4 fotky 
Objevil Nico, rebeloval za homosexualitu, miloval glamour a především fotil. Herbert Tobias platí za význačnou, ač dnes již mnohými zapomenutou figuru fotografie 50. a 60. let. Připomenout si jej můžete na jeho retrospektivní výstavě, kterou ve spolupráci s Berlínskou galerií pořádá pražské Rudolfinum. Na 150 Tobiasových žánrově jen těžko zařaditelných fotografií bude k vidění do konce března.
Herbert Tobias, autoportrét Zdroj: Galerie Rudolfinum
Válka, osamění, existencionalismus, glamour, individualita, homosexualita – jen těžko se dá odhalit, co bylo Herbertu Tobiasovi hlavním uměleckým motivem. Organizátoři výstavy se proto chytře rozhodli seřadit díla této poměrně rozsáhlé výstavy ne chronologicky, jak bývá u retrospektiv zvykem, ale tematicky.
Válka, osamění, existencionalismus, glamour, individualita, homosexualita – to vše je Herbert Tobias
Pravděpodobně nejsilnější částí výstavy je právě tematický celek Píseň o sexuální závislosti, spolu s ostatními Tobiasovými homoerotickými fotografiemi. Snad i díky své sexuální orientaci zde Tobias zvládl perfektně vystihnout krásu nahého mužského těla a přitom se nestát obscénním či pornografickým.
Pojem, jenž též spojuje všechny tyto fotografie, je sexuální napětí. Kompozice i osvětlení často přispívají k tomu, že vidíme jen část děje či scény a mnohé si tak musíme sami domyslet. Jiné fotografie jsou naopak mnohem přímočařejší. Ty poznáte snadno, zaostřeno je pak výhradně na penis.
Herbert Tobias, Večerní róba od Horna na Kurfürstendammu, Berlín 1958 Zdroj: Galerie Rudolfinum
Osvětlení a kompozice jako taková patří k Tobiasovým nejsilnějším stránkám. Fotograf preferoval inscenované fotografie a, hlavně šlo-li o ženy, manekýnky. V tomto případě se pak často uchyloval k prvoplánové teatrálnosti a glamour stylu, pravděpodobně ovlivněn jak svými zkušenostmi v divadle, tak svou vášní pro film noir. Fotografiím, především portrétům, se to však rozhodně nedá vytknout. Za hry světla, vysokého kontrastu a při dokonale přehnaném make-upu se fotografovi, spíš umělci, podařilo vystihnout nejen vnější krásu ženy, ale i její individualitu. I proto se Herbert Tobias nikdy nestal jen tak ledajakým módním fotografem, zajímal se především o člověka.
Kontrast znavených vojáků a dětské nevinnosti
Totéž platí pro okruh hlavně ranější Tobiasovy práce z války v Rusku a z Berlína. Jsou to jedny z mála jeho fotografií, které lze pokládat za obrazy reálného života. Tobias zde ukazuje znavené vojáky i kontrastuje hrůzostrašné trosky města s krásou květin či nevinností dítěte. Divák by se tak lehce dal svést na stezku mylného porozumění, totiž že se Tobias pokoušel o kritiku své doby. Nebylo tomu tak. Tobias sice často měnil témata a předměty svých děl, ale u jednoho zůstával vždy, totiž u studie člověka. Jaký daný člověk byl, co zrovna dělal, co si musel myslet, čeho se bál – takové otázky vyvstanou a nezůstanou nezodpověděny.
Zdroj: Galerie Rudolfinum
Každá z Tobiasových fotografií je doslova krásným uměleckým dílem. Natolik krásným, že se vyplatí jít se sám podívat. A až v galerii budete, dbejte jedné rady – nenechte se v dlouhé frontě lidí vinoucí se podél Rudolfinských stěn svést jen k letmému prohlížení. Zadívejte se na perfektní oči Tobiasových žen, pevné sevření jeho mužů či kompozičně dokonalé světelné vzory a nechte se na chvíli unést.
