2 fotky 
Účastníci zájezdu reálně vykreslují příběh několika generací Čechů, kteří se setkávají při cestě na dovolenou. A jak už to tak v Česku bývá, nechybí řízky, předsudky ani humor.
Film Účastníci zájezdu, natočený podle stejnojmenné knižní předlohy od Michala Viewegha, se u nás vysílá už sedm let, a přesto by se dal zařadit mezi komedie, které může člověk vidět několikrát a stejně ho neomrzí.
V autobuse mířícím do Itálie se totiž setká hned několik typických dovolenkových skupin – od zmatených seniorek přes hádající se manžele, typického sukničkáře až po hlasité puberťačky. A je jisté, že při takovém složení nebude nouze o vtipné situace.
Legendární hnědé podšálky nebo slovní spojení „ležel tam jak vyvrženej vorvaň“ zkrátka vstoupily do dějin, a pokud si i vy chcete připomenout všechny hlášky, zapněte si zítra večer Novu.
Hlášky z filmu
Jitka: „Jak chceš jít asi na houby, když chčije?“
Jarda: „Normálně, ne? V pláštěnce.“
Jitka: „No dobře, ale to jsou pak prdlajs houby. Člověk udělá krok a šustí igelitem na celý polesí.“
Šarlota: „To jsou potapěčské brýle.“
Helga: „Miláčku, ty si myslíš, že dáma tvého věku bude ještě potřebovat potapěčské brýle?“
Vladimír: „Náhodou, přes ně můžete vidět úžasné věci.“
Helga: „Jo? I po operaci kyčlí?“
Řidič Karel: „Vy si z toho děláte srandu, ale jestli se ty hnědý podšálky ztratí, budete muset pít z těch rozpálenejch bílejch. A to se fakt nedá.“
Průvodkyně: Takže, dobrý den. Ráda bych vás všechny jménem naší cestovní kanceláře přivítala na tomto pobytovém zájezdu. Jmenuju se Pavlína, ale přátelé mi říkají Pamela.
Matka: „Nechceš se trochu nalíčit?“ (Jolana po ní vrhne naštvaný pohled) „Tak nic. Ale pak se nediv, že jsi pořád ještě sama.“
Irma: (při pohledu na Šarlotu a Helgu) „Odhalování na veřejnosti by mělo bejt v tomhle věku zákonem zakázaný. Normálně bych to dala do ústavy.“
Denisa: „Jako by nestačilo, že se musíme celej den dívat na to, jak se jim v puse hejbaj ty jejich protézy.“
Jolana: „Co se ti vybaví při slově dovolená? Mně liposukce.“
Denisa: „Thomas Mann, Kouzelný vrch. Četlas to, nebo ne?“
Irma: „Ne. Šest set stránek vo německejch tuberácích? Děkuju, nechci.“
Denisa: „Tak tos pravděpodobně nečetla ani to vo tom dánským neurotikovi. Myslím, že se to jmenuje Hamlet.“
Irma: „Ha ha, no tak tolik nečtu. Chci prostě víc žít než číst. Je na tom něco špatnýho?“
Denisa: „Vůbec ne. Pokud zrovna nestuduješ literaturu…“
Dovolená sbližuje – i manželské páry, které se dříve hádaly do krve.
Matka: „Bože, on se topí!“
Otec: „Nějakej Ital.“
Matka: „Ital? Ne, to je Francouz.“
Otec: „Ital. Podívej na ty černý vlasy.“
Matka: „Tys neslyšel to výrazný r? To je Francouz.“
Otec: „Ale prosím tě. Kdybys polykala andělíčky, taky bys měla výrazný r!“
Matka: „Našli ho na pláži, ležel tam jak vyvrženej vorvaň. Už se do něj pouštěli racci.“
Jitka: „Hele, až dorazíme, tak to všechno svlíknete, a já začnu prát.“
Jarda: „Až dorazíme, tak si dám pořádný pívo.“
Jitka: „A nejdřív to vyperu děckám, aby měli příští tejden v čem chodit.“
Jarda: „Pořádný pívo, protože tohle není pívo, ale jsou to takový… lepší chcanky.“
Jitka: „Ale dám to jenom na čtyřicet, protože zas tak špinavý to nemaj.“
Jarda: „Neříkej mi, že tobě to pivo chutná.“
Jitka: „A ještě na balkoně vyklepu ten písek, aby se mi neucpal filtr.“
