×
TOPZINE.cz

Fotky: Guano Apes na festivalu Masters of Rock 2011 vysvlékli fanoušky, Twisted Sister imitovali peklo

Letos se v areálu Jelínkovy likérky sešlo pětadvacet tisíc příznivců tvrdé hudby, aby si poslechli hlavní tahouny Masters of Rock 2011 – Twisted Sister, Guano Apes a Helloween, ale také menší, neméně zajímavé skupiny.

Helloween byli hřebem posledního dne Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz

Začátek letošního ročníku nemohl být lépe načasován. Festival vypukl ve čtvrtek přesně po kratičkém lijáčku v jednu hodinu odpoledne. Zahájila jej česká kapela Fleret na hlavní stage, tentokrát však bez oblíbené babičky Jarmily Šulákové. Dále, ještě stále čisťounkému areálu likérky R. Jelínek, zahrála pivní bouře Alestorm. A s přibývajícími hodinami přibývala na zvučnosti i jména.

Německá heavymetalová smršť Bonfire ukázala své kouzlo již mnohem většímu shluku fandů než předcházející partičky. Hned po nich a po osvěžující sprše ovládla pódium finská část protagonistů. Prvními z nich byli Amorphis v čele s neposedným dredáčem Tomi Joutsenem.

Pagan motherfucker Alliance!

Hned po této vypalovačce přišla na řadu jedna ze senzací letošního ročníku. Pagan Alliance v podání (rovněž finských) Finntroll a švýcarské Eluveitie. Lesní metal v tomto exkluzivním podání přitáhl již úctyhodnou část návštěvníků.

Nenacházím přesnější slova, než veliký večírek, kterými bych spojení obou kapel na jediném podiu vystihla. Obě kapely se výborně bavily, dopíjely před námi lahve a hrály o sto šest. Tedy až na nebohou Annu Murphy, která od svých hurdy-gurdy (niněry) musela kvůli zranění ruky upustit. A tak nám, kromě husí kůži nahánějícímu hlasu, předvedla alespoň bláznivé tanečky.

Na pódiu se k nim, ač bez nástrojů, připojil i člen týmu pátečních Varg. Nechybělo ani místo pro tradiční pogo a Chrigelovu oblíbenou death wall. Musím uznat, že Pagan Alliance byla nejsilnějším zážitkem z celého dne. Celkový dojem umocnilo také pohotové střídání kapel a prolínání členů skupin.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/cz-vizovice-masters_of_rock_2011/]

Zdánlivým vrcholem večera však show nekončila – ba naopak. Po třicetiminutovém oddychu spustili do obrovského lijáku Hammerfall. Avšak tóny největších pecek se již celými Vizovicemi (a to doslova) nesly za sucha. Hammerfall už asi nikdy nepřekonají svůj koncert na Metalfestu 2010, kdy fanoušci sledovali za zvuku skupiny naše vítězství na MS v hokeji. Ale i tak vystoupení zaujalo, pobavilo a připomnělo úspěšné chvíle loňského roku.

Jako poslední se představila portugalská ukolébavka Moonspel. Ta však vylila do publika kotel energie a z pomyslné pusinky na dobrou noc se stal kofeinový kopanec. Jejich set byl naprosto dokonale ozvučen a osvětlen, což vytvářelo perfektní dojem.

Koncert Sirenie bubeník nestihl

Pátek začal tradičně česky. Tedy Nill, Tleskač a velmi oblíbenou českou kapelou s, řekněme zlidovělými nápěvy, Alkehol. Po nich následovali za svitu pochodní (ale i slunce) Varg. K čaji o páté měla zahrát gothic metalová Sirenia. Ta však své fandy zklamala, protože jejich bubeník měl nečekané problémy s dopravou a nedorazil. Skupiny hrající po nich, tedy dostaly na svá vystoupení větší prostor.

Symfoničtí power-metalitsté Rhapsody of Fire měli na předvedení nového alba From Chaos to Eternity mnohem více času. Po této smršti přišli na řadu nejopěvovanější z nejopěvovanějších – Twisted Sister. Již od rána se v okolí areálu potulovali hloučky fandů připomínající svou vizáží rockovou idylu Sunset boulevard osmdesátých let a čekali právě na ně.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/cz-vizovice-masters_of_rock_2011-2/]

Své poprvé v naší republice si skupina odbyla v podobě tzv. The best of show, kdy předvedla největší hity své kariéry. Myslím si však, že mají mnohem více dobrých skladeb, které mohli předvést místo rozmýšlení, jestli Dee Snider wanna rock nebo wanna fuck.

Nicméně, show to byla opravdu velká a lidi bavila. Zvláště pak zaujala píseň Burn in Hell, kdy osvětlovači dokázali na pódiu vytvořit okolo frontmana jakési pomyslné peklíčko. Dee Snider u ní tak nabyl vzhledu – tématicky na Ronnie James Dio stage – Dia, který při zpěvu některých svých pekelných písní používal podobné osvětlení. Sečteno, podtrženo: Twisted Sister předvedli přesně to, co jsme čekali. O nic víc, o nic míň. A myslím, že nebudu jediná, když řeknu, že to na perfektní zážitek stačilo.

