5 fotek 
V pondělí 17. května zahráli v Music Clubu Modrá Vopice psychedelic progresivní Liquid God, Nemhain s legendárním bubeníkem Adrianem Erlandssonem a na závěr taktéž progresivní švédští metalisté M.A.N. Původně avizovaná parta Superbutt z Maďarska nakonec nedorazila.
Liquid God, Foto: Martin Kroa, Topzine.cz
Večer 17. května byl ve znamení lehkých zmatků a zklamání v Modrý Vopici, ale i velmi kvalitního metalu.
Zmatky nastaly ve chvíli, kdy kolem 20 hodin na pódium vystoupili Liquid God. Nepočetné publikum (jmenovitě asi 4 fanoušci) rozpačitě hleděli na toto překvapení. Liquid God nebyli uvedeni na soupisce kapel a přestože se snažili zaujmout a strhnout těch pár náhodných diváků, příliš se jim to nedařilo. V žádném případě se ale nedá říci, že by hráli špatně.
A jak se vám hrálo?
Osobně jsem se jich šel po koncertě zeptat, jak se jim u nás zalíbilo, a dostalo se mi samozřejmé rozpačité odpovědi, že jsme byli dobré publikum. Jak bychom mohli, když nikdo nevěděl, co jsou zač. Nebyla to jejich chyba. Šlo tady o pořádné pochybení organizátora.
Lehké rozčarování z nečekaného předskokana se přeneslo do trapné apatie při jednom z headlinerů večera; Nemhain. Od formace založené Adrianem Erlandssonem jsem čekal rozhodně víc. Ačkoli hudebně byli na velmi dobré úrovni, bylo vidět, že se Adrianova žena s keltskou přezdívkou Morrígan Hel k smrti nudí. Celé vystoupení neslo punc nízké divácké účasti, která kapelu evidentně zaskočila. Nebylo se ale čemu divit.
Tristní divácká účast
Relativně vysoká cena za koncert, jejich neznámost v ČR a fakt, že se hrál hokej, vytvořily zkrátka nepříjemnou kombinaci negativních vlivů, které přiměly potenciální fanoušky sedět doma a hledět na kotouč poskakující po ledě. Tuto domněnku mi potvrdila i produkční klubu. Nicméně Morrígan občas dokázala zapomenout na svůj keltský původ bohyně smrti a vlila divákům krev do žil. Dokladem byly nezapomenutelné songy jako Die, die, die my darling! nebo jejich zřejmě nejznámější píseň Second Skin, které donutily ospalé publikum k alespoň elementární aktivitě.
M.A.N, Foto: Martin Kroa, Topzine.cz
Zvuk
Zlom přišel ve chvíli, kdy se na pódiu objevili M.A.N. Až dosud jsem opomíjel zvukovou stránku koncertu, ale to jen, abych ji shrnul zde. Zvukař byl naprosto brilantní. Dokázal bravurně sladit kytary s bicími a zpěv takovým způsobem, že jsem občas měl pocit, že poslouchám studiové album jednotlivých kapel. Nejvíce se to projevilo právě u partičky M.A.N, jejíž už o hodně početnější publikum nadšeně přijímalo skladbu za skladbou.
M.A.N jako headlineři večera nezklamali
Rychlé, nekompromisní kytarové rify se mísily se skvostnými vokály. Kompoziční stránka jejich skladeb je nebývale dobrá. V jednu chvíli slyšíte úžasný rif a v další milisekundě absolutní ticho, následované další dokonalostí.
Jejich až přehnaný důraz na techniku hudby se neminul účinkem. Jejich výjimečnost stvrdil kytarista Rob Guz se svou stylovou rohatou kytarou. Zpěvák Tony JJ si koncert narozdíl od Morrígan skutečně užíval a tuto energii přenesl na publikum. Nikdo se neubránil alespoň lehkému zatřesení hlavou pod náporem dokonale naporcované hudby.
M.A.N, Foto: Martin Kroa, Topzine.cz
Celkový dojem z koncertu byl rozpačitě pozitivní. Byl jsem svědkem dobrého metalového koncertu bohužel poznamenaného zoufale nízkou účastí, kterou Nemhain nezvládli. Na druhou stranu nelze než pochválit zvuk. Všechny kapely zněly skvěle. Nejlépe však M.A.N, kteří předvedli nebývalý výkon. Rozhodně můžu vše uzavřít s tím, že kdyby byla větší účast ze strany diváků, určitě by šlo o úžasný zážitek.
