejný počet titulů vybojoval i se Slavií v nejvyšší tuzemské soutěži, a to v sezonách 2002/2003 a 2007/2008. Mediálně je pokaždé vyzdvihován a díky tomu je širokou veřejností často vnímán jako národní hrdina. Přestože je bezesporu výborný trenér, občas jsou jeho rozhodnutí hodně kontroverzní.

Růžička se trenérem stal téměř hned po skončení hráčské kariéry. Následně přebral funkci generálního manažera a nedávno se stal také spoluvlastníkem klubu HC Slavia Praha. Odchovanec litvínovského hokeje se v Praze zabydlel velmi brzy.

Po úspěšných sezonách vyhazuje opory. Ujčík, Málek nebo Vlasák by mohli vyprávět.

Na lavičku Slavie se Růžička postavil poprvé v prosinci roku 2000. Po dvou vydařených sezonách, ve kterých nasbíral jeho svěřenec Viktor Ujčík ze 71 zápasů 64 kanadských bodů, přišel pomalejší start sezony následující. Po několika zápasech byl kamarádem Růžičkou vyhozen a sezonu dohrál v dresu pražské Sparty.

Stejný osud potkal Romana Málka. V sezoně 2002/2003 doslova zazdil slávistickou branku a s úspěšností zákroků 94,79 % dovedl Slavii k historicky prvnímu mistrovskému titulu. Tenkrát si Růžička mnul ruce, že má konečně dobrého gólmana ve Slavii. V úvodu následující sezony se však Málkovi a celé Slavii nedařilo. Na jeho skvělé výkony už si trenér a manažer ani nevzpomněl a Roman byl poslán na hostování do Plzně. Po sezoně byl vyměněn.

Tomáš Vlasák odehrál v pražském celku tři sezony. V prvních dvou si připsal z 90 zápasů 71 kanadských bodů. Pro Slavii vybojoval hodně cenných bodů do extraligové tabulky především v nájezdech. Díky své šikovnosti proslul jako fantom samostatných nájezdů. V sezoně 2006/2007 z nepochopitelných důvodů nedostával tolik příležitostí a nastupoval často jen ve čtvrté lajně. Ve 32 zápasech nashromáždil 24 bodů. Jakmile okomentoval své umístění v sestavě, musel z klubu odejít.

A co Doležal, pane trenére?

Nyní tvoří část kádru Slavie několik juniorů, což je nepochybně dobře. V deníku Sport na dotaz, jak si hráče a juniory vybírá, trenér Růžička prohlásil: „Musí být nejlepší u juniorů nebo starších dorostenců, třeba se dostat i do reprezentačního výběru. Já tohle všechno pečlivě sleduju, takže pak teprve tomu klukovi dám šanci.“ (Deník Sport, 22. 2. 2011) Nepochopitelná ale je v tomto případě volba 25letého Jiřího Doležala, jehož statistiky jsou podprůměrné.

V juniorské extralize nasbíral ve 49 zápasech 20 kanadských bodů a následující rok získal ve 29 utkáních 14 bodů. V sezoně 2005/2006 si připsal v druholigovém Mostě ze 33 zápasů 21 kanadských bodů. Po těchto výsledcích byl pozván do extraligového týmu  HC Slavia Praha. Je otázkou, jak si takového hráče Růžička všiml. Je snad běžné brát do extraligy hráče ze 2. ligy? Nedostalo ho do klubu náhodou Růžičkovo přátelství s Doležalovým otcem, bývalým skvělým hokejistou?

Urážlivý trenér národního mužstva

FOTO: Vladimír Růžička diskutuje s rozhodčím
Emoce při zápase v podání trenéra Vladimíra Růžičky Zdroj: Youtube.com

Radim Vrbata prožil hrůznou sezonu. Začínal v NHL a skončil v extralize. Po této sezoně byl pozván do národního týmu na MS. Vrbata si však chtěl psychicky odpočinout. Není lehké se v průběhu jednoho roku stěhovat z NHL a ročník zakončit v české extralize. Chtěl si na chvíli od hokeje oddechnout, nabrat síly na další ročník, a tak se z reprezentační akce omluvil.

Petr Průcha byl po sezoně bez angažmá. Rozhodl se tedy nereprezentovat na MS. V případě, že by se na MS zranil, by ho totiž zřejmě žádná lukrativní nabídka nečekala. Navíc po 82 zápasech toho mají hráči z NHL plné zuby. Mají jediný volný měsíc, pak je čeká tvrdá dřina a příprava na další sezonu. Je tedy pouze na nich, zda v sobě najdou motivaci a budou se chtít rvát o zlato v národním dresu.

Zhrzený Růžička poté prohlásil, že oba nemají zájem reprezentovat, a tudíž s nimi do budoucna nepočítá. Hokejový svaz se k tak definitivnímu rozsudku ani nevyjádřil. Do širší šedesátičlenné nominace na ZOH 2010 je tak koncem prosince automaticky nezařadil. Před květnovým MS 2010 však Růžičkovi začaly chodit omluvenky z NHL a trenér si na oba útočníky záhadně vzpomněl. „Budu volat do Phoenixu,“ prohlašoval tenkrát. Nakonec však nepochodil, ani jeden z útočníků nejel a není se čemu divit.

Když hráč nechce reprezentovat, je to jen jeho věc. Sám hráč se ochuzuje o zápasy s nejlepšími týmy světa, o šanci zviditelnit se před zraky agentů a manažerů klubů NHL. Především se však ochuzuje o možnost získat zlatou medaili z mezinárodního turnaje a rvát se o čest v národním dresu. To je, dle mého názoru, dostatečný trest.

Beru veterány a osm brankářů, na Voráčka kašlu

Do širší šedesátičlenné nominace na ZOH 2010 se Růžičkovi nevešel Jakub Voráček, dvacetiletý talent hrající tou dobou za Columbus Blue Jackets. V době naší mládežnické krize, kdy talenty počítáme na prstech jedné ruky, bylo toto rozhodnutí úplně mimo mísu.

Růžičkův Jekyll a Hyde

Zřejmě by náš úspěšný trenér potřeboval, aby mu šéfoval člověk s jeho vlastnostmi a chováním. Jak by se mu asi líbilo, kdyby se Slavií vyhrál dva tituly po sobě a v následující sezoně byl po deseti prohrách bez milosti vyhozen? Jemu se to ale stát ani nemůže, jako manažer by se musel vyhodit sám, což je úsměvné a smutné zároveň.

Ve Slavii má plnou moc. Co řekne, to platí. Vyhazuje nejproduktivnější hráče a nejlepší brankáře. Naopak v týmu zůstávají navzdory pochybným výkonům např. jeho syn Vladimír Růžička ml. a Jiří Doležal. Podobně se chová i v reprezentaci. Dva kvalitní hráče úplně zavrhne a talentovaného Voráčka přehlédne. Jeho chování rozhodně není na reprezentační úrovni. Přesto místo občasného pískotu, který by si zasloužil, kolem Růžičky všichni kráčí po špičkách a slýchá jen aplaus. Je na čase si uvědomit, že ani Růžička není nedotknutelný.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..