×
TOPZINE.cz

Havlovo divadelní Odcházení míří do kin

V Divadle Archa měla v květnu roku 2008 premiéru Havlova poslední hra s názvem Odcházení, jež se, jak píší mnohá média, stala kulturní událostí zmíněného roku a poté i oficiálně hrou roku. Divadelní představení v Divadle Archa bylo režírováno Davidem Radokem a až do své derniéry v červenci 2010 byly sály beznadějně vyprodané.

Foto: Odcházení ve filmu
Odcházení filmové Zdroj: havelodchazeni.cz

Odcházení opustilo divadelní prkna a vydalo se pod režijním vedením samotného Václava Havla na filmová plátna. Premiéra bude 24. března tohoto roku a obsazení výborných českých herců slibuje zajímavý zážitek. Václav Havel chtěl být vždy režisérem a pohybovat se ve světě filmu, což se mu, jak sám uvádí, v závěru jeho veřejné kariéry plní.

Důležitý je také fakt, že nynější film je prvním příkladem Havlovy samostatné interpretace vlastního díla. Sám dramatik říká, že divadelní hra je jen polotovarem, na kterém poté režisér a divadlo samo postaví své originální představení, jež může být zcela odlišné od představ dramatika.

FOTO:Havel
Režisér Václav Havel 

Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní,“ řekl o svém naplněném snu Václav Havel.

Havlově nejnovějším díle je opět znát jistý podtón absurdity a celé Odcházení je určitou politickou satirou, která se dá vykládat zcela volně a na každého diváka může působit jinak. To je ostatně autorovým účelem – liberálnost výkladu a jeho různost. Pro tento účel je text otevřený a může se zdát i nejasně ohraničený, nadčasový. Myšlení by, jak sám autor říká, mělo být svobodné. I tuto vnitřní svobodu se pokoušela potlačovat a kontrolovat ideologická hnutí dvacátého století, proti nimž bývalý prezident České republiky stále vystupuje, ale zároveň nám ukazuje i jejich nynější paralely.

„Stát je tu kvůli občanovi, nikoli občan kvůli státu.“

Foto:Odcházení
Celé dílo je metaforou neustálých příchodů a odchodů - staré(Rieger-J. Abrhám) nahrazeno novým(Klein-J.Dušek)

Hra a film Odcházení jsou i symbolickým poselstvím. Sám název předznamenává základní motiv příběhu, který je postaven na odchodu politika ze státní vily po ukončení jeho kariéry. Děj je zasazen do nejmenovaného evropského státu v neurčité době.

Dr. Vilém Rieger, bývalý kancléř, je nahrazen a jeho vnitřní svět ztrácí své pevné základy a bortí se jako nestabilní domeček z karet, který se ještě nedávno zdál být kamenným hradem.  Odcházení naráží na masky politiků, ale i obyčejných lidí, se kterými můžeme žít, ale nikdy je nemusíme poznat. Jak říká Shakespeare: Celý svět je jeviště a všichni lidé jenom herci. Za kolik masek se lze skrýt? Co se stane, když je naše maska strhnuta?

Intertextové narážky

Text také odkazuje na bulvár a soukromý život člověka, který může být zcela potlačený jeho pracovní identitou, která je ze začátku maskou, ale postupně se stává realitou. Havel v tomto díle často odkazuje na jiné dramatiky – na scéně je slyšet kácení Višňového sadu (A. P. Čechov), jenž byl součástí vily, a zřejmé jsou i odkazy na Shakespeara nebo Samuela Becketta.

Zajímavá je také shoda iniciál Riegerova nástupce Vlastimila Kleina s iniciálami známého politika. Václav Havel však říká, že na nikoho konkrétního ukazovat nechce. Na konci hry se jako jediné východisko hlavního hrdiny jeví práce tajemníka pro nového kancléře Kleina. Ve hře lze spatřit mnohé politické ideály, ale jejich uskutečnění je téměř nemožné kvůli skryté špíně politiky, již nelze smýt.

letní natáčení bylo mokré - Jiří Macháček a Tatiana Vilhelmová

Děj je navíc přerušován hlasem autora, který komentuje některé scény a celkové provedení. Tento komentátor se staví do role až božské, když jako hráč šachu předvádí, jakým způsobem ovládá herce, kteří nemají na výběr vlastně nic jiného, než poslechnout.

Poznámky jsou někdy až sebeironické a vždy pronikavě jasné a přímé.  Repliky velkého loutkáře vhodně dokreslují atmosféru hry a doplňují ji o postřehy, které mohou někdy působit dokonce zajímavějším dojmem než představení samo.

„Člověk je určen ke svobodě.“

České recenze divadelního provedení byly velmi pozitivní a kritika vlídná, což se nedá říci o reakcích zahraničních kritiků, kteří hru velmi často hodnotili jako rozvleklou, rozporuplnou a zašpiněnou rzí dvaceti let politické činnosti a dramatické pauzy autora. Jaký bude tedy film?

Jak je zřejmé, dalo by se o Odcházení napsat mnoho stran úvah a dohadů v tom smyslu, co asi autor zamýšlel a co chtěl divákovi sdělit. Jak už bylo ale dříve řečeno, dílo by mělo být vyloženo svobodně a individuálně každým člověkem, který ho zhlédne. I z tohoto důvodu bude zajímavé navštívit na konci března kinosály a utvořit si vlastní názor, popřípadě posoudit, jak bylo úspěšné převedení české divadelní hry na stříbrné plátno.

Obsazení divadelní hry Odcházení v Divadle Archa:

Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Vlasta Chramostová, Ivan Řezáč, Marek Daniel a další.

Obsazení Havlova filmu Odcházení:

Josef Abrhám, Dagmar Veškrnová-Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Vilhelmová,  Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jan Kraus,  Stanislav Zindulka, Oldřich Kaiser, Jan Budař, Jiří Macháček a další.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..