Román Golem spisovatele Gustava Meyrinka vyšel knižně poprvé v roce 1915. Spolu s tvorbou Franze Kafky se řadí mezi nejvýraznější díla autorů pražské německé literatury.
První a nejvíce ceněný román Gustava Meyrinka zavádí čtenáře do doby kolem roku 1890. Ocitá se v pověstmi opředené Praze uprostřed mizejícího židovského ghetta. V díle se mísí historie rudolfínské Prahy se současností, fantazie a sny se prolínají se skutečností, mystika s logikou. Ani v závěru si čtenář nemůže být jistý, co byla pravda a co pouhý sen.
Realita nebo sen?
Příběh začíná snem hlavního hrdiny, který si ten den omylem vyměnil s někým při mši klobouk, jenž jak později zjistí, patří jistému Athanasiu Pernathovi. Tento klobouk v něm v noci vyvolá přeludy na pomezí snu a blouznění, kde znovu prožívá zmatený život rytce kamejí Pertnatha.
Ocitá se tak v pražském ghettu před třiatřiceti lety, kde poznává ostatní obyvatele ghetta – chudého studenta Charouska, který, kdoví proč, nenávidí zatrpklého vetešníka Wassertruma, dále pak své přátele Prokopa, Cvacha a Vrieslandera, hraběnku Angelinu a především archiváře Šemalu Hillela a jeho dceru Mirjam, do níž se zamiluje.
Jednoho dne dostane Pertnath od podivného muže na opravu knihu Ibbur. Později zjišťuje, že onen muž je mu velmi podobný. S přáteli si poté povídá o Golemovi, který prý stále obchází po ulicích a pak se neznámo kam vytratí.
Intriky, láska i mystika
Pertnath v popisu přízraku pozná sám sebe. Tajnou chodbou, která vede z jeho pokoje, se dokonce dostane do starého domu, jež prý kdysi obýval samotný Golem.
Díky vetešníkovi Wassertrumovi, jenž ho udal polici, stráví Pernath rok ve vězení kvůli podezření z loupežné vraždy. I na vetešníka dojde a je zabit. Po roce je Pernath konečně propuštěn.
Spěchá do ulice, v níž žil, aby našel Mirjam a svého duchovního vůdce Hillela. Místo je však celé rozkopáno, jejich dům je zpola zbořen a po Hillelovi s Mirjam se slehla zem.
Za peníze, které zdědil po svém příteli Charouskovi, tak bydlí v domě, kde sídlil Golem. Na Štědrý den tu však propukne požár. Pernath se snaží slanit do bezpečí na ulici. V jednom ze spodních oken náhle spatří Hillela s Mirjam. Jenže lano se trhá a on padá.
Atmosféra Prahy inspirovala nejednoho umělce.
V tu samou chvíli se skutečný vypravěč probouzí u sebe doma. Druhý den se vydává do ghetta, aby zjistil pravdu. Zjišťuje, že vše, co se mu zdálo, byla pravda. Nebo se to tak alespoň jeví.
Jde do Zlaté uličky, kde objeví zvláštní dům, který se zjeví pouze za mlhy. Tady vidí Pernatha s Mirjam, stejně mladé, jako byli v jeho snu. Muži si v úplném závěru po sluhovi vymění své klobouky, aby měl každý ten svůj.
Poznání sama sebe
Meyrink se při psaní inspiroval vlastním pobytem v Praze. Z textu jsou také cítit jeho rozsáhlé znalosti o kabale a východních kulturách. Dílo má dvě roviny – mystickou a groteskní. Čtenář si sám musí zvolit, co ještě považuje za sen a co již za realitu, protože ani samotný vypravěč a Pernath si na tuto otázku neumí odpovědět.
Golema lze zařadit i do iniciačních románů, v nichž hlavní hrdina prochází cestou sebepoznání. Touto cestou ho většinou provází postava duchovního vůdce, kterého tu představuje Hillel. Když autor na konci knihy odhaluje, že vše byl jen sen, jenž vypravěč prožíval spolu s Pernathem, uzavírá se tak kruh poznání, v němž do té doby bloudil.
Obdivovaný i nenáviděný Meyrink
Gustav Meyrink patří do první generace německy píšících spisovatelů, kteří byli ovlivněni atmosférou staré Prahy, narodil se roku 1868 ve Vídni, ale od roku 1884 žil v Praze, kde si otevřel bankovní dům. Byl spoluzakladatelem lóže U Modré hvězdy, jejímž členem byl posléze i Julius Zeyer. Zajímal se o okultní a východní vědy. Často se scházel s mladou generací pražských a německý umělců.
Roku 1904 byl nucen opustit Prahu, když ho nepřející Pražané nařkli z bankovního podvodu. Až do konce svého života pak žil v německém Starnbergu.
Franz Kafka měl velmi složité vztahy se ženami.
Golem je neobvyklou knihou ve všech rovinách. Stačí překonat prvotní zmatek, který je vyvolán nevysvětleným skokem ze snu o kameni do židovské Prahy.
Golem zůstane záhadou
Další děj a především závěr jistě poskytne chybějící osvětlení všech slepých míst. I tak je čtenáři ponechán velký prostor pro vlastní fantazii. Spolupráce čtenáře s textem je u podobných románů prakticky vyžadována.
Golem je považován za jedno z vrcholných děl pražské německé literatury. Tajuplná pražská zákoutí, čtivý děj, nečekané zápletky, mystika, tajemno a překvapivé rozuzlení – to všechno čtenáře lapí a už nepustí.
„Podivný neklid ve mně narůstal až k uzoufání. Něco neviditelného z onoho světa na mě volalo, ale já jsem tomu nerozuměl. Připadal jsem si jako cvičená herka, která vnímá pokyny uzdou, ale nechápe, co má její pán na mysli a jaký kousek má předvést. (…) Jisté bylo, že ve mně už drahnou dobu klíčily tajemné síly. Cítil jsem, že jsou přespříliš mocné, než abych se jim vůbec pokusil vzepřít. Pochopil jsem, že je zapotřebí písmena vnímat, nejen je v knihách pouze číst pomocí zraku – že je zapotřebí vytvořit si v sobě samém tlumočníka, který by překládal to, co instinkty našeptávají beze slov. V tom musí být klíč. „Mají oči a nevidí; mají uši a neslyší,“ napadl mě k tomu jako vysvětlení úryvek z bible.“
MEYRINK, Gustav: Golem. Praha: Argo 2000. Přeložila Eva Pátková
Zdroj: NEKONEČNÝ, Milan: Novodobý český hermetismus. Praha: Eminent 2009.