Následovali druzí australští AC/DC – Airbourne. Ti svými líbivými nápěvy po hvězdě večera moc lidí neodlákali, spíše naopak. A páteční závěr byl věnován naprosto odlišnému posluchačstvu – blackmetalistům. Vystoupili švédští Watain. Na druhé stage uzavřeli páteční program a mile překvapili Unsouled ze Španělska.

Sobota za zvuku germánů

Třetí den Mástrů hned z kraje upoutal líbivým hard rockem norských Audrey Horne. Pokračoval českými Seven, kteří se z vedlejší stage letos dostali na tu hlavní. Či lépe řečeno – jejich hosté se na menší stege zkrátka nehodili. A upřímně řečeno, byli to právě oni, kdo dělal vystoupení zajímavým, protože tak Seven dostali příležitost hrát i písně například takových Rage. Jejich hosty byli maidenovský Blaze Bayley, Schmier a Victor Smolski. Poslední jmenovaný ještě později večer předvedl svůj workshop.

Následoval U.D.O., který přilákal a rozezpíval valnou část účastníků festivalu. Hned po něm velký návrat na podia – Guano Apes. Ačkoli jsem fanda spíše starší tvorby těchto skejťáků, a sobotní koncert měl podpořit především novou desku Bel Air, nadchli mě. Dávají do vystoupení tolik, že na pódiu dokáží oživit i méně zajímavé songy. Například taková Oh What A Night z nového alba mě zaujala až na živém vystoupení. Navíc Sandra celé vystoupení opepřila špekou lesbických narážek a kytarista menším akrobatickým vystoupením.

I při obrovské účasti publika, dokázala Sandra vytvořit příjemnou atmosféru a udržet si přímou komunikaci s publikem. Při příležitosti jedné písně dokonce vysvlékla polovinu publika z třiček, kterými pak fanoušci mávali do chladné noci. Konec energií překypujícího vystoupení patřil kýžené Lords of  the Boards.

Celý den končil za zvuku dalších germánů. Brainstorm svým příjemným rockem sice nepřilákali velké davy, ale o nic hůř proto nehráli.

Neděle ve znamení Overkill a Helloween

Neděle – poslední den vyčerpávajícího rockového maratónu – pro mne začala ruskou Arkonou. Jedna z mála kapel, které denní světlo neubírá, ba naopak přidává na autenticitě vystoupení. Masha, jen co vtrhla na stage, zahulákala a dala všem najevo, že není žádná slečinka a že tohle bude pořádný nářez. A taky že byl.

Dále zazněly písně skupiny založené bývalým klávesistou skupiny Within Temptation Martijnem Westerholtem, symphonic metaloví Delain. Dvacet minut na to však přišli řízní Oomph!, jejichž vystoupení bylo skvělým zpestřením programu. Následovalo velmi zábavné vystoupení američanů Overkill.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/cz-vizovice-masters_of_rock_2011-3/]

Jak je již zvykem, nechyběla ani notoricky známá hvězda večera Helloween. Ačkoli během posledního dne mnoho lidí odcestovalo domů, večer to na koncertě Helloween opravdu nebylo znát. Na place nebylo pomalu k hnutí. Celý festival uzavřela česká legenda Tři Sestry.

Program menší stage, občas přezdívané česká stage, byl paradoxně zakončen němci. Výjimečně jsem tedy dala přednost pro mne neznámé zahraniční kapele Pussy Sisster a nelitovala jsem. Ačkoli nešlo o nic originálního, jen o snahu oživit zašlou slávu glam rockových kapel, člověk se u jejich živého vystoupení vyloženě bavil.

Těžkosti s rozhodováním se, které ze dvou podií navštívit, jak jsem již naznačila, u mne šly stranou. Menší stage totiž hostila méně pompézní jména. Byly to převážně domácí kapely jako jsou například Zakázaný ovoce, Votchi, Menhir, Gate Crasher, Free Fall či Six Degrees of Separation.

O autogramy účinkujících byl velký zájem

I letos byl nedílnou součástí festivalu stan určený pro autogramiády. Fronty nedočkavých fanoušků dychtících po podpisu, fotce a potřesení rukou sahaly až k začátku hlavní stage a místy se až prolínaly s diváky. Není se však čemu divit. I letos domluvili pořadatelé akce autogramiády i s nejslavnějšími skupinami festivalu.

Až na zklamané fanoušky Sirenie, a velmi deštivý začátek Hammerfall, vše po celé čtyři dny šlapalo jako hodinky (pominu–li nedostatek piva u některých stánků těsně před finálem festivalu). Takže pořadatele opět chválím za skvěle odvedenou práci a stejně tak i účastníky, kteří opět vytvořili skvělou atmosféru.

Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..