3 fotky 
Zatím poslední projekt českého rapera Jamese Colea je jedna z nejulítlejších věcí, která na tuzemské hiphopové scéně vznikla. Desku natočil Cole s přispěním veterána českého rapu Rista Sokolovskeho (a dalších) během letošní mrazivé zimy ve studiu Subworks za necelé dva měsíce. Atmosféra tracků i celkového zvuku je futuristicky syrově drsná a právě o tom jsou Halucinace ze třetího patra.
Cover k desce Halucinace ze třetího patra, Zdroj: archiv
Je to úlet, ale dobrý úlet
Stačí se kouknout na booklet a je jasné, že se jedná o záležitost stylově odlišnou od současného mainstremového proudu v českém rapu. Sám James Cole před vydáním desky avizoval, že se jedná o projekt, nikoli album, což opakuje hned v páté sekundě prvního tracku: Tohle není album, tohle jsou Halucinace z třetího patra, načež následuje bláznivý smích ve stylu Joker z Batmana, který interpret ovládá jako nikdo jiný, o čemž se přesvedčíte v průběhu poslechu desky ještě několikrát. Šílený smích ale není jediný úlet. Celkově je deska prodchnutá naprostou fantasmagorií a bláznivé rapové výjevy jdou ruku v ruce se sci-fi zvukem, který má jen málo společné s hiphopovým beatem.
Kromě intra je v playlistu 15 pecek a při poslechu se musí člověk chtě nechtě adaptovat na Coleův projev, aby se jím mohl bavit a nezavrhl jej hned u prvního poslechu. Je to docela výkon, ale zvyknul jsem si a stálo to za to. Interpretace světa skrze panoptikum podvědomí Jamese Colea je jako film v režii naklonované příšerky z DNA Davida Lynche, Stanleyho Kubricka a Terryho Gilliama. Nemluvě o tom, že sám James Cole se označuje za psychopata, sociopata a psychického debila, před kterým, podle jeho vlastních slov, varuje dokonce Ministerstvo psychické čistoty. Jen aby bylo jasné, co vás čeká.
Meziplanetární trip do budoucnosti
A jak tedy vnímá svět James Cole? Jedu na psovi po prérii hvězd, začíná rap v prvním tracku Elektrickej proud, který prokládá Cole pro něj typickým zpívaným refrénem. Sekunduje mu u toho Risto, který ale na desce nerapuje jinak, než perverzně, až mě to ani nebavilo. Astronaut Koulien je další z mimozemských výjevů Coulova podvědomí. Odlet do paralelní reality, diamantové moře, rosolové skupenství nebo zkoumání přístrojů na Marsu s Dr. Manhattnem. I další věci jsou živeny futuristickými sci-fi představami. Zelený prášek z planety Krypton (který v roce 2048 bere i Obama a distribuuje ho společnost Bikoulion s.r.o.) v tracku Supermatro nebo o 10 let dříve apokalyptická Vzpoura strojů vedená mikrovlnnou troubou, kdy nože v ulicích levitují kynetickou silou a stroje spolu začínají píchat.
Mezitím chce James Cole pryč z ulic, kde nikdo nežije a kde se prolínají dimenze, kde je uvězněn, jak ve zlém snu, co točil Lynch a celé je to podbarvené metalovým grifem (song Motlitby a výstřely) a ve finále se pak zastavuje čas, zdi jsou průhledné a z Colea je ryba, která pluje mléčnou dráhou, než se z Halucinací ze třetího patra probouzí a vy pak za zvuku doznívajícího beatů stejnojmenného tracku už jen v klidu oddechujete, že tenhle trip je za vámi. (Stejně jako tohle dlouhé souvětí, uf.)
Na desce najdete i odhlečenější témata jako třeba track s názvem Milá přivětivá píseň o sraní, kde jsem napočítal okolo 40 nasrat na… ve spojení s nejrůznějšími motivy od Béma přes puding až k modelkám. Zábavná věc, stejně jako další věci včetně Nech si ponožky kurvo, kde to bez jistýho nadhledu nezvládnete nebo Jsem hráč o hraní počítačových i videoher, která pobaví všechny kluky, co mají doma Xbox nebo počítač s dobrou grafárnou. Jedna z nejpovedenějších věcí na desce je našlapaná pecka Já chci dál. James Cole v ní prezentuje vše, co umí, v nejlepším slova smyslu. Zpěv, rap, flow, téma, beat i poetickou kvalitu (pro bohemisty epitaf z textu písně v rámečku pod textem haha).
Co bude potom
Co bude pak
Až mi natřou na rakev lak
Opona spadne
Slunce zhasne
Celá tahle bublina
Jednou splaskne
Utichne smích
Utichne pláč
Byl to génius
Byl to sráč
Je tohle normální?
To, že projekt vznikl spontánně a bez větších příprav je znát, ale to neznamená, že se jedná o splácaninu. James Cole nazírá na okolní svět svýma očima a pod lavinou metafor a symbolů můžete často najít promyšlené významy, které by vás v podobném kontextu nenapadly ani po pytli halucinogenů, ale v jeho podání tak nějak dávají smysl. Tento interpret je výrazná osobnost s obrovským tvůrčím potencionálem a určitě o něm ještě uslyšíte