Hrad v Pyrenejích je románem o lásce a zároveň románem ideovým. Najdeme v něm mnoho otázek i odpovědí. Tušíme, kdo vlastně jsme nebo odkud jsme přišli?
Hrad v Pyrenejích, Zdroj: archív nakladatelství Albatros
Jostein Gaarder se narodil 8. srpna 1952 v Oslu. Otec byl ředitelem střední školy a matka učitelkou. Gaarder vystudoval univerzitu v Oslu a později vyučoval filozofii a literaturu v Bergenu. Mezinárodní úspěch zaznamenal v roce 1991 s knihou Sofiin svět – román o dějinách filozofie. Tato kniha mu umožnila začít se živit psaním. V roce 2008 vydává svoji patnáctou knihu Hrad v Pyrenejích.
Věda versus víra
Hrad v Pyrenejích nás seznamuje s hlavními hrdiny knihy Solrun a Steinnem, bývalými partnery ve středním věku, kteří se po více jak třiceti letech setkávají na místě, kde v mládí zažili něco tajemného a těžko vysvětlitelného. Kniha nás zavádí do jejich e-mailové korespondence.
Zde se snaží po letech přijít na kloub záhadné události i jejich nečekanému setkání. Vše by probíhalo hladce, kdyby každý neměl na svět a život odlišný pohled a názor. Tento důvod vedl k jejich rozchodu před několika lety.
Takže píšu, Steinne. Bylo to neuvěřitelné setkání. A zrovna v tom hotelu! Sám jsi byl tak vyvedený z míry, že tě to málem porazilo. Tohle nebylo žádné náhodné setkání. Hrály v něm roli nějaké tajemné síly – určitě!
Steinn, odborník na klima, je ateista. Nevěří v žádný vyšší princip ani v osud. Je zastáncem vědy a objevů. Naopak Solrun, která je učitelkou, má velký vztah k víře. Věří v duchovno, osud a v posmrtný život. Oba mají svoji vlastní rodinu, jež je naprosto respektuje, ale dokáží se pochopit navzájem i oni dva?
Osud nebo náhoda?
V první části se oba snaží vyřešit jejich nečekané setkání. Solrun se svým manželem přijíždí do západního Norska do osamělého hotelu, který kdysi navštívila i se Steinnem. A nečekaně se tam opět setkávají. Solrun se přiklání k osudu a nějaké tajemné síle, naopak Steinn jejich shledání vidí v prach obyčejné náhodě.
Vše si navzájem odůvodňují z vlastního hlediska pohledu. Například Steinn popisuje Velký třesk, tedy vznik vesmíru, když se ho Solrun zeptá na zázrak světa. Ona sama by však ráda dostala odpověď, že největší zázrak světa je víra.
Kam zmizela neznámá žena?, Foto: Hana Vítová, Topzine.cz
V e-mailech vzpomínají na společná studentská léta, kdy zažili mnoho „eskapád“. V mládí neměli téměř žádné zábrany, a když si chtěli vyzkoušet život v době kamenné, tak se prostě sbalili a odešli do jeskyně do hor a tam pouze s jednoduchými předměty a plátíčkem antikoncepce zkoušeli přežít. O jedné „eskapádě“ se jim však velmi špatně píše, ale nakonec se odhodlá Solrun a v e-mailu popíše právě tu tajemnou událost, která oběma změnila životní pohled a vedla k jejich rozchodu.
Jsme pouze na cestě ze světa?
Mladičká Solrun dříve často trpěla záchvaty, kdy měla pocit, že je pouze částí přírody. Mívala strach ze smrti a říkala si, že je pouze na cestě ze světa. Jednou, když se Solrun opět dostala do tohoto stavu, Steinn navrhne, že přejdou na lyžích ledovec, aby si Solrun vyčistila hlavu.
