×
TOPZINE.cz

Helloween v Praze: Smršť, která nešla zastavit

Když německé metalové seskupení nedávno vydalo desku 7 Sinners, všichni fanoušci se již nemohli dočkat, až páni rockeři vyjedou na šňůru. V Česku Helloween odehráli dokonce rovnou dva koncerty. Jeden ve Zlíně na zimních Masters of Rock a jeden 19. prosince v pražské Incheba Areně. A jak to tedy celé vypadalo?

Helloween, Zdroj: youtube
Helloween, Zdroj: youtube

Pro začátek by možná nebylo od věci se zmínit o tom, že organizace před začátkem koncertu nestála za moc. Po několika hodinách na mrazu a o několik nadávek později jsme byli konečně vpuštěni dovnitř. Sprintující (včetně mě) stihli obsadit nejlepší místa u plotu a po naprostém naplnění celé haly se už jen čekalo na začátek. A přesně ve velitelský čas 20:00 koncert opravdu začal, což, přiznejme si, není příliš obvyklé. Avšak oproti 90 minutovým zpožděním to byla příjemná změna.

Jako první vystupovali čeští Citron. Na to, že pánové už jsou mírně ve věku, bylo vystoupení výborné. Všichni v sále (možná až na pamětníky) neměli sice o jejich existenci a tvorbě valné ponětí a říkali si něco ve smyslu „podíváme se a půjdeme dál“, ale chlapi vzali celé hale dech. Hráli na plný pecky a celý sál příjemně nabudili a po zimě venku pořádně rozehřáli. Dokonce už byla vidět lítající hára všech, kteří na to měli dost dlouhé vlasy. Citron zahráli především materiál z posledních tří alb, ale i starší šlágry jako třeba Už víme svý. Další byly například Zahradní slavnost nebo Ocelové srdce.

Hlavní hvězdy si jako předskokana vybraly opravdu umělce na slovo vzaté. Stratovarius se vyřítili na pódium v plné parádě a hráli tak dobře, jako by měla každým okamžikem nastat apokalypsa. Baskytarista Lauri Porra výborně komunikoval s publikem, stejně tak zpěvák Timo Kotipelto, který své vokály dával na dvě stě procent. Klávesista Jens Johansson při každé příležitosti ukazoval metalové znamení a při svých sólech si s klávesami dokonale hrál, až publikum šílelo nadšením. Kytarista Matias Kupiainen hrál výborně, ale nemusel by se pro příště držet tolik zpátky. A nakonec bubeník Jörg Michael se stále usmíval na všechny a na všechno, pokud na něj bylo vidět a div, že se mu paličky nezlomily v rukou.

Foto Stratovarius
Stratovarius, Zdroj: oficiální stránky skupiny

Hoši ze Stratovarius zahráli pár skladeb z posledního alba Polaris, ale sáhli také po starších věcech jako Black Diamond z alba Fright Night nebo Hounting High And Low z alba Infinite. Hráli výborně a celou halu dostali do takové euforie, že se dal stěží chytnout dech. Stejně jako mnoho kapel před nimi, i oni byli z českých fanoušků nadšeni. Doufejme tedy, že se v české kotlině budou ukazovat častěji.

Finští Stratovarius jsou hned po největších celebritách večera považováni za průkopníky power metalu, k němuž jako první připojili i hru na klávesy. Skupina se dala dohromady už v 80. letech a od té doby pravidelně vyprodává koncerty všude, kde se jen objeví. Ale večer 19. prosince nebyl jen ve znamení Stratovarius.

Právě když se ručička hodinek posunula na půl jedenáctou, strhla se obrovská plachta předchozí kapely, za níž se ukrýval vyvýšený stupínek pro bubeníka, obrovská plachta a obří maketa ozubeného kola, které zdobí obal nejnovější desky Helloween. Kapela si hned jako úvodní song vybrala pilotní singl ze 7 Sinners, Are You Metal?. Zpěvák Andi Deris se bez pardonu vyřítil na pódium jako neřízená střela a hned všechny donutil zařvat pěkně od plic: ,,Are You Metal? Heavy Metal? Are You? Are You?…“

Bez výjimky každý v Incheba Areně skákal, křičel, zpíval na plné pecky a pohazoval sem a tam dlouhými vlasy. Helloween zahráli spoustu věcí z nového alba, z nichž se asi nejvíce vydařila Where The Sinners Go a ze starších věcí již legendární skladba Helloween nebo I Want Out.

Bubeník, který je hluchý?

Celá kapela dávala do hraní maximum a bylo to na ní vidět. Kytarista Michael Weikath se prakticky nehnul na krok bez cigarety v puse, čímž mi chtě nechtě připomněl bývalého člena Guns n‘ Roses, Slashe. Na druhém kytaristovi, Saschovi Gerstnerovi, zase mohly oči nechat všechny přítomné slečny. Jen tak mimochodem, hrál pochopitelně také výborně. Baskytarista Markus Grosskopf zase na druhou stranou budil dojem, že má ze všeho nehoráznou legraci a házel úsměvy a vyplazené jazyky naprosto všude. A bubeník, Dani Löble, hrál fantasticky, i když o něm Andi prohlásil, že už jim dočista ohluchl. Samotný zpěvák rázoval po pódiu sem a tam jako časovaná bomba a neunikl mu snad jediný falešný tón.

Helloween se nechali neodbytným publikem přemluvit ke dvěma přídavkům, přičemž při druhém byla napravo od pódia nafouknuta obrovská dýně a její menší repliky skupina rozhazovala mezi diváky. Sama za sebe mohu říci, že jsem si koncert neskutečně užila. Nic mu nechybělo. Ani náboj, ani energie, ani rozmanitost. Myslím, že by mi snad každý, kdo tam byl, dal za pravdu.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..