5 fotek 
Galerie Rudolfinum představuje retrospektivní výstavu fotografií Herberta Tobiase, solitéra a rebela německé fotografie druhé poloviny dvacátého století. Výstava potrvá až do 23. března. Jedná se o první takto rozsáhlou výstavu autorových fotografií.
Zdroj: Galerie Rudolfinum
Výstava je rozdělena do deseti tematických bloků, čímž udává i proměny v životě autora. A snad nejen autora, nýbrž i země, z níž pochází. Herbert Tobias byl Němec, v 19 letech narukoval na východní frontu, kde fotografoval mrazivou skutečnost kolem sebe. Zkušenosti z války určily Tobiasův vztah ke světu jako pomíjivé skutečnosti – vše kolem nás je pomíjivé. Snad jen umění jako by bylo možné tyto skutečnosti v jejich přítomnosti zachytit.
Po návratu z války začal Tobias navštěvovat dramatickou školu a začlenil se do divadelního souboru. Inspirace divadelní inscenací je v Tobiasově tvorbě určujícím momentem a základním pilířem jeho umělecké identifikace. Snad i proto, že skutečnost kolem sebe spatřoval jako pomíjivou, dával prostor obrazům v hlavě, tedy inscenovaným fotografiím, které ho nejvíce proslavily. Přesto se zachycení reality a bezprostřednosti úplně nevyhýbal. Nejen v jeho fotografiích hrajících si dětí na rozbořených ulicích poválečného Berlína, ale i v portrétech známých osobností lze vyčíst zvláštní auru bezprostřednosti a lehkosti, která se nad snímky vznáší.
„Majetek pro mne nikdy mnoho neznamenal, vždycky mi byl podezřelý: falešné modly. Materialismus mne odjakživa odpuzoval. Možná je to válkou a tím, že jsem zažil, jak pochybný může majetek být, jak rychle je možné ho ztratit. Já mám jinou představu životního úspěchu. Uskutečnit sebe sama natolik, jak je to jen možné. Realizovat své nadání v nejvyšší možné míře, ale ne za každou cenu. Nemít dost peněz je někdy pěkná otrava. Ale chudý bych se cítil teprve tehdy, kdybych už nedokázal pocítit žádnou radost ze života, žádnou lásku, žádnou bolest.“
(Herbert Tobias)
Profesionální fotografická dráha Herberta Tobiase začala v Paříži, kam se jako sedmadvacetiletý uchýlil se svým přítelem. Právě v Paříži začal poprvé vážně fotografovat. „A po celou dobu jsem dělal fotografie situací, lidí, naprosto neužitečné, nekomerční fotografie. Fotografoval jsem všechno, co jsem považoval za krásné a důležité.“
Psal se rok 1951, když začal Tobias pracovat jako retušér pro slavného módního fotografa Willyho Maywalda. Právě to naplno určilo jeho osud. O dva roky později mu vyšly první módní fotografie, a to v takových časopisech jako Vogue či L´Officiel de la Couture.
V průběhu dalších let spolupracoval Herbert Tobias s prominentními módními tvůrci a získal mnoho zakázek od módních domů a časopisů. Stejně jako zářila hvězda módní fotografie, rostla i poptávka po portrétování berlínské umělecké scény. Pro fotomodeling objevil Nico, později známou především jako zpěvačku skupiny Velvet Underground.
Zdroj: Galerie Rudolfinum
Jako módní fotograf pracoval Tobias pouhých 10 let. Obchodu s krásným klamem, jak sám módní průmysl nazval, se přestal účastnit v polovině 60. let. Později se začal profesionálně věnovat gay tématice. Nejen erotickými fotografiemi, ale i texty začal přispívat do gay časopisů.
Ač se to snad na první pohled nemusí zdát, vyvstává Tobiasova tvorba na obrazu poválečného Německa. Silné jsou především fotografie Berlína jako města plného trosek, kde však stále přebývá Člověk, který touží žít. Několik vystavovaných fotografií je věnováno stavbě Berlínské zdi, avšak znovu nikoli zdi samotné, nýbrž lidem stojícím opodál.
I portréty, které na návštěvníka hledí ze zdí, působí jakousi lidskou naléhavostí být pochopeny nejen v okamžiku tvorby snímku. Jako by mezi divákem a portrétovaným znovu stál fotoaparát. Když tu a tam na nás vykoukne Tobiasův autoportrét, snad jako bychom se cítili vinni tímto pocitem pokládat sami sebe za tvůrce. Tobiasovy portréty tak působí (díky kurátorské práci) jako hra portrétovaného, tvůrce a diváka.
Zdroj: Galerie Rudolfinum
Tobias žil po zbytek života na okraji chudoby, nad vodou ho držela pouze finanční podpora přátel a mecenášů. Ať už byla příčinou jeho nekompromisní povaha či homosexualita, nikdy se nesžil se společností kolem sebe. Vypovězen z mnoha barů, z Německa (vyhoštěn byl konkrétně jeho homosexuální partner) a poté i z Francie (aby se mohl znovu vrátit do Německa) se společnosti a matérii, která kolem vládla, nepřizpůsobil. Herbert Tobias zemřel roku 1982 na AIDS, v pouhých 57 letech. Svou fotografickou pozůstalost odkázal Berlinische Galerie, která připravila výstavu právě v Galerii Rudolofinum.
