×
TOPZINE.cz

Hal Duncan píše Atramentem na kůži andělů

Hal Duncan: AtramentSlovo atrament znamená inkoust. A pokud se bavíme o Duncanově Knize všech Hodin, jediným atramentem, který můžeme mít na mysli, je krev. Krev, kterou píšeme na kůži andělů.

Ilustrace na obálce knihy Atrament Autor: Edward Miller
Ilustrace na obálce knihy Atrament Autor: Edward Miller

Trvalo to dva roky, než se po snad až příliš vydařeném románu-nerománu Pergament, objevilo jeho dokončení s názvem Atrament. Je ještě tlustší, ještě složitější a ve výsledku snad ještě lepší než předchozí kniha. Pokud si vždycky u new-weirdových knih čtete názory zahraničních recenzentů, tentokrát se s nimi nedá nesouhlasit. Hal Duncan nejen že rozjel velmi ambiciózní a třeskutě dobrou knihu, on ji dokonce i uzavřel ve stejném pojetí. A to z něj dělá jednoho z nejlepších debutantů poslední dekády.

Samozřejmě že pokud by Duncan v Atramentu jen pokračoval po vyjetých kolejích a snažil se uzavírat všechny možné dějové linie, nebylo by to ono. Aby dostál své dosud nehotové pověsti, musel přijít s něčím novým, co by ale na předchozí osudy všech hlavních hrdinů navazovalo. Využil proto jednoduchý motiv, kterého jsme byli svědky na úplném konci Pergamentu a stvořil z něj osnovu, která nalinkovala děj pro celou první část nové knihy.

Jak už víme z minula, na počátku byli čtyři kamarádi, kteří se váleli na trávníku před univerzitou. Reynard, Jack, Joey a Thomas/Puck. Paralelně stála Phreedom a Seamus Finaan. A aby byla parta kompletní, kde se vzal, tu se vzal, dorazil Don. Jak už jsme si zvykli, těchto sedm charakterů se mísí a prolíná, vyměňuje si své role a přitom stále putuje dál. Reynard/Fox vzal Knihu a začal s ní procházet Pergamentem, z Jacka, Phreedomina syna, se stal Jack Flash, avatár chaosu, Puck umírá bez výjimky v každé z realit, Phreedom odešla za svým bratrem Thomasem Messengerem do divočiny a stala se chladnou bohyní, Seamus umíral jako Prométheus, aby byl vzkříšen bitmikrami. A právě ty se vzepřely svému pánu, božskému písaři, andělu Metatronovi, a v miliónech kopií prolezly celý Pergament. Převrátily ho naruby, doslova přeoraly jeho záhyby, aby daly lidstvu všechno, co si přálo. Kniha všech Hodin se ztratila, byla rozervána na kousíčky.

Po chmurném Podvečeru následovalo Zázimí, dlouhý čas, kdy se říše Pergamentu vyrovnávala a s tím, co se stalo. Zdánlivý chaos jednotlivých dějových linií působí stejně jako prolínaní postav v předchozím díle. Jenže tentokrát je to ještě horší. Jack Flash vraždí fašisty, Reynard Cartier je vyslýchán za kolaboraci ve světě, kde Adolf Hitler zavrhnul polovinu své ideologie, aby vytvořil tzv. futurizmus, potulné divadlo z pěti hlavních hrdinů přijíždí do pseudostředověké pevnosti, aby zde předvedlo svou variaci na Harlekýna.

Hal Duncan: Kniha všech Hodin (The Book of All Hours)

  1. Pergament (Vellum; 2005, č. Laser-books 2008)
  2. Atrament (Ink; 2007, č. Laser-books 2010)

Pokud se vám předchozí díl zdál chaotický, věřte, že Zázimí, první kniha Atramentu, je ještě chaotičtější. Hal Duncan si usmyslel, že bezvládí, které zavládlo v jeho světě, demonstruje i na formě jazyka a vůbec celého svého díla. Postavy si vyměňují svá místa s ještě větší lehkostí, hledáček klouže sem a tam, aby popsal všechny možnosti alternativních realit, které Pergament nabízí. Protože v téhle říši existuje všechno naráz.

