5 fotek 
Běžně se člověku po skvělém koncertě stává, že překypuje dojmy a neví, co dřív vyprávět (a chraň bůh, aby přišel domů a našel tam někoho v podobném stavu). Jenže o čtvrtečním vystoupení Amsterdam Klezmer Bandu toho vlastně není moc co říct. Slova někdy nestačí. Něco takového se musí zažít.
Amsterdam Klezmer Band, Foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Ze začátku to na velký zážitek nevypadalo. Sál se plnil opravdu jen velmi zvolna, i v osm, kdy měl koncert začínat, postávalo uvnitř jen několik málo hloučků převážně mladších lidí. Když ale sedmičlenná kapela nastoupila po čtvrt na devět na pódium, bylo už publikum jaksepatří početné a mejdan mohl začít.
Amsterdam Klezmer Band dorazil tentokrát i s legendárním ukrajinským zpěvákem Alecem Kopytem. Kopyt pochází z Oděsy, žil v Austrálii a nyní žije v Amsterdamu. Je to původem Ukrajinec, zpívá ruské písně a hlavně je to Žid. Tak nějak to vypadá i s celkovým zvukem, náladou a žánrovým zařazením AKB. Potřeboval by hodně velkou škatulku, aby se do ní celý vešel.
Všech sedm hudebníků nejdříve nastoupilo do půlkruhu na jevišti a spustilo instrumentální úvod. Kromě Kopyta, který stál uprostřed a zatím se jen soustředěně věnoval činelkám, se do toho hned od prvních tónů pořádně obuli saxofonista Job Chajes, kontrabasista Jasper de Beer, trumpetista Gijs Levelt, trombonista Joop van der Linden, klarinetista Janfie van Strien a Theo van Tol s akordeonem.
Amsterdam Klezmer Band, Foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Před tím, než představil Aleca Kopyta, si saxofonista Chajes vystřihl jednu nizozemsky rapovanou píseň. Ještě několikrát se potom během koncertu k přednímu mikrofonu vrátil – jak kvůli rapu, tak kvůli komunikaci s publikem. Přestože hlavní hvězdou večera byl podle plakátů a informací o koncertu ukrajinský Tom Waits, Chajes fungoval celý večer jako tahoun. On publikum dostával do stále živější nálady („Umíte tancovat i rychleji?“), on informoval svou velmi neanglickou angličtinou o nejnovějším albu Zaraza a o posledním pražském vystoupení před dvěma lety, on nabízel služby na svatbách a jiných židovských i nežidovských obřadech („Get married, call us.“)
Kopyt se uvedl písní Marusja a během večera zazpíval ještě několik původně ruských písní, ale taky jednu věnovanou jeho rodné Ukrajině. Ale jak sám říká, u něj je jedno, co zpívá, jako Žid má „nepsanou licenci na to, že cokoli hraje, lze automaticky označit za klezmer“. A hlavně si kapela každou píseň přetvoří tak, jak se jí to hodí.
Amsterdam Klezmer Band, Foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Většina skladeb byla dlouhá, nebo spíš prodloužená dechberoucími sóly jednotlivých hudebníků. Tempo se sice měnilo, občas až ke zcela pomalému, ale jen proto, aby se potom mohlo rozběhnout ještě rychleji než předtím.
V dnešní době, kdy je téměř samozřejmostí, že se do světa proráží s angličtinou, by se mohlo zdát, že zpěv v nizozemštině, ruštině a jidiš bude velkou překážkou. Ale jak známo, hudba nepotřebuje slova (stačí si vzpomenout na Kolju). Nejlépe to vyjádřil Chajes při úvodu k jedné písni, ve které se mísily tyto českému publiku ne moc známé jazyky. „Pokud nám nerozumíte, just feel the rythm.“
A publikum se tím řídilo. A jako je hudba AKB směsicí židovských písní, východoevropského a jihoevropského folklóru, jazzu, ska i punku, tanec fanoušků byl směsicí všeho, na co měl kdo zrovna náladu.
Amsterdam Klezmer Band, Foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Něco přes hodinu udržovala skupina neuvěřitelné tempo, až jsem se divila, kde se v těch sedmi muzikantech bere tolik energie a v případě dechařů i tolik vzduchu. Kolem půl desáté se poprvé odporoučeli z jeviště a málem to vypadalo, že koncert skončí. Ale co by to bylo za show bez pořádného přídavku.
„Chcete víc? My vám dáme víc!“ První skladba přidávaného setu měla snad čtvrt hodiny. U sóla se vystřídal skoro každý, hlavně se předvedli trombonista van der Linden, harmonikář van Tol a kontrabasista de Beer. Závěr koncertu byl snad ještě našlápnutější, než se zdálo být možné. Všichni ještě jednou předvedli, co uměli, a rozdali vše, co v nich ještě zbylo. Na tvářích muzikantů i fanoušků zářily široké úsměvy a jistě tam vydržely i dlouho po koncertě. A nejeden divák možná cestou domů uvažoval, jaká by to byla svatba s takovýmto doprovodem.
