Velické zvony skupiny Čechomor vyzváněly v loňském roce takřka ve všech koutech světa. Jejich tóny přepluly přes oceán do Ameriky, vznášely se nad Velkou čínskou zdí, aby se nakonec přes slovenská vlaková nádraží vrátily zpět do srdce Evropy. Za zpěvákem Františkem Černým jsem ale dalekou cestu vážit nemusela. V prostředí pražské Malostranské besedy mi prozradil, že letos zazní písně Čechomoru na úplně jiném Místečku…
František Černý, zpěvák skupiny Čechomor, Foto: Martin Chochola, Topzine.cz
Vraťme se na skok do roku 2010. V prosinci jste odehráli dva vánoční koncerty pod střechou Národního divadla. Jaký to pro Vás byl pocit, postavit se na pódium právě v tomto prostředí?
Bylo to pro mě něco úžasného. Můj táta byl herec a Národní divadlo bylo vždycky taková ta meta. Nikdy jsem si nemyslel, že se do Národního podívám jako herec, ani jako hudebník. Velmi zajímavá byla také spolupráce s Ewou Farnou a Gerrym Leonardem, který s námi hrál na kytaru.
Vedle věcí příjemných vás potkaly i okamžiky méně žádoucí. Jak se zranění houslisty Karla Holase a další zdravotní indispozice ve skupině podepsaly na Vašem zhodnocení uplynulého roku?
Z dnešního pohledu to beru tak, že co se má stát, to se stane. Vždy je potřeba trochu oddechnout a tělo si tak nějak umí poručit samo. Tuhle vystrčí plotýnku, támhle postaví motocykl do cesty. To všechno jsou věci, se kterými musí člověk počítat. Já to hodnotím tak, že každé zastavení je pro člověka dobré, protože má zase dál z čeho čerpat.
Teď už ale k přítomnosti, nebo spíše blízké budoucnosti. Co chystá skupina Čechomor na rok 2011?
Chystáme toho poměrně dost. Určitě to bude DVD z Národního divadla, pak připravujeme vydání nové desky. Dále spoustu zahraničních zájezdů a v létě hlavně hraní pro naše fanoušky. Budeme vystupovat na festivalech a pak také pokračovat ve šňůře koncertů v rámci Kooperativa tour.
Foto: Martin Chochola, Topzine.cz
Vydání nového CD chystáte po téměř šesti letech od doby, kdy spatřila světlo světa vaše poslední deska Co sa stalo nové. Bude se vznikající album v něčem výrazně lišit od vašich předchozích nahrávek?
V posledních letech jsme dělali desky tematické, to znamená buď vánoční nebo pověsti z hradů a zámků. Několik let jsme si šetřili materiál a čekali právě na tuto chvíli, kdy novou desku vydáme. Chtěli jsme ji vydat nejen s novým materiálem, ale také s novým zvukem a novým pojetím práce na písních. Písničky jsme začali upravovat jiným způsobem. Znamená to, že jsme nejprve nahráli jenom základy a ty potom zpracovali s naším producentem v Americe. Celá deska tak vzniká úplně odlišným způsobem, který je magický, novátorský a z našeho pohledu velmi nutný.
K produkování desky jste přizvali irského kytaristu a producenta Gerryho Leonarda. Proč padla volba právě na něj?
Protože je úplně skvělý! Je to kytarista Davida Bowieho, kapelník jeho kapely a hraje také se Suzanne Vega. Oslovili jsme ho po turné, když tady se Suzanne Vega vystupoval. Odjeli jsme s ním tři koncerty a domluvili se, nebo spíše předběžně si řekli, že by bylo krásné společně něco udělat. Naše spolupráce vlastně vyvrcholila na tomto albu, které se pracovně jmenuje Místečko.
Podílejí se na vzniku nového alba také hudební hosté?
Tak můžu prozradit, že Gerry Leonard je nejen producentem této desky, ale také nahrál všechny kytary a spoustu dalších zvuků. Dále pak Tony Levin, který je v hudebním světě velkou celebritou. Ke spolupráci na několika písních jsme přizvali Lenku Dusilovou a dvě písně na desku vytvořil host ze Slovenska Ivan Tásler, se kterým se nám moc dobře pracovalo. Rádi bychom se s ním domluvili i na společném turné na Slovensku.
Shodne se kapela vždy jednohlasně na výběru konkrétních osob?
Jistě, jinak bychom to nedělali. Jednak je to cit a pak je to také tím, že určité lidi máme rádi. Když máme pocit, že by jim to s námi šlo, tak spolupráce nějak vznikne. Naše poslední spolupráce byla s Ewou Farnou a všichni jsme si to moc užili. A o to jde, o potkávání se hudebníků na různých projektech.
Ewa Farna má velmi blízko k folkloru, myslíte si, že by se jednou mohla stát pokračovatelkou ve stopách Čechomoru?
Myslím si, že naší pokračovatelkou přímo ne, ale určitě pokračovatelkou v dobrých hlasech v Čechách. Konečně.
Kromě Ewy Farné se po vašem boku objevila například Lenka Dusilová, Zuzana Smotanová nebo Eliška Ptáčková. Neuvažovali jste někdy o trvalém rozšíření řad Čechomoru o ženský element?
O ženách uvažujeme neustále. (smích)
…a pokud se bavíme o profesní stránce?
V kapele taky, ale zjistili jsme, že u nás je nejlepší model ten, když je tam jenom chvíli.
Hlavním pěveckým hlasem skupiny je vedle vás houslista Karel Holas. Podle čeho rozhodujete o tom, kdo z vás bude zpívat konkrétní píseň?