Za slupkou jedné reality se tlačí druhá, jen nepatrně odlišná, ovšem s časem posunutým třeba o třicet let dozadu. Pokud jste se minule divili, že postavy přecházejí z počátku jednadvacátého století o sto let zpátky bez problémů, pak najednou musíte přijmout fakt, že všechny časy, všichni alternovaní hrdinové existují najednou a navzájem se mohou potkávat. A ve chvíli, kdy si uvědomíte tohle, chaos Zázimí pro vás přestane být chaosem, ale smysluplnou skutečností, v níž se vyznáte, ani nevíte jak.

A možná proto, že chtěl Duncan tuto myšlenku demonstrovat natolik, aby to došlo skutečně každému, je první část tak dlouhá, že už si místy říkáte, že by klidně šla useknout. A v jejím závěru nám Duncan ukazuje, že ona useknout šla klidně už před dlouhou dobou. Dějové linie se uzavírají s lehkostí a nesmyslností motýla a člověk se diví, proč to vlastně trvalo tak dlouho.

Druhá část, Smutnění na východě, už je naprosto jiný šálek kafe. Duncan už ví, že teď to všechno bude muset dospět do (velkolepého) finále a dává si setsakra záležet na tom, aby každý kousíček byl pochopitelný. Převládne jedno prostředí, Palestina třicátých let, do kterého se vrací všechny motivy, jež autor do svého inventáře během uplynulých stovek stran nasbíral. I proto neobsahuje závěrečná část žádnou parafrázi na jedno určité téma, jako jsme toho byli svědky u sumerské mytologie, mýtu o Prométheovi a vergiliovském Harlekýnovi.

obálka Hal Duncan: Atrament

Všechny motivy postupně (velmi postupně, některé až v samotném závěru) znovu vystupují na povrch, aby se zapojily do vyprávění. Problémy současného světa, technologie, homosexualita, fašismus, nevyřešený vztah moderní společnosti k náboženství, mytologické prostřihy, magie slov a činů – to všechno se mísí dohromady.

Jak už jsem se zmiňoval, ději se přizpůsobuje i forma vyprávění, která zpočátku převezme své chování z minulého dílu, namátkou mění zarovnání nadpisu, typ i velikost písma; někdy představuje fundovaný výklad, někdy obyčejné vyprávění, někdy úvahu. Postupem, jak všechno spěje kamsi do neviděného bodu, začíná se její formátování tříbit, protože už na takové věci nezbývá čas. Hra se slovíčky, která je Duncanovým nádherným jazykem přímo nasáklá, se pomalu vytrácí a přenechává místo výhradně ději. Všechny nerovnosti se soustředí pouze na občasné excesy (namátkou: jeden oddíl je vystavěn jako filmový scénář).

Možná už jsem to měl říct na začátku, možná už vám to došlo samo – Atrament rozhodně není brakovou knihou na jedno odpoledne, která se čte lehce. Každou chvíli musíte bojovat, aby vás autorův symfonický jazyk nestrhl, abyste si udrželi přehled o tom, co se děje, abyste neustále přemýšleli, co vás čeká za každým rohem, a ani tak nedokážete pojmout všechny sféry tohoto polytematického vyprávění. Jedině neustálou ostražitostí, koneckonců naprosto stejně jako v minulém díle, si budete moci vyprávění užít natolik, abyste mohli nakonec skládat nadšené ovace a dumat nad tím, jako co vlastně autor zamýšlel celý epilog.

Nad rozborem Atramentu a jeho staršího a tenčího bratříčka Pergamentu bychom mohli sedět dlouhé hodiny a stále nacházet nová témata, o kterých by se šlo rozepsat. Jediným možným způsobem, jak objevit bohatství a černou díru, které skrývá, je otevřít si první stránky a začíst se, přestože se zpočátku nebudete ale vůbec orientovat.

Název originálu: Ink
Český název: Atrament
Autor: Hal Duncan
Překlad: Richard Podaný
Obálka: Edward Miller
Počet stran: 544
Vazba: brožovaná
Rozměry: 130 x 200 mm
Vydal: Laser-books, 2010
Doporučená cena: 419 Kč

Hodnocení: ***** (100%)

Hal Duncan píše Atramentem na kůži andělů
Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.