8 fotek 
Holotropní dýchání, respektive holotropní terapie, je kontroverzní metoda cesty k vlastnímu já. Jedněmi využívaná jakožto způsob hlubokého poznání sebe sama a díky tomu i poznání světa, druhými zatracovaná s argumentem, že jde pouze o patologický stav organismu. Co je to holotropní terapie, odkud se vzala a co pozitivního či negativního může přinést, to se dozvíte v následujícím článku.
Holotropní vědomí, Zdroj: Veronika Telčerová, Topzine.cz
Holotropní terapie je záležitost spadající do oblasti transpersonální psychologie. Ta se zabývá změněnými stavy vědomí, jež mohou nastat vlivem meditací, praktik šamanských rituálů, užitím psychotropních látek i metod holotropní terapie. Mimořádné stavy vědomí vedou k zážitkům přesahujícím ego, běžně vnímaný čas i prostor. Tyto mimořádné stavy nejsou ve skutečnosti tak ojedinělé a nevznikají jen následkem konzumace drog či díky jiným, už zmíněným metodám, jenže v běžném životě si je neuvědomujeme, případně jim připisujeme úplně jiný původ i význam. Vzhledem k tomu, že se jedná o zážitek radikálně odlišný od těch, na něž jsme zvyklí, je v případě, že přišel neplánovaně, odmítán a potlačován.
Proč holotropní dýchání?
Vzhledem k tomu, že používání psychedelických látek (LSD, halucinogenních hub) bylo ilegalizováno, vznikla potřeba nalézt jinou, podobně účinnou a bezpečnou metodu, která by napomohla k navození rozšířeného stavu vědomí. Tento problém řešil americký psychiatr českého původu Stanislav Grof spolu se svou ženou Christinou. V polovině šedesátých let 20. století vyvinuli takzvanou holotropní terapii. Navázali na tradici šamanských obřadů, na techniky domorodých léčitelů, dechová cvičení a meditace. Holotropní terapie je kombinací řízeného dýchání a hudby, případně i práce s tělem.
Stanislav Grof, Zdroj: stanislavgrof.com
Na jakém principu funguje?
Mohlo by se zdát, že efekt je způsoben lepším prokrvením mozku, což ale není pravda. Ve skutečnosti jde o to, že při intenzivním dýchání se mění v krvi poměr mezi kyslíkem a oxidem uhličitým. Vlivem vysoké frekvence dechu člověk postupně vydýchá z krve významnou část oxidu uhličitého, který v ní stabilizuje hodnotu acidobazické rovnováhy. Laicky řečeno, organismus přijde o látku, která udržuje kyselé prostředí, převládnou tedy zásadité složky a tělo je v podstatě vystaveno metabolické otravě.
Průběh terapie
Podstatná je přítomnost vyškoleného terapeuta. Terapie probíhá většinou ve skupinách, kde jsou účastníci rozděleni do dvojic. Lidé se střídají, jeden dýchá a druhý dohlíží na jeho reakce. Vhodné je volné, pohodlné oblečení a den před terapií vynechání tučných jídel. Vlastní terapii předchází meditace. Osoba se položí na matraci, zavře oči (případně ještě použije šátek k zavázání) a zaposlouchá se do hudby. Měla by dýchat hlouběji než obvykle, nepřemýšlet, poddat se hudbě a veškerou svou pozornost obrátit do vlastního nitra. Následuje relaxace a pak se lidé ve dvojici vymění. Po celém procesu je účastníkům ponechán prostor pro sdělení vlastních zážitků a pro kresbu mandal.
Mandala, Zdroj: arttherapyblog.com
Mezi doprovodné projevy se řadí především nevolnost, případně zvracení (během terapie mají být k dispozici papírové sáčky nebo plastové kbelíky), dále bolesti hlavy či jiných částí těla a různé motorické projevy (někteří se nehýbou, jiní se kroutí, válí, třesou a podobně). Může se objevit pláč, vydávání zvířecích zvuků.
Holotropní terapie není vhodná pro těhotné ženy, osoby s kardiovaskulárními problémy, s epilepsií či po operacích, také pro ty, jež mají závažnější psychické problémy.
Velmi důležitá je důvěra mezi účastníky navzájem a mezi účastníky a terapeutem. Během terapie je opravdu podstatné nesnažit se prožitky ovlivňovat nebo měnit a vyvarovat se jakémukoli intelektuálnímu hodnocení. Vzhledem k tomu, že prožitky příliš korigovat ani nelze, nemusí splňovat představy účastníka (pochopitelně není možné si vybírat, co a jak budeme cítit a prožívat). Je nanejvýš vhodné, aby s tím byly osoby před terapií seznámeny.
