Festival Mezi ploty 2011 nabídl raněné Mandrage, indisponované Niceland či skvělý Kollerband

!Fotogalerie! Předpovědi slibující na poslední květnový víkend lijáky, hromy a blesky se naštěstí nevyplnily. Ve sluncem rozpáleném areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích teklo proudem nealko a duněla muzika. Dvacítku festivalu Mezi ploty oslavili s tisíci návštěvníků i Radim Hladík a Blue Effect, Mandrage nebo David Koller.

Festival Mezi ploty 2011, Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

První festivalový den se na obloze tu a tam objevily mraky a počasí bylo zpočátku podobně váhavé jako návštěvnost festivalu. Bohnický areál se zaplňoval jen pozvolna, hlavní brána stěží pojímala množství současně přicházejících návštěvníků.

Na to tak trochu doplatili první vystupující. Na hlavní stagi to byla Kapela Hrůzy s novou basistkou Eliškou. Michal Hrůza, který hrál letos na Plotech už popáté, odzpíval klasický set, v němž nemohly chybět hity jako Winston Smith, 1+1 nebo Píseň kovbojská. Na slibované ukázky z nového soundtracku k filmu Lidice, který zanedlouho přijde do kin, bohužel nedošlo.

Michal Hrůza na fetivalu Mezi ploty 2011, Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Hudební nabídka na čtyřech stagích byla podobně pestrá jako ta v desítkách stánků, které lemovaly cesty mezi jednotlivými scénami. Jedna z těch menších patřila v sobotu odpoledne i undergroundu. Charakteristický zvuk piana, pronikající mezi stromy bohnického parku, lákal už zdaleka k poslechu Psích vojáků.

Folkovou obec na Mezi ploty zastupovala jiná trojice. Mladí a talentovaní Jananas se i tentokrát obešli bez bubeníka. Jejich vystoupení však vůbec nic nechybělo, právě naopak. Pokud jste slyšeli debutové album, vězte, že na živo zní Jananas ještě líp. Nepřítomnost bicích dala vyniknout prosté vytříbenosti kytary a basy a také nezaměnitelnému hlasu Jany Infeldové. A jejich humor? Ten je opravdu specifický. Ale prostě jim to ladí.

Jananas na Mezi ploty 2011, Foto: Karel Slabý, Topzine.cz

Niceland, objev konce předešlého desetiletí, zaujal na svém debutu svojí osobitostí, ze které bohužel trochu ztratil na druhé desce God Has Her Ways. Přestože Niceland bezesporu patří k tomu lepšímu, co česká indie scéna nabízí, v sobotu zřejmě neměl Michal Motyčka svůj den (spíše to znělo, že ho měl v pátek). Poněkud zhrublému hlasu zpěváka rozhodně nepřidal ani zvukař, který druhý den potvrdil podezření, že je buď duchem nepřítomen, nebo má problémy se sluchem.

Řada přihlížejících, které vyděsila intenzita zvuku, se tak raději odebrala k ostatním pódiím. Jako balzám na rozjitřené smysly zapůsobilo vystoupení jazz-popových Eggnoise. Kdo zná tenhle jedinečný úkaz české hudby, nepotřebuje další vysvětlení. Ostatním nelze než doporučit, aby se seznámením neotáleli. Začít lze třeba s aktuální deskou Yolk.

Kapela Clou vsadila na jistotu a festivalovým návštěvníkům předvedla sérii dobře známých hitů. Tu si nenechal ujít ani zdravotnický personál, který se v bílém pohupoval do rytmu. Dokonce i traktor s celou posádkou, která se pečlivě starala o pořádek, se zastavil na své okružní cestě areálem.

Na hlavní scéně zatím vládla velká jména. Sto zvířat následovali The Tap Tap a Žlutý pes, který na Plotech odehrál své nejznámější hity i „jednu pietní satisfacku“, jak cover Rolling Stones označil frontman Ondřej Hejma.

