Menu
TOPZINE.cz
Školství a věda

Vzdělávací systém ve Francii: Francouzi kladou důraz na svou tradici a osobitost, ale nebojí se experimentovat

Redakce

Redakce

8. 3. 2011

V dalším díle našeho seriálu se vypravíme do Francie. Přestože je francouzština podobná španělštině, některá zdánlivě příbuzná slova znamenají vždy to samé. Takže pozor: Le collège určitě není školka a na získání la licence stačí Francouzům méně let, než kolik musí absolvovat španělský Licenciado. I ve Francii můžete dostat desítku, ovšem zde to moc důvod k radosti není.

Rámeček: Francie měla v roce 2005 druhou největší porodnost v Evropě (po Irsku), 1,92 dítěte na ženu. Snad je tomu tak i proto, že Francie byla jedna z prvních zemí, která začala finančně podporovat rodiny s dětmi, a zároveň pomohla matkám spojit práci a mateřské povinnosti. Společenské klima nebrání ženám vrátit se brzy do práce (v roce 1981 si podle ankety Crédoc myslelo více než 40  Francouzů, že matka s malým dítětem by neměla chodit do zaměstnání, v roce 2004 to bylo už jen 18 procent).

Kromě klasických jeslí (la crèche), které děti navštěvují pravidelně, existuje i další zařízení (la halte-garderie), kde  se děti do šesti let hlídají nárazově podle potřeb rodičů. Rozvinutý je i systém individuální péče v domácnostech. Většinou se všechny tyto kombinace pojí do jednoho celku (le multi-accueil). Pro následující etapu (od dvou let) fungují bezplatné školky (la maternelle), jejichž alternativu představují les jardins d’enfants, které kromě menšího počtu žáků nabízejí i speciální péči pro postižené, delší otevírací dobu a tak dále.

Třídy se počítají v obráceném pořadí

Školní docházka je povinná pro děti od 6 do 16 let. První stupeň povinné školní docházky (l‘école élementaire) se dělí do pěti tříd (CP, CE1, CE2, CM1, CM2). Třídy se rovněž označují řadovými číslovkami. Zvláštností francouzského systému je, že se třídy číslují v obráceném pořadí od jedenáctky. Druhý stupeň (le collčge) trvá čtyři roky, od šesté do třetí třídy. Studium je zakončeno diplomem (le brevet).

Žáci pak pokračují na všeobecném gymnáziu nebo technické střední škole (le lycéé génerale ou technologique) nebo na odborné škole (le lycéé professionnel). V prvních dvou trvá studium  tři roky (poslední rok se nazývá la terminale). Maturita (le baccalauréat) je, stejně jako u nás, jen závěrečnou zkouškou, byť náročnější a s více předměty. Existují tři varianty všeobecné a sedm druhů technické maturity. Jednoleté až tříleté odborné školy nabízí tři typy certifikátů – CAP (osvědčení o odborné způsobilosti), BEP (diplom z odborných studií) a odbornou maturitu.

Ilustrační foto, Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

Po jejím úspěšném složení se student může automaticky přihlásit na univerzitu bez jakýkoli dalších atestací. Kromě toho existují státní i soukromé vysoké školy, které bývají vysoce selektivní. Před vstupem na ně obvykle uchazeči absolvují dvouleté přípravné kurzy.  Po šesti semestrech získá  student la licence (180 kreditů), po dalších čtyřech le master (300 kreditů) a nakonec po dalších šesti le doctorat (480 kreditů). Na univerzitách obvykle školné nepřesahuje 200 eur ročně, podstatně více se platí na vysokých školách. Je možné získat stipendium nebo čestnou bezúročnou půjčku, která se má splatit do deseti let po ukončení studia.

V čem spočívá odlišnost francouzského systému?

Francouzské děti rovněž stráví ve škole celý den, obvykle se vyučuje dopoledne od 8, 30 do 11, 30 a odpoledne  od 13, 30  do 16, 30. Hodiny by měly mít oficiálně minimálně 55 minut, ale v praxi se jejich délka pohybuje od 50 do 75 minut. Pokud jde o známkování, používá se dvacetibodová stupnice, kdy známka nižší než deset znamená neprospěl. Někdy se zase Francouzi dočkají slovního hodnocení a písmenná škála je od A po E.

Ve Francii byl do roku  1972 kromě neděle druhým volným dnem čtvrtek, pak se přešlo na středu. Počínaje školním rokem 2008/2009 byla zrušena výuka v sobotu, a tak děti buď chodí do školky i školy čtyři dny v týdnu, nebo absolvují i kratší výuku ve středu, k čemuž, jak se zdá, spěje celkový vývoj.

Na základních a středních soukromých školách studuje 20 procent žáků (2 miliony), většina těchto škol je katolického zaměření. Uniformy se nosí jen velmi zřídka, v zámořských departmentech jsou ale naopak běžné. Veřejné školy se deklarují jako laické, což vedlo mimo jiné ke spornému zákazu nošení náboženských symbolů.

Prakticky každý Francouz se učí anglicky a dvě třetiny španělsky. V roce 2007 odpovědělo asi 41 procent respondentů mezi 25-64 lety, že nezná žádný cizí jazyk, základní znalost aspoň jednoho uvedlo 26, 6 procent, střední 13, 8 procent a vysokou pouhých 5, 1 procento. Nejvíce byla pochopitelně uváděna neoblíbená angličtina. Objevují se ale už i snahy zavádět jazyky v ranějším věku.

Učitel nebo profesor na základní či střední škole s dvouletou praxí bere kolem 1562 eur čistého měsíčně, s desetiletou praxí od 1753 eur do 1859 eur. Podle juritravail.com je průměrný plat univerzitního profesora (kromě zdravotnického sektoru) 2668 eur hrubého měsíčně.

Opravdu Francouzi neumí mluvit anglicky?

Snad i vy jste vyslechli nějakou zábavnou historku o tom, jak Francouzi zavile odmítají mluvit s cizinci anglicky a po vzoru našich obrozenců někdy komicky překládají jinak mezinárodně používaná slova. Francouzi s prvním cizím jazykem začínají tradičně v jejich šesté třídě, s druhým pak  o dva roky později. Odráží se to i ve statistikách Eurostatu, který uvádí údaje o počtu žáků studujících cizích jazyk až na druhém stupni vzdělávání.

Ohodnoťte tento článek:
4
Právě čtete

Vzdělávací systém ve Francii: Francouzi kladou důraz na svou tradici a osobitost, ale nebojí se experimentovat