Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Festival autorského čtení ubral na programu a nabral na intenzitě

Redakce

Redakce

3. 9. 2011

Foto: Dům čteníZhruba na tři hodiny se 10. srpna při příležitosti Festivalu autorského čtení zaplnila klubovna Domu čtení v Ruské ulici v Praze.  Přišli nositelé významných jmen současné literární scény a jejich posluchači. 

FOTO: Knihovna

Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu

Klubovna Domu čtení se při příležitosti Festivalu autorského čtení zaplnila diváky a účinkujícími v přibližném poměru 2:1. Nositelé celkem známých jmen se v publiku promísili s ostatními návštěvníky a vytvořila se výtečná komorní atmosféra, v níž zaznělo několik kvalitních ukázek z nových textů účinkujících.

Žádné tuctové básně

David Zábranský

Začalo to vystoupením původně neohlášeného Davida Zábranského, který přečetl pár úryvků z knihy Edita Farkaš, napsané formou převyprávěného vyprávění, což se projevuje nalepením dovětku Řekl mi téměř na každou větu, která rozvíjí příběh. Jeho text, navážející se do lidských stereotypů, byl vtipný a příjemně provokativní. Místo uvolnil Petru Štenglovi, který přinesl nové texty, peprné sociálně kritické básně. Bez servítků a s parodickou nadsázkou se opřel do politiků, sociálních sítí a lidské hlouposti vůbec. Občas použil jako odstrašující příklad hrdinu některých svých textů, Davea.

Po úpravě pomyslného pódia nadešel čas knihy Perníková chaloupka – příběh narkomana, díla Romana Pechy a Petra Motýla. Knize dali vzniknout přátelské rozhovory spoluautorů, během nichž Roman Pecha pomalu odkrýval svou minulost toxikomana, kterou se Petr Motýl rozhodl sepsat. Před předčítáním oba upozornili na nevhodnou vtipnost úryvků vzhledem k tématu, což prý zapříčinil Roman Pecha svým smyslem pro humorné vyprávění. Posluchači se tak vesměs bavili, protože smutných pasáží, u kterých se již bohužel žertovat nedá, je autoři ušetřili.

Svatava Antošová

První, kdo zaskočil nejen extravagantním textem, ale i zjevem, byla Svatava Antošová, která se kvůli přiblížení se svému alter egu – třináctileté dívce – vizuálně vylepšila parukou, krásně nevkusnou bižuterií, křiklavými módními doplňky a nezbytným plyšákem. Inspirací k sepsání rytmické prózy Skoby/Punkt Memory se jí staly rapující děti na sídlišti. Knihu, kterou reaguje na morální rozklad společnosti, uvedla prologem. Poté se s vší energií pustila do úderného čtení, kterým, jménem svého alter ega, oslovuje všechny ostatní bloggery a chilďáky. Původní záměr se jí zdařil a svou šokovou terapií třeba i někoho upozornila na dnešní společenské prapodivnosti.

Když byl uveden Milan Kozelka, čekalo diváky další programové obohacení, a tím bylo vystoupení jeho přítele a básníka Jindřicha Tochštajna. Kozelka uvedl svého lehce ovíněného a zmateného předskokana jako grázla, syčáka, první českou máničku a výborného šachistu. V Tochštajnových zdánlivě komických a jednoduchých básních se nakonec ukrývala velká opravdovost.

Vzpomínání se obejde i bez zbytečné sentimentality

Milan Kozelka

Role předčítače se následně ujal sám Kozelka se svými Manhattanskými deníky, které dopsal začátkem srpna. Zážitky, které si do deníku zapsal, nechal nejdříve projít zkrášlujícím procesem své fantazie, aby jejich přenesení na papír odpovídalo vysněným představám o New Yorku. Máme tak Milanovi Kozelkovi, dle jeho cestovatelských zápisů co závidět, protože komu se poštěstí, aby viděl procházet newyorskými ulicemi průvod nahých lidí, kteří odhodili své zábrany, přidali se k průvodu prozření a hlásali očištění od falusů marketingu?

Předposlední Alice Prajzentová přečetla texty ze sbírky plné archaismů a proteplené vesnické atmosféry, která reflektuje její vztah s babičkou. Zatímco tato série ochutnávek z nově sepsaného díla působila spíše jen jako nervózní snaha o přiblížení lásky a obdivu k bližnímu, další řada textů, inspirovaná pozorováním lidí v ústecké kavárně, opravdu něco říkala. Po klidné a roztomilé Alici Prajzentové přišlo teatrální zakončení písničkáře Martina Váchy, který byl posledním neočekávaným účinkujícím. Seznámil přítomné se svou podprahovou poezií (píše ji ve sklípku pod Prahou) a s rytířskou grácií a značnou hlasitostí odrecitoval pár jejích ukázek.

Festival byl nakonec ukončen o dvě hodiny dříve, a to především kvůli absenci Jonáše Zbořila, který zde měl mimo prezence svého díla ještě závěrem vystoupit s hudebním uskupením Sundays on Clarendon Road. Ze zdravotních důvodů se však nemohl dostavit. I přes organizační nesrovnalosti akci provázela příjemná atmosféra a kvalita akce, především díky vítečným výkonům, neutrpěla.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Festival autorského čtení ubral na programu a nabral na intenzitě