×
TOPZINE.cz

Free Fall mají venku nový singl; coververzi slavného hitu Frozen od Madonny

freefallFree Fall se na českém metalovém výsluní pohybují už nějaký ten pátek. Jsou šedivě tajemní a temní. Jejich styl se dá charakterizovat jako směsice ponurého elektra a hutných kytarových melodií. Pomalu, ale zato vytrvale, zařezávají drápky do povědomí dalších a dalších posluchačů. Možná si časem získají i vás.

V roce 2007 kapela zvítězila v talentové soutěži RockMax 12 pro rockové kapely a zaujala i poroty hudebních kritiků v soutěžích jako Česká rocková liga nebo Emergenza.

Před dvěma lety vydali pod křídli vydavatelství Redblack svůj debut Garden Of Depression (Zahrada depresí) a v současnosti se opět chystají do studia. Mezi jejich čerstvé úspěchy lze bezpochyby počítat i to, že si zahráli jako předkapela finských Waltari.

Zpěvačka Free Fall, Monisha, si našla i přes svůj nabitý program volnou chvilku na rozhovor pro Topzine.cz

 Nedávno jste na Buchlovském hudebním létě předskakovali Waltari. Jak jste se ke kapele tak zvučného jména dostali?

No, pravděpodobně za to může náš bubeník Pepa, který se neustále připomíná hlavnímu organizátorovi Buchlovského hudebního léta. Ten už nás tedy zná, a nejspíš si na nás vzpomněl, když hledal kapelu, která by se žánrově jako předskokan Waltari hodila.

freefall1
zdroj:kapela Free Fall

Myslíš si, že tento koncert může vaši kapelu někam posunout?

To, že jsme si zahráli před Waltari, beru jako velkou čest, protože je to opravdu velmi známá a uznávaná kapela. A každopádně, když někdo z hudební branže uvidí, že jsme si předskočili před touto finskou sebrankou, tak je to určitě plus a může nám to pomoci k získání dalších zajímavých kontaktů a koncertů.

Je nějaká kapela, se kterou by sis jednou ráda zazpívala, ale zatím se ti tento sen jeví jako nesplnitelný?

V poslední době zjišťuju, že není nic, co by se nedalo splnit. Ke každému snu vede cesta, jen záleží, kolik úsilí do hledání této cesty vložíš. Nic není nemožné. A taky velkou roli hraje štěstí. Určitě bych si někdy chtěla zazpívat s Martou Jandovou z Die Happy, s Chinaski, s Bono Voxem a U2, s Corey Taylorem ze Slipknot… A takhle bych mohla pokračovat hodiny a hodiny. Skvělých muzikantů a zpěváků je moc.

Vaše deska Garden Of Depression je na světě něco přes dva roky. Nechystáte se znovu do studia?

Začátkem roku jsme nahráli singl, a to Frozen od Madonny, jde o náš první cover. Už jsme ho párkrát testovali na koncertech a myslím, že se lidem líbí. Začínají ho hrát i některá rádia. Měl by se objevit i na kompilačce vydavatelství Redblack, které by chtělo udělat desku jen z cover verzí v podání svých stájových kapel. Zatím je ale vše v jednání.

Pracujeme taky na naší nové desce. Původně kluci zamýšleli jít do studia už letos, ale myslím si, že to necháme až na příští rok. Nemáme ještě dopilovaný materiál a nahrávání něco stojí. Nemá cenu chodit do studia nepřipravený a zbytečně tam strávit čas navíc. Čas jsou peníze…

Máte ještě nějaké další plány?

Přáli bychom si, aby se nám otevřely dveře na další známé festivaly a aby koncertních termínů bylo alespoň tolik, co letos.

Kde vás v nejbližší době můžou vaši fanoušci slyšet?

Na konci léta 28. srpna nás čekají Pivní slavnosti v Uherském Brodě a 29. srpna si zahrajeme opět ve Vizovicích, tentokrát ale na Trnkobraní. Několik koncertů je naplánováno i na podzim a předpokládám, že pozvolna budou přibývat další. Kdo se bude chtít dozvědět víc, ať se podívá na web www.free-fall.cz.

Od října minulého roku děláš moderátorku na jednom moravském rockovém rádiu. Daří se ti práci skloubit s kapelou? Zbývá ti kromě toho ještě nějaký volný čas?

S volným časem je to dost složité. Na hlavní pracovní poměr jsem zaměstnaná v programovém oddělení Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Vedení mi vyšlo vstříc, abych mohla ujíždět dřív z práce do rádia. Ale hodiny si pak musím v jiné dny napracovat.

