Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Hotel, Posel, Loď. Křížovy metaforické prózy představují lidskou touhu po transcendenci

Redakce

Redakce

3. 8. 2011

OBR: LoďHotel, Posel, Loď jsou názvy tří metaforických próz Jaroslava Kříže, které spojuje především komplikovaná tematika lidského bytí a jeho smyslu v uzavřeném světě, z nějž je třeba vykročit, abychom se osvobodili. Kniha vyšla v edici Scholares v nakladatelství Pistorius & Olšanská.

OBR: loď rybaření

Jaké asociace se vám vybaví, když se řekne loď?, Zdroj: www.sxc.hu

Ve třech metaforických prózách Hotel, Posel a Loď autor Jaroslav Kříž ukazuje, jak je současný člověk zajat v tenatech své omezené existence, kterou mu ohraničuje okolní svět. Hlavní postavy se nacházejí v uzavřeném světě, ze kterého se chtějí vymanit. Chtějí překročit hranice zajetých kolejí, osvobodit se a především najít smysl toho všeho. Je to ale vůbec možné? Není celé toto snažení jen dalším tápáním?

Hotel a Loď – dvě obří vězení

Hlavní hrdina prózy Hotel se ocitá v obrovském ubytovacím komplexu, který mu nabízí všechna možná lákadla. Může nakupovat v luxusních obchodech, navštěvovat bary a kluby či si vyzkoušet jízdu extra rychlým vozidlem. Ne všem obyvatelům hotelu však toto plýtvání časem a hotelovým kreditem vyhovuje, někteří touží po něčem vyšším. Jako Kryštof Man, muž s vypůjčeným jménem a bez minulosti, který nachází svůj cíl v hledání Zeleného návrší. Podaří se mu překonat hranice hotelu a dospět ke svému cíli? Není ale tento cíl jen dalším výtvorem hotelu?

„Bydlíte tady asi dlouho,“ zkusil znovu rozhovor. „Dlouho?“ povzdechnul muž. „Začne to brzo splývat, člověk ztrácí přehled.“ „To je tady život tak monotónní?“ „Ale ne. Mají tu spoustu zábav, různých radovánek, můžete se třeba ubavit. Ale čas při nich o to více utíká, člověk náhle zjistí, že uběhl měsíc nebo třeba rok, aniž si toho stačil všimnout.“

Zatímco Kryštof Man se v hotelu objevuje náhodou, Martin, hlavní postava prózy Loď, se ve svém uzavřeném prostoru – na nikdy nekotvící lodi – narodil. Nezná nic jiného než tento obří kolos plavoucí po otevřeném moři. Z knih se dozvídá o stromech a pevnině, ale neví, co si pod těmito pojmy představit. Náhlá změna v jeho stereotypním životě přichází právě ve chvíli, kdy se až dosud stabilní situace na lodi začne měnit. V Martinově mysli vyvstává spousta otázek: Jaká je historie lodi? Kdo lodi vládne? A především: existuje ještě něco jiného než právě loď?

Posel – ten, o jehož poselství nikdo nestojí

Do hradbami obehnaného města na ostrově přichází posel z druhého břehu. Jeho cílem je předat poselství, které se má dotknout každého z obyvatel. Komu má ale poselství svěřit a jak má dokázat, že je skutečným poslem a nikoli jedním z falešných poslů? A co když o skutečné poselství nikdo nestojí?

„Nesmějte se,“ zakřičel, jakmile se zase rozhostilo ticho. Na odpověď mu jako úder hromu zase zaburácel smích. „Nesu vám poselství,“ nedal se, jakmile zas nastalo ticho. „Týká se to vás všech! Tebe,“ ukázal do hlediště, „i tebe a tebe právě tak.“ Lidé, na které ukazoval, se jako by ztráceli ve svých sedadlech, ale vzápětí nato se rozpoutalo pravé pandemonium smíchu.

Hlavní hrdinové próz nemají svoji minulost, nebo si pamatují jen střípky z ní (Loď). Někteří mají svoji funkci (Posel), jiní neví, co tu vlastně pohledávají a jaké je jejich směřování (Hotel). Všichni ale hledají – posel hledá lidi, kterým může doručit své poselství, v Hotelu hledá hlavní hrdina Zelené návrší, které pro něj představuje zdroj něčeho vyššího, smysluplnějšího než jsou pomíjivé zábavy. V Lodi pak hledá Martin zdroj tajemné nákazy a tajemství lodi vůbec.

Především pro hrdiny Hotelu a Lodi představují jejich buřičské činy překročení hranic známého či dovoleného světa. Tyto činy jsou vystoupením z uzavřeného prostoru a zároveň i vystoupení ze sebe sama, ze svých možností. Jsou únikem z lidské pasivity a přijímání věčného stereotypu. Naopak postava posla chce do onoho uzavřeného světa proniknout, chce do něj zasáhnout a změnit jej. Není jí to však umožněno.

Tak trochu kafkovská atmosféra

Při čtení textů nám jistě nejednou v mysli vyvstane jméno autora absurdních próz, Franze Kafky. To neustálé snažení hlavních postav vymanit se ze sevření okolního světa a zároveň úředními kličkami zapříčiněná nedosažitelnost Zámku nám srovnání přímo nabízí. Prózy jsou však natolik metaforické, a tudíž otevřené, že možných interpretací je několik – co čtenář, to interpretace. A zdali mají Křížovy postavy větší naději na únik ze své tísnivé situace než postavy Kafkovy, nechť ať posoudí čtenáři sami.

Název: Hotel, Posel, Loď
Autor: Jaroslav Kříž
Nakladatelství: Pistorius & Olšanská
Rok vydání: 2011
Rozměr: 200x130x13 mm
Vazba: brožovaná bez přebalu
Doporučená cena: 169 korun

Hodnocení: ***** (90%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Hotel, Posel, Loď. Křížovy metaforické prózy představují lidskou touhu po transcendenci