Holotropní terapie je využívána spíše jako prostředek k sebepoznání a k seberozvoji než jako psychoterapie. Má-li skutečně směřovat k odstranění různých psychických potíží, je třeba se jí věnovat soustavněji.
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Je to bezpečné?
Někteří lékaři mluví o škodlivém vlivu na mozkové buňky, procesem hyperventilace totiž dochází k překysličení mozku. Zastánci holotropní terapie argumentují tím, že hyperventilace kvůli změně kyselosti krve sice navozuje nedokysličení, ale to je pouze relativní. Relativní v tom smyslu, že organismus je schopen si svými korekčními mechanismy potřebné množství kyslíku uchovat.
Osobně vidím větší riziko v potencionálních psychických účincích. Podvědomí většiny lidí obsahuje informace a zážitky, se kterými se člověk není schopen vyrovnat (právě proto jsou potlačeny do nevědomí, kde k nim dotyčný nemá přístup a tedy ho na vědomé úrovni neohrožují). Za normálních okolností funguje řada obran, které tyto potlačené zážitky, fakta či vzpomínky drží relativně bezpečně mimo dosah. Během stavu rozšířeného vědomí, ať už je tento navozen jakkoli, právě zmíněné bariéry a obrany přestávají působit, což vede k nahlédnutí do hlubšího nitra.
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
V případě, že toto nitro neobsahuje žádné nebezpečnější záležitosti, respektive obsahuje jen takové věci, které je osoba na vědomé úrovni schopna zpracovat, přijmout a vyrovnat se s nimi, má celá terapie pozitivní efekt, protože účastníka posune dál a umožní mu nahlédnout i to, co by mu jinak bylo skryto.
Může se ale také stát, že obsahy, které jsou za branami nevědomí, tam přebývají z velmi důležitého důvodu. Ne se vším je člověk schopen se v určitém okamžiku života vyrovnat a pokud o své obrany přijde, může se náhle ocitnout tváří v tvář věcem, se kterými si nedokáže poradit. Je na každém, aby se rozhodl, jestli chce sám sebe důkladně poznat, nebo jestli je pro něj lepší, aby některé věci zůstaly, alespoň prozatím, skryté. Každopádně ale platí, že případný účastník terapie by měl všechny tyto informace znát a i v tom případě neprovozovat terapii sám.
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Kritika
Vzhledem k tomu, že se holotropní dýchání dotýká oblastí, jež byly, jsou a jistě ještě nějakou dobu budou kvůli své podstatě i metodě navození stavů kontroverzní, objevuje se pochopitelně i řada kritiků. V českých řadách jsou těmi nejvýraznějšími skeptici klubu Sisyfos, kteří práci Stanislava Grofa v roce 2000 ohodnotili bronzovým Bludným balvanem za „přetavení šamanských praktik hyperventilace do takzvaného holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky.“ V roce 2008 udělil klub Sisyfos Grofovi Jubilejní diamantový bludný arcibalvan.
Bludné balvany – anticeny klubu skeptiků Sisyfos, Zdroj: sysifos.cz
Jistým způsobem na toto antiocenění odpověděla Nadace Vize 97 manželů Dagmar a Václava Havlových, která Stanislavu Grofovi v roce 2007 taktéž udělila cenu.
Od roku 1999 uděluje Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 v souladu se svým posláním svou mezinárodní Cenu význačnému mysliteli, který svým dílem překračuje tradiční rámec vědeckého poznání, přispívá k chápání vědy jako integrální součásti obecné kultury, nekonvenčním způsobem se zabývá základními otázkami poznání, bytí a lidské existence.
Kdo za to všechno může?
Prof. MUDr. Stanislav Grof je významným americkým psychiatrem českého původu. Narodil se roku 1931v Praze, kde později vystudoval medicínu. V rámci Výzkumného ústavu psychiatrického, jenž spoluzakládal, se věnoval zkoumání účinků LSD na lidskou psychiku a možností využití této drogy v psychoterapii. V roce 1965 absolvoval první cestu do USA, kam byl pozván Výzkumným psychiatrickým střediskem Univerzity J. Hopkinse v Baltimore. V roce 1969 přijal vedoucí místo ve Výzkumném ústavu psychiatrickém pro stát Maryland a místo profesora psychiatrie na Univerzitě J. Hopkinse. Následující čtyři roky byl vedoucím oficiálního státního výzkumu psychedelik v USA.
Stanislav Grof si spolu s dalšími humanistickými psychology, Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem, uvědomil, že psychologie nezahrnuje duchovní rozměr lidské psychiky. Podle nich by měla psychologie studovat i mystické stavy, kosmické vědomí, psychedelické zážitky, transy, tvořivost i epizody náboženské, umělecké a vědecké inspirace. Tuto novou psychologii, podloženou množstvím pozorování i pokusů, nazvali transpersonální psychologií. Grof, Maslow a Sutich založili v roce 1968 Společnost pro transpersonální psychologii. Na konci sedmdesátých let byl Grof zvolen předsedou nově vzniklé Mezinárodní transpersonální společnosti.
Stanislav Grof s manželkou Christinou, Zdroj: atpweb.org
V současné době žije Stanislav Grof se svou manželkou Christinou v Mill Valley poblíž San Francisca.
Rozšiřující literatura:
- Dobrodružství sebeobjevování
- Holotropní vědomí
- Nesnadné hledání vlastního Já
Holotropní terapie je záležitost spadající do oblasti transpersonální psychologie. Ta se zabývá změněnými stavy vědomí, jež mohou nastat vlivem meditací, praktik šamanských rituálů, požitím psychotropních látek i užitím metod holotropní terapie. Mimořádné stavy vědomí vedou k zážitkům přesahujícím ego, běžně vnímaný čas i prostor. Tyto mimořádné stavy nejsou ve skutečnosti tak ojedinělé a nevznikají jen následkem konzumace drog či díky jiným, už zmíněným metodám, jenže v běžném životě si je neuvědomujeme, případně jim připisujeme úplně jiný původ i význam. Vzhledem k tomu, že se jedná o zážitek radikálně odlišný od těch, které běžně zažíváme a na něž jsme zvyklí, je v případě, že přišel neplánovaně, odmítán a potlačován.Proč holotropní dýchání?
Vzhledem k tomu, že konzumace psychedelických látek (LSD, halucinogenních hub) byla ilegalizována, vznikla potřeba nalézt jinou, podobně účinnou a bezpečnou metodu, která by napomohla k navození rozšířeného stavu vědomí. Tento problém řešil americký psychiatr českého původu Stanislav Grof spolu se svou ženou Christinou. V polovině šedesátých let 20. století vyvinuli takzvanou holotropní terapii. Navázali na tradici šamanských obřadů, na techniky domorodých léčitelů, dechových cvičení a meditací. Holotropní terapie je kombinací řízeného dýchání a hudby, případně i práce s tělem, a cíleného uvolnění energie.
Na jakém principu funguje?
Mohlo by se zdát, že efekt je způsoben lepším prokrvením mozku, což ale není pravda. Ve skutečnosti jde o to, že při intenzivním dýchání se mění v krvi poměr mezi kyslíkem a oxidem uhličitým. Vlivem vysoké frekvence dechu člověk postupně vydýchá z krve významnou část oxidu uhličitého, který v ní stabilizuje hodnotu acidobazické rovnováhy. Laicky řečeno, organismus přijde o látku, která udržuje kyselé prostředí, převládnou tedy zásadité složky a tělo je v podstatě vystaveno metabolické otravě.
Průběh terapie
Podstatná je přítomnost vyškoleného terapeuta. Terapie probíhá většinou ve skupinách, kde jsou účastníci rozděleni do dvojic. Lidé se střídají, jeden dýchá a druhý dohlíží na jeho reakce. Vhodné je volné, pohodlné oblečení a den před terapií vynechání tučných jídel. Vlastní terapii předchází meditace. Osoba se položí na matraci, zavře oči (případně ještě použije šátek k zavázání) a zaposlouchá se do hudby. Měla by dýchat hlouběji než obvykle, nepřemýšlet, poddat se hudbě a veškerou svou pozornost obrátit do vlastního nitra. Následuje relaxace a pak se lidé ve dvojici vymění. Po celém procesu je účastníkům ponechán prostor pro sdělení vlastních zážitků a pro kresbu mandal.
Mezi doprovodné projevy se řadí především nevolnost, případně zvracení (během terapie mají být k dispozici papírové sáčky nebo plastové kbelíky), dále bolesti hlavy či jiných částí těla a různé motorické projevy (někteří se nehýbou, jiní se kroutí, válí, třesou a podobně). Může se objevit pláč, vydávání zvířecích zvuků.
Holotropní terapie není vhodná pro těhotné ženy, osoby s kardiovaskulárními problémy, s epilepsií či po operacích, také pro ty, jež mají závažnější psychické problémy.
Velmi důležitá je důvěra mezi účastníky navzájem a mezi účastníky a terapeutem. Během terapie je opravdu podstatné nesnažit se prožitky ovlivňovat nebo měnit a vyvarovat se jakémukoli intelektuálnímu hodnocení. Vzhledem k tomu, že prožitky příliš korigovat ani nelze, nemusí splňovat představy účastníka (pochopitelně není možné si vybírat, co a jak budeme cítit a prožívat). Je nanejvýš vhodné, aby s tím byly osoby před terapií seznámeny.
Holotropní terapie je využívána spíše jako prostředek k sebepoznání a k seberozvoji než jako psychoterapie. Má-li skutečně směřovat k odstranění různých psychických potíží, je třeba se jí věnovat soustavněji.
Je to bezpečné?
Jak už bylo zmíněno, je nutný odborný dohled.
Během terapie dochází k různým motorickým projevům. Aby tedy nebyl dýchající poraněn, nemělo by být okolí v jeho okolí nic nebezpečného (nejlepší je dostatečně velká místnost a podlaha pokrytá žíněnkami).
Někteří lékaři mluví o škodlivém vlivu na mozkové buňky, procesem hyperventilace totiž dochází k překysličení mozku. Zastánci holotropní terapie argumentují tím, že hyperventilace kvůli změně kyselosti krve sice navozuje nedokysličení, ale to je pouze relativní. Relativní v tom smyslu, že organismus je schopen si svými korekčními mechanismy potřebné množství kyslíku uchovat.
Osobně vidím větší riziko v účincích psychických. Podvědomí většiny lidí obsahuje informace a zážitky, se kterými se člověk není schopen vyrovnat (právě proto jsou potlačeny do nevědomí, kde k nim člověk nemá přístup a tedy ho na vědomé úrovni neohrožují). Za normálních okolností funguje řada obran, které tyto potlačené zážitky, fakta, vzpomínky a tak dále drží relativně bezpečně mimo dosah. Během stavu rozšířeného vědomí, ať už je tento navozen jakkoli, právě zmíněné bariéry a obrany přestávají působit, což vede k nahlédnutí do hlubšího nitra. V případě, že toto nitro neobsahuje žádné nebezpečnější záležitosti, respektive obsahuje jen takové věci, které je osoba na vědomé úrovni schopna zpracovat, přijmout a vyrovnat se s nimi, má celá terapie pozitivní efekt, protože účastníka posune dál a umožní mu nahlédnout i to, co by mu jinak bylo skryto. Může se aletaké stát, že to, co je za branami nevědomí, tam je z velmi důležitého důvodu. Ne se vším se je člověk schopen v určitém okamžiku života vyrovnat a pokud o své obrany přijde, může se náhle ocitnout tváří v tvář věcem, se kterými si nedokáže poradit. Je na každém, aby se rozhodl, jestli chce sám sebe důkladně poznat, nebo jestli je pro něj lepší, aby některé věci zůstaly, alespoň prozatím, skryté. Každopádně ale platí, že případný účastník terapie by měl všechny tyto informace znát a i v tom případě neprovozovat terapii sám.
Kritika
Vzhledem k tomu, že se holotropní dýchání dotýká oblastí, jež byly, jsou a jistě ještě nějakou dobu budou kvůli své podstatě i metodě navození stavů kontroverzní, objevuje se pochopitelně i řada kritiků. V českých řadách jsou těmi nejvýraznějšími skeptici klubu Sisyfos, kteří práci Stanislava Grofa v roce 2000 ohodnotili bronzovým Bludným balvanem za „přetavení šamanských praktik hyperventilace do tak zvaného holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky.“ V roce 2008 udělil klub Sisyfos Grofovi Jubilejní diamantový bludný arcibalvan.
Jistým způsobem na toto antiocenění odpověděla Nadace Vize 97 manželů Dagmar a Václava Havlových, která Stanislavu Grofovi v roce 2007 taktéž udělila cenu.
Od roku 1999 uděluje Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 v souladu se svým posláním svou mezinárodní Cenu význačnému mysliteli, který svým dílem překračuje tradiční rámec vědeckého poznání, přispívá k chápání vědy jako integrální součásti obecné kultury, nekonvenčním způsobem se zabývá základními otázkami poznání, bytí a lidské existence.
