!Ukázka z knihy!Román Edgara Hilsenratha nazvaný Fuck America sleduje osudy židovského imigranta Jakoba Bronského, který chce v zemi za oceánem začít nový život. Mohou ale Židé, kteří jsou poznamenáni holocaustem zapomenout na minulost a žít šťastně? Kniha spojuje vážnou tématiku osudu židovských imigrantů s obscénními situacemi a vulgárním slovníkem.
Pro židy je i americký sen tabu, Zdroj: sxc.hu
Stáli na palubě: Nathan Bronsky, jeho žena a syn Jakob.
‚Proč vlastně jedeme do Ameriky?‘ zeptal se Nathan Bronsky. ‚Teď, když už je po všem?‘
‚Já nevím,‘ řekla jeho žena.
‚Když jsme tehdy Ameriku potřebovali, měla zavřené brány. Teď už ji nepotřebujeme.‘
‚To je pravda,‘ řekla žena.
‚Klidně bychom se mohli vrátit zpátky.‘
‚To je pravda,‘ řekla žena.
Když dorazili, přístav tonul v husté mlze.
‚Rád bych viděl Sochu Svobody,‘ řekl Nathan Bronsky.
‚Já taky,‘ řekla jeho žena.
‚Proč se Socha Svobody schovala v mlze?‘
‚Já nevím,‘ řekla žena.
Na rodinu Bronských čekal bohatý příbuzný. Přijel v cadillacu.
‚Co to máte s očima?‘ zeptal se jich bohatý příbuzný.
‚Nic,‘ odpověděl Nathan Bronsky. ‚Ztratily třpyt. Nic jiného.‘
Bohatý příbuzný je odvezl na Times Square a ukázal jim kina, spoustu kin, jedno vedle druhého; ukázal jim i 44. ulici s velkými divadly. Nathan Bronsky uviděl černý cadillac, který byl ještě krásnější než cadillac bohatého příbuzného. Parkoval před velkým divadlem. Za volantem seděl šofér v elegantní livreji. Nathan Bronsky šťouchl do ženy a ukázal na otrhaného černocha, který stál za cadillacem a močil. Zeptal se bohatého příbuzného:
‚To je Amerika?‘
‚Ano,‘ odpověděl bohatý příbuzný. ‚To je Amerika.‘
‚Vlastně jsem chtěl vidět Sochu Svobody,‘ řekl Nathan Bronsky.
‚Předtím se před námi schovala v mlze.‘
‚Schovala?‘
‚Schovala!‘
‚Brzy ji uvidíš,‘ řekl bohatý příbuzný,
‚Pojedeme tam?‘
‚Ano. Pojedeme tam.‘
Když Nathan Bronsky uviděl Sochu Svobody, úlekem si upšoukl, protože si myslel, že je to generální konzul.
‚Co se děje, Nathane?‘ zeptala se manželka.
‚To je generální konzul!‘ prohlásil Nathan Bronsky.
‚Generální konzul?‘
‚Generální konzul!‘
‚Víš to jistě?‘
‚Naprosto jistě.
Rád bych generálnímu konzulovi něco řekl,‘ prohlásil Nathan Bronsky. ‚Ale neumím anglicky.‘
‚Umíš dvě slova,‘ prohlásila žena.
‚To je pravda,‘ řekl Nathan Bronsky. ‚Umím dvě slova. Dvě slova anglicky.‘
‚Tak generálnímu konzulovi předveď svoje znalosti angličtiny,‘ řekla žena.
Nathan Bronsky se generálnímu konzulovi podíval přímo do očí. Při tom myslel na rok 1939, na dopis generálního konzula, který pohřbil všechny jeho naděje. Myslel na statisíce lidí, kteří ve stejné nouzi jako on zaklepali na brány Ameriky, velké země svobody, která je nechtěla… tenkrát. A vzpomněl si na hloupou výmluvu s kvótami.
‚Fuck America!‘ řekl Nathan Bronsky generálnímu konzulovi.
Řekl to hodně nahlas.
‚Fuck America?‘ zeptal se bohatý příbuzný.
‚Fuck America!‘ řekl Nathan Bronsky.“
Převzato z knihy Edgara Hilsenratha: Fuck America. V překladu Jany Zoubkové vydalo nakladatelství Albatros, 2011.
