3 fotky 
Taneční i hudební styl flamenco, jehož domovem je jih Španělska, konkrétně Andalusie, se stává rok od roku oblíbenějším a to nejen díky své kráse a vznešenosti. A i pro svou oblíbenost, se umělecká hodnota flamenca mohla šířit až za hranice země svého původu.
Flamenco představuje především ohnivý temperament Zdroj: youtube.com
Historie flamenca sahá k počátkům 18. století, kdy se spojil andaluský folklor s folklorem jihošpanělských cikánů, kteří přišli do Španělska už v 15. století. Vznikl tak základ flamenca, jaké známe v dnešní době. Flamenco bylo také ovlivněno arabskou, židovskou a křesťanskou kulturou, ale nejvíc ho obohatila právě kultura cikánská. Proto i většina interpretů tohoto umění jsou právě cikáni (Gitanos).
V polovině 19. století prožívalo flamenco svůj největší vzestup. Začala vznikat místa pro komerční produkci tzv. café de cantes nebo café cantates. Velké zpopularizování flamenca však znamenalo komercializaci, přizpůsobovalo se požadavkům širokého spektra publika a tradiční flamenco puro (čisté) se dostávalo do pozadí.
Na začátku 20. století tak paradoxně kvůli velké popularizaci začalo flamenco upadat, což se snažily napravit tehdejší významné osobnosti. Byli to především hudební skladatel Manuel de Falla, spisovatel Federico García Lorca a malíř Zuloaga, kteří se snažili navrátit flamencu jeho uměleckou čistotu tím, že uspořádali slavnou soutěž Concurso de Cante Flamenco. Nicméně pokus to nebyl úspěšný, a tak až do 50. let úpadek pokračoval. Až v těchto letech začal umělecký vzestup, který trvá až do současné doby. O to se zapříčinili zpěvák José Monge Cruz a kytarista Sánchez Gómez, kteří flamenco zmodernizovali a zpřístupnili širšímu obecenstvu. V současné době je flamenco na vzestupu a je čím dál známější i díky umělcům jako Paco de Lucía, který plní koncertní sály na celém světě.
Struktura flamenca
Flamenco s kytarovým doprovodem Zdroj: youtube.com
Dnešní podobu flamenca můžeme rozdělit na tři části. První část je zpěv – cante, druhá tanec – baile a třetí hra na kytaru – toque. Dále se dělí na flamenco jondo, což je nejstarší a nejčistější forma flamenca. Pokud tedy mluvíme o zpěvu, vyjadřují se jím nejhlubší emoce. Flamenco chico je pak více optimistické a veselejší. Třetí forma flamenco intermedio je na pomezí mezi jondem a chicem.
Zpěváci flamenca jsou ve Španělsku velmi uctívaní. Zpěv může existovat i bez doprovodu kytary či tance. O takových „cantes“ se říká, že zpívají „a palo seco“. Patří k nim zejména saeta, která se zpívá vždy bez doprovodu, ostatní mohou být zpívány s doprovodem i bez něj. Mezi legendy cante patří například Manuel Torre nebo Antonio Chacón. Z dnešních interpretů stojí za zmínku zejména José Mercé, Duguende nebo La Macanita.
Kytara (toque) sloužila ve flamencu především jako doprovodný nástroj ke zpěvu a tanci. Především v posledních letech se stala i sólovým nástrojem. Kytara se na první pohled neliší od klasické španělské šestistrunné kytary, ale má nižší posazení strun nad hmatníkem. Další součástí flamenca je rytmický doprovod v podobě potlesků tzv. jaleo, který je součástí povzbuzování interpreta a vyznačuje se typickými výkřiky jako olé!, vamos! atd.
Flamenco je především emocionální tanec. Pro každý styl jsou charakteristické jiné pohyby a figury. Ať už jsou to styly veselejší či styly pomalejší, které jsou spojeny s melancholií a smutkem. Jeho doplňkem jsou kastaněty – dřevěné nástroje ve tvaru mušlí. Ženy také v tanci používají prvek zapateada – dupnutí s razantnějšími pohyby rukou.
V současné době probíhá i u nás spousta kurzů flamenca, kde si každý může vyzkoušet, co se v něm ukrývá. Kurzy flamenca jsou nejen koníčkem, ale hlavně psychickým odpočinkem a také fyzickou aktivitou. Stačí jen na sebe hodit nějaké pohodlné oblečení a nechat se unášet v rytmu hudby a tance.