To vychází z přirozenosti. Nemáme model jednoho zpěváka, ale dvou chlapů, co se postaví na podium a zpívají. Jeden hraje na housle, takže nemůže pořád zpívat a druhý mydlí na kytaru, a tak většinou zpívá víc. Takhle se nám to líbí, protože je to takové upřímné. Není to jen o jednom člověku, který má tendence být pořád stejný. Můžeme si vlastně různě vypomáhat a ještě k tomu se inspirovat, protože člověk sám sebe inspiruje dost těžko. Je to takové pnutí. Také je výhoda v tom, že když nastane problém, je tady ten druhý, který to dotáhne.
Čechomor Australia Tour 2011, Zdroj: oficiální stránky kapely
V průběhu března odehrajete několik koncertů po velkých australských městech. Jak se nápad na koncertování u protinožců zrodil?
Chtěli jsme se tam jet podívat a pak je také zájem o to, abychom v Austrálii hráli. Už jsme toho procestovali poměrně dost a je to vždycky jen otázka času, než se lidé domluví. Máme kolem sebe takové příjemné osůbky, jako je Tereza Švecová, naše tour manažerka, která se nám o tyhle věci stará. Hrajeme tam pět nebo šest koncertů, takže to bude takové odpočinkové tour.
Hrajete po Evropě, vystupovali jste v Americe, hostovali na výstavě Expo 2010 v daleké Číně. Nyní se chystáte do Austrálie. Napadá mě, nehodláte pokořit také Afriku?
Co by ne! Rádi! Vzhůru za žirafami! (smích)
Čechomor Australia Tour 2011
11. 3. Sydney
15. 3. Adelaide
19. 3. Melbourne
24. 3. Auckland
26. 3. Brisbane
1. 4. Launceston
Frekvence vaši koncertů je během roku opravdu velká. Stane se ještě, že po odehrání sejdete z podia a hodnotíte svůj výkon nebo už se pro vás stalo vystupování rutinní záležitostí?
Hodnotíme. Někdy se po koncertě objímáme jako blázni, protože je to euforie. Jsme nadšeni z toho, jak nám to vyšlo. Říkáme si: to bylo skvělý, anebo si řekneme: dneska to bylo… My z toho máme spíš legraci, když něco nevyjde. Nějaké hádání už máme dávno za sebou.
Takže bez ohledu na výsledek jsou pro vás vystoupení stále zdrojem pozitivní energie?
Pořád. Nabijí nás. My hrajeme, kvůli tomu jsme hudebníci. Potřebujeme to podium, potřebujeme si zahrát, a když tam není energie, tak nemá cenu o tom ani mluvit.
Pozitivní energií naplnili pánové ze skupiny Čechomor ve čtvrtek 24. února také prostředí pražské Malostranské besedy. Kapela se na podium Mekky české hudební scény vrátí během roku 2011 dokonce několikrát. Rytmy folkově-rockových písní znovu prosytí tradiční komorní atmosféru sálu již v měsíci dubnu.
Máte jako skupina nějaký speciální rituál, bez něhož na podium nikdy nevstupujete?
Každá kapela něco takového má. Když jsme hráli s Divokým Billem, tak to bylo trošku sprosté, to se tady ani nedá říkat. (smích)
Pochlubte se….
To bych asi ani nemohl. My to máme tak, že počítáme, kolik nás je. To si odpočítáme a ti lidé tam prostě jdou a vlítnou na to. Když jdu sám, zařvu jedna, když je nás osm, zařveme osm a jde se. (smích)
Osobně jste se zúčastnil letošního předávání hudebních cen Anděl. Ocenění si odnesli dva interpreti, s nimiž jste v minulosti spolupracovali, skupina Lucie a písničkář Jaromír Nohavica. Myslíte si, že všechny sošky skončily ve správných rukách?
Myslím si, že ano. Přeju jim to. Jak Lucii, tak Jarkovi a vůbec všem, kteří byli oceněni.
Foto: Martin Chochola, Topzine.cz
Nemrzí Vás trošku, že jste nestanuli po jejich boku?
Nemrzí, protože takhle je to spravedlivé. Kdyby mě to mrzelo, tak bych byl trouba. My jsme letos nic nevydali. Prostě je spravedlivé, aby lidé, co mají co dočinění s hudbou, to znamená hudební akademie a oslovení hudebníci, vytvořili tým, který vlastně nějakým způsobem objektivně posoudí, co je dobré. Myslím, že to ani jinak nejde nebo nešlo, protože jsou věci, které jsou dané. Můžeme se přít o takové věci, jako jsou začínající kapely nebo nějaký objev, jestli je to objev větší nebo menší. Tam se to dá ještě relativně posuzovat, ale v tom, kdo prodal nejvíc desek za dvacet let a podobně, tam je to prostě předem jasné.
Skupina Čechomor získala ocenění hudební akademie poprvé v roce 2001. Nově vydaná deska Proměny jí tehdy vynesla prvenství hned ve třech kategoriích – Kapela roku, Album roku a Píseň roku. O dva roky později se záznam z vystoupení Proměny tour 2003 stal nejprodávanějším DVD nosičem. Doposud poslední andělskou sošku si pánové odnesli v roce 2007, kdy bylo tematické album Sváteční Čechomor vyhlášeno akademiky jako nejlepší zvuková nahrávka roku.
Nedá mi to se nezeptat. Je pro Vás příjemné, když Vás po koncertě osloví fanoušci?
Já si myslím, že je to součást toho, co člověk dělá. Lidé, kteří chodí na koncerty, mají pocit, že jim patří píseň i včetně jejího interpreta. Do jisté míry tomu rozumím a člověk se pak vlastně i musí chovat tak, že je rád. Jsme vděční za to, když lidé vezmou svůj volný čas, své peníze a jdou na náš koncert. Tak se k nim člověk snaží být upřímný a milý.
A milý František Černý skutečně byl…