Netrvalo ani půl hodiny a už seděli v jejich malém brouku s lyžemi na střeše směrem k ledovci. Cesta byla dlouhá a věděli, že pojedou i přes noc. Když se začalo stmívat, potkali při stoupání z údolí starší ženu, jež cílevědomým krokem šla po silnici přes pohoří. Zvláštní bylo, že byla naprosto osamocená a její oblečení vůbec neodpovídalo přechodu přes hory.
Původně to měl být jen výlet na lyže, Foto: Pavel Srb, Topzine.cz
Měla šedý oblek a přes ramena tmavorůžový šál. Posádka auta se po nějaké chvíli rozhodla zastavit v lese. Malé zdržení donutilo Steinna trochu více sešlápnout plyn. Najednou oba ucítili trhnutí pásu a na přední sklo přilétl tmavorůžový šál. Steinn v šoku plyn sešlápl ještě více a z místa ujel. Cesta vedla kolem velkého jezera, kde potkali proti směru dodávku. „Myslím, že jsme zabili člověka,“ pravila Solrun. Bylo to jasné oběma.
Čtěte také: Hrad v Pyrenejích. Autor knihy Sofiin svět otevírá téma (ne)existence duchovních světů
Steinn otočil auto a rozhodl se, že se vrátí. Na osudném místě našli pouze úlomky skla ze světla jejich auta. Po ženě, snad alespoň šále, nebyly ani stopy. Bylo jasné, že jim to neprojde. Hned začali spekulovat, kde je mrtvá, v lepším případě zraněná žena, a co se stane s nimi. Věděli, že mají málo času, než je dopadne policie, ale rozhodli se, že si užijí posledních hodin nebo dnů svobody.
Přízrak nebo halucinace?
Nabouraným broukem dojeli k osamělému hotelu, kde se ubytovali a vyčkávali, ale policie se neukázala. Ani ve zprávách, v rozhlase či novinách nebyla zmínka o mrtvé ženě. Nebylo po nich vyhlášeno žádné pátrání. Rozhodli se, že se vrátí domů, ale před tím se ještě vydali na kratší procházku k horské salaši. Kousek od březového háje se objevila starší žena v šedivém obleku a s tmavorůžovým šálem přes ramena.
Pravdu přinesl až jeden e-mail, Zdroj: sxc.hu
Pozorně se na oba dívala a usmívala se. Po chvíli promluvila. Zajímavé je, že promluvila pouze jednou, ale Steinn i Solrun slyšeli oba něco jiného. Solrun pověděla: Ty jsi ta, která jsem byla, a já jsem ta, která budeš. Pro změnu Steinnovi řekla: Ty bys měl dostat pokutu za rychlou jízdu, chlapče. Poté se rozplynula a byla pryč.
Oba si začali situaci vykládat jinak. Solrun naplno věřila, že žena přišla s útěchou z druhé strany. Větu, kterou jí řekla, je poselství, že žádná smrt není. Naopak Steinn si tuto událost vykládá pouze jako halucinaci. Po návratu domů se rozešli. Nemohli spolu žít s odlišným názorem.
Kdo měl pravdu?
Po letech, když přes e-maily Solrun popíše dávnou záhadu, se oba rozhodnou, že se musejí sejít a vše probrat osobně. Steinn se vydá za Solrun. Po cestě jí napíše pár e-mailů, ale nepřichází žádná odpověď. Proto se rozhodne zavolat k Solrun domů. Dovídá se, že Solrun srazilo nákladní auto a ona svým zraněním v nemocnici podlehla.
Její poslední věta zněla: Co když jsem se spletla? Třeba měl pravdu Steinn. Díky filozofickému ladění může každý z nás knihu pochopit jinak. Stejně jako každý chápeme jinak svět a vznik života. Řekla bych, že přesně toto byl autorův záměr, přivést na světlo myšlenku vzniku světa a ukázat, že když neznáme podstatu věci, každý ji chápeme odlišně.
