Karel Hynek Mácha by dnes oslavil své dvou sté výročí narození, a tak jsme ani mi nemohli zůstat pozadu a rozhodli jsme se věnovat Máchovi k narozeninám článek. Přečtěte si, jaký vztah mají ke Karlu Hynkovi redaktorky literární rubriky!
Karel Hynek Mácha, Autor: Jan Vilímek
Dnes by bylo Karlu Hynku Máchovi dvě stě let a není českého média, které by se o tomto výročí alespoň nezmínilo. Máchu oslavuje kde kdo, někdy i způsobem pro mě trochu absurdním: třeba přednáškou o tom, jaká byla móda Máchovy doby. Zajímavým způsobem se tématu chopil Jiří Peňás z Lidových novin, když se asi třiceti českých básníků ptal, co by Máchovi řekli o recepci jeho díla (snad současnou společností) a o jejich vlastním vztahu k Máji, pokud by ho potkali scházet z Vyšehradu.
Je Mácha Pan Básník?
Téměř všichni básníci se shodli na tom, že Mácha poněkud zhamburgrovatěl, abych použila výrazu Michala Šandy. Prý ho vnímáme podobně jako KFC: Všichni ho znají, všichni umějí odrecitovat alespoň část Máje z paměti, ale málokdo mu rozumí. Až na pár výjimek se shodují i na tom, že Mácha je pro ně Pan Básník.
Byl pozdní večer, čet´ jsem Máj..., Foto: Petra Prokopová, Topzine.cz
Ale proč o tom píšu: mám pocit, že každý autor, který je zařazen do čítanky, časem zhamburgrovatí – obzvlášť pokud je to autor 19. století. Nebojí se snad páni básníci, že jakmile budou zařazení do čítanek, tak také poněkud zhamburgrovatí? A není spíš dobře, že valná část české společnosti ví nejen to, jak Mácha pical Lori, ale také to, že v jeho básni je něco jako oxymóron, že někdy slyšela o jambu a tuší, že Máj je báseň rozdělená na několik částí? Ti lepší pak dokonce umějí diskutovat i o odrazech baroka v Máchově básni a o romantických symbolech, které se v Máji vyskytují. To jsou většinou ti, kteří navštěvovali gymnázium a jejichž pančelka měla Máchu ráda a navíc uměla o poezii učit.
Ještě jeden důvod tyto řádky mají: jako červený hadr na býka na mě působí, když někdo mluví o nás mladých – jsme snad nějaký zvláštní živočišný druh?! Kouzlo Máje jsem neobjevila ani v sedmé třídě ZŠ, ani v prvním ročníku na gymnáziu, kdy byl v osnovách, ale až někdy kolem svých osmnáctých narozenin. A protože jsem si nebyla jistá, jestli to není jenom můj literárně zvrhlý vkus, zeptala jsem se redaktorek literární rubriky časopisu Topzine.cz, jaký mají vztah k Máchovi a Máji ony. Odpovědi mne uklidnily, prý jsem normální. Inu, přečtěte si je sami!
Eva Marková
Vendula Andrejsová
Máchu čtu, přijde mi super! A nejen Máj, ale i Cikáni a další Máchovy texty, jsou zkrátka nadčasové.
Tereza Tlachová
Tereza Tlachová:
Na to je těžké odpovědět. Pro mě je Máj jedna z nejromantičtějších (myšleno jako zařazení do směru literárního i romantiky vůbec) básní. Je tam všechno. Láska, boj, trápení, smrt, tajemno, duchovno, metafyzično, tajemství, bolest, utrpení. Navíc v dokonalé formě (rýmy, zvukomalebnost, seskupení hlásek, metrum). Těžko lze hledat druhou takovou báseň v české literatuře vůbec. Obrazy, krajina, metaforičnost, záhada. Co je ta spadlá hvězda z nebes výše? Těžko se to popisuje…. Moje srdeční záležitost.
Pavla Šimůnková, zástupkyně editorky rubriky Literatura:
Já osobně čtu Máchu velice ráda. Líbí se mi jeho tajemné, snové prózy, ale mojí srdcovkou je bezpochyby Máj. Mám s ním dokonce spojený jeden takový malý rituál. Před každou zkouškou, nebo jinou událostí, která mě psychicky stresuje, si z něj vždycky přečtu alespoň kousek. Nechám se unášet na vlnách poesie, snažím se do ní proniknout, sdílím žal Vilémův i Máchův a říkám si: „Co je tahle zkouška proti Vilémovu osudu, proti Máchově existenciální tísni?“ No a je po stresu, sice se občas přiženou existenciální deprese, ale to je zas něco docela jiného. A jestli si myslím, že Máj stojí za to číst? Určitě ano, ale bez snahy porozumět mu, vcítit se do něj, splynout s ním je to dle mého názoru úplně zbytečná námaha…
Jana Dobešová
Jana Dobešová:
Máchův Máj je ojedinělá knížka, která by neměla chybět ve čtenářském deníku žádného studenta. Je pravda trochu složitější na interpretaci, ale o to je kouzelnější. Při jeho čtení mě naplňuje jedinečný pocit. Musím přiznat, že jeho filmové zpracování nenávidím pro přílišnou konkrétnost, která mi krade mou představu Máje. Ani jiná Máchova díla však nelze opomíjet. Stojí sice ve stínu Máje, avšak mají také své nezaměnitelné kouzlo. Někdy sice bývají těžko pochopitelná, ale právě tento fakt rozšiřuje čtenáři možnost uplatnit svou vlastní fantazii. Nejzajímavější jsou ovšem Máchovy deníky, které stojí tak trochu v kontrastu s jeho oficiálním dílem. Určitě se při jejich četbě vyplatí znalost němčiny, obzvláště pak těch peprnějších slovíček.
Zuzana Konvičková:
Karel Hynek Mácha se bezesporu zapsal do dějin literatury jako romantický rozervaný básník, což potvrzuje nejen jeho tvorba, ale i jeho osobní život. Osobně jsem od něj přečetla básnickou skladbu Máj a prozaické dílko Márinka. Významnost Máchova Máje bych přirovnala k Erbenově Kytici, jejíž básně zná už dítě na základní škole. Rozhodně jsem pro, aby se K. H. Mácha četl už na základní škole, kde sice žáci nemohou všemu do hloubky porozumět, ale dostanou alespoň nástin, jak a o čem Mácha psal. S přibývajícím věkem čtenář odhlaluje jednotlivá tajemství a symboly, která se v Máchových dílech objevují. Sama za sebe můžu říct, že při čtení Máchových děl to chce klid a fantazii.