Takže když nejsem v divadle, tak jsem v rádiu. Kromě toho máme minimálně jednou týdně zkoušku s kapelou, sem tam jezdíme po koncertech. Taky mám doma neustále hladového chlapa, takže se snažím i vařit. Když mi občas zbyde volná chvíle, snažím se jí věnovat kamarádům a příteli. Občas si vyjedu na kolečkové brusle, podívám se s přítelem na nějaký pěkný film, nebo zvelebuju náš nový domek.

Koncem srpna mě čeká každoročních čtrnáct dní na rádoby skautském táboře. Už se těším, až se konečně dostanu do lesa. Tam bude ticho, žádní lidé. A my si užijeme dva týdny se studenou vodou a bez elektřiny. Je to skvělý relax. Všichni chodíme špinaví, nemusíme se česat, koupat, malovat. Nikdo si na nikoho neukazuje prstem, že má na triku díru a že vypadá jako pako.

Je pro tebe moderování v rádiu něčím přínosné? Co ti tato práce dává?

Moderování mě vždycky lákalo, ale nikdy jsem si nevěřila natolik, abych se přihlásila do konkursu. Můj život se skládá z náhod a štěstěna mi asi přeje, a tak si rádio našlo mě. Je to práce, která mě baví. Nejlepší jsou ty chvíle, kdy ti lidi do studia napíšou, že je jim s tebou pěkně. Navíc, člověk se setkává s velkým množstvím muziky. I s tou, kterou by normálně třeba ani neposlechl. A důležitou součástí přípravy moderátora je i práce s internetem. Ta mi taky dává hodně. Člověk se neustále učí a vstřebává nové a nové informace.

Letos jste mimo jiné festivaly, hráli i Masters of Rock. Jak na to vzpomínáš?

Já osobně jsem měla z koncertu ve Vizovicích tak trochu strach. Přece jen se jedná o prestižní záležitost. Nakonec jsem byla ale velmi mile překvapená. Jednak tím, že na nás přišlo opravdu hodně lidí, což jsme nečekali. A pak taky ta atmosféra, kterou nám publikum připravilo, byla úžasná. Když lidi s kapelou jedou na jedné vlně, tak je to pro obě strany výborné. Tady platí zákon akce a reakce. Takže Masters of Rock jsme si maximálně užili ve velice příjemné společnosti lidí, kteří nám dali najevo, že se jim naše muzika líbí.

Tento koncert na Coca-cola stage byl pro vás na Masters of Rock už druhým v pořadí. Poprvé jste hráli na hlavní stage. Jak bys tyto dva koncerty srovnala? Zaznamenala jsi nějaký podstatný rozdíl?

Technicky vzato, pod pódiem před dvěma lety bylo mnohonásobně víc lidí. Jenže to jsme hráli na hlavním, a tehdy i jediném, pódiu festivalu. Ale dá se říct, že atmosféra byla hodně podobná. Možná, že když jsme na Masters of Rock hráli poprvé, tak jsme z toho byli opravdu vyplašení a víc jsme se báli, jak nás přijmou lidi. Letos jsme se spíš obávali o to, jestli raději nedají přednost programu na hlavním pódiu.

Setkala jsi se v back stage na Masters of Rock s někým zajímavým, na koho ráda vzpomínáš?

Velký dojem na mě udělal Peavy Wagner z Rage. Byla jsem na jejich tiskovce a on mi na svém mobilu ukazoval fotky svého obýváku. A protože je vášnivým milovníkem antropologie a preparování, tak ten jeho pokoj je plný nejrůznějších koster. Od netopýrů až po medvědy. No, vypadalo to zajímavě, ale doma bych takový hřbitov nechtěla. Kromě Rage jsem se v zákulisí potkala s velmi milou  kapelou Dying Passion a taky s Memorií. Mimo to jsem měla možnost strávit hodinku v autě s Liborem (zpěvák a kytarista) a Vláďou (kytarista) z kapely Endless, s nimi jsem si taky moc pěkně popovídala. Nejen o muzice, ale třeba i o čtyřkolkách a plození dětí.

Chceš něco čtenářům Topzine vzkázat?

Čtenářům Topzine bych chtěla jen vzkázat, aby se v dnešní hektické době pokusili občas zpomalit. Není na škodu si jednou za čas říct, “tohle nechám až na zítřek“ a udělat si volno. Na světě jsme přece jen jednou, tak se musíme šetřit, abychom tu co nejdéle vydrželi!



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..