3 fotky 
Umělecký pseudonym Novalis patří spisovateli, básníkovi, filozofovi a důlnímu inženýrovi, jehož celé jméno zní Georg Philipp Friedrich Freiherr von Hardenberg (1772 až 1801). Novalis je považován za jednoho ze zakládajících a významných autorů německého romantismu.
Novalisovo umělecké smýšlení silně ovlivnil rodinný podnik, stejně jako smrt jeho mladé snoubenky a styky s filozofy a význačnými osobnostmi kulturního života. Jeho občanský život byl spojen s vykonáváním funkcí v rámci rodinného podniku, jehož součástí bylo rozsáhlé panství a solné doly.
Umělec Novalis a vědec von Hardenberg v jedné osobě
Za studií navštěvoval přednášky Friedricha Schillera a setkal se prakticky se všemi tehdejšími významnými osobnostmi počínajícího německého romantismu, jako například Goethem, Herderem, Jean Paulem a Schellingem.
V době, kdy začal užívat svůj umělecký pseudonym, navázal také kontakty s okruhem osobností takzvané Jenské školy, charakteristické větším zájmem o iracionalitu a mystiku.
Víte, kdo z českých obrozenců překládal Schillera? Čtěte článek o Josefu Jungmannovi
Po absolvování studia se Novalis ujal funkce v rodinném podniku a zasnoubil se se Sophií von Kühn, která však po dvou letech zemřela. V roce této tragické události nastoupil ke studiu geologie. Zde, ve Freibergu, se plně ponořil do celé řady oborů, včetně hornictví, matematiky, chemie, biologie, historie a filozofie.
Hrob básníka Novalise
V tomto období tak nasbíral množství poznatků pro projekt encyklopedie, v němž se chystal zrekapitulovat stávající vědění a skloubit poznatky filozofie a empirických věd, teorie a praxe. Zastával totiž názor, že skrze studium věcí blízkých lidskému rozumu, tedy empirie, se lze dobrat výsledků v chápání věcí stojících nad rozumem.
Neočekávaný konec nadějného básníka
Jeho profesní život postupně nabýval na významu. Od roku 1799 se stal vedoucím odhadcem a inženýrem Durynských solných dolů, které byly v majetku jeho rodiny. Podílel se také na státní správě na vysoké pozici. V této době Novalis zaznamenal novou jiskru i v osobním životě a podruhé se zasnoubil.
Záhy však onemocněl tuberkulózou a na jaře roku 1801 zemřel. Jeho filozofické, básnické a literární dílo je z větší části dochováno pouze ve fragmentech. Mnohé z Novalisových spisů díky jeho obrovskému vědomostnímu záběru i přes svou nedokončenost předznamenaly vývoj různých odvětví filozofie a vědy.
Pamětní deska na domě, kde básník bydlel
Filozofie pro něj nebyla jen studijním oborem, ale také metodou přístupu k realitě. Autorovy první fragmenty byly vydávány v roce 1798 v časopise Atheneum, který editovali bratři Schlegelové. Tento časopis mimo jiné také významně ovlivnil i české kulturní prostředí.
Fragment jako nová literární forma
Forma Novalisova díla je charakteristická právě fragmentárností, či spíše záměrnou nedokončeností. Novalis tak předznamenal moderní formu fragmentární výpovědi, která má svůj specifický význam ležící zejména v nedokončenosti a reflexivnosti.
Novalis je v literatuře známý především díky básnické sbírce Hymny noci, která je považována za vrchol autorovy lyrické tvorby a mimo jiné je typickou ukázkou preromantické produkce. Jde o krátkou sbírku šesti zpěvů s protikladnými motivy dne a noci, života, smrti a věčnosti.
Významným fragmentem v próze je Heinrich von Ofterdingen do češtiny překládaný také jako Modrý květ. Středoškolský potulný básník v něm hledá smysl života, jehož zástupcem je modrý květ. Tento symbol se později stal jedním z hlavních znaků romantismu a metafyziky romantického smýšlení.
Novalisovo nezaměnitelné vidění světa
Novalis zanechal i díla teoretická a filozofická (například Křesťanství neboli Evropa). V této knize reaguje na nenaplněná očekávání výsledku Velké francouzské revoluce, v titulu Všeobecný brouillon (plán poetického zpracování věd) pak uvádí poznámky z matematiky, geologie a biologie.
S příznakem jedinečné osobnosti byl tento romantik charakteristický vlastním viděním světa, v němž se mísila zkušenost tragické lásky a profesního zaměření. Jako geolog a důlní inženýr, který se často nachází v podzemním prostředí dolů, měl Novalis zvláštní citlivost a neobvyklý pohled na svět, v němž se snoubila mystika a nazírání světa z temnější podzemní perspektivy.
Básník za svůj krátký život dokázal vytvořit relativně velké množství kvalitních a nesmírně rozmanitých textů. Výklad jeho filozofie či poezie proto není snadný a jednotný. Většina dohadů má však oporu v Novalisově díle, které nepřestává přitahovat své čtenáře ani po více jak dvou stoletích.
Zdroj: HOLÝ, J.: Novalis. Zázračná hra světa. Praha: Odeon, 1991.