Protřelé muzikanty vystřídala mladá plzeňská skupina Mandrage. Když zpěvák Víťa zahájil svůj výstup slovy „jsem indisponován“, vypadalo to na podezřele laciné alibi, vzápětí však sundal mikinu a vytasil sádru na pravé ruce: „Dělal jsem kraviny.“ Jak si úraz přivodil, názorně vysvětlil hned v následující písničce, kdy poskakoval po pódiu jako by si odskočil z některého nedalekého pavilónu (toho Trojského). Na singl Hledá se žena se velmi rád přidal i kotel fanoušků pod pódiem. Mandrage si s sebou tentokrát přivezli i klávesistu a pořádnou zásobu samplů.

Poslední den v neposlední řadě

Festivalovou neděli na hlavní stagi zahajovali Luno, nový projekt, kterému vévodí charismatický hlas Emy Brabcové. Slušně zaplněný trávník nabídl tentokrát prostor k poslechu a zamyšlení. Obecenstvo ocenilo polední psychedelický příděl opakovaným potleskem.

V době, kdy na hlavní scéně vítal fanoušky Kay Buriánek a Sunshine spouštěli svůj prověřený set, rozjížděl se pořádnej mejdan na o poznání menší, ale minimálně stejně zaplněné třetí stagi. Příznivci snad všech věkových kategorií vytvořili okolo pódia vějíř, který se rozvinul až vysoko na protější vršek. Honza Křížek úžasně komunikoval s publikem, příkladem buď situace, kdy předzpíval nápěv, a pak už jen procházel mezi prvními řadami a povzbuzoval desítky právě zrozených zpěváků.

Navázat kontakt s obecenstvem rozhodně není problém ani pro žánrově těžko uchopitelnou skupinu Traband. Svým neslýchaným představením zavedli do vlastního světa nemalou řadu přihlížejících, písničky neztvárňují pouze zvukově, ale také vizuálně.

Nezklamal ani známý festivalový bavič Tomáš Klus, kterému jako obvykle sekundoval kytarista Jiří Kučerovský. Svůj koncert doprovázeli tradiční improvizací a neopomněli ve svém vystoupení odrazit aktuální dění ve společnosti: „Teď zahrajeme písničku, na kterou jsme pyšní, protože ji hráli třikrát nebo čtyřikrát v rádiu. Věnujeme ji paní Heleně Vondráčkové. Držíme jí palce, máme stejný problém. Ať ji hrajou víc!“

Prostor pod hlavní scénou zaplnili v neděli také Dan Bárta a Illustratosphere nebo Vypsaná fixa. Na jedné z vedlejších scén pak kralovali legendární The Plastic People of the Universe.

Podobně jako v sobotu Niceland, i další naděje české hudební scény Sunflower Caravan se museli popasovat s uměním zvukaře, který si po celou písničku nevšiml, že na pódiu něco vazbí. Když píseň skončila a hučení neutichlo, musel na nepříjemný zvukový doprovod upozornit zpěvák Andy. V následující skladbě pro změnu vypadl zvuk mikrofonu. Mladá trojice se naštěstí technickými problémy nenechala rozhodit.

Slibné zakončení první dvacítky

Dvacáté Mezi ploty spolehlivě zakončil David Koller, který rozezpíval dav hity z dob Lucie, Kollerbandu i písničkami z posledních dvou sólových desek. Byť o jednu kytaru chudší a s vypůjčeným klávesistou předvedl Kollerband plnohodnotný výkon.

Festival Mezi ploty je smysluplnou akcí s netradiční atmosférou. Stejně jako je rozmanitý program festivalu, tak jsou různí i jeho návštěvníci. I letos se hudební příznivci dočkali bohatého výběru interpretů, sluníčka a téměr letní pohody. Organizátoři festivalu tak zajistili tisícům lidí příjemně strávený víkend.

PS: Inspirace pro 21. ročník – talent stage, třídění odpadu a posílení spojů MHD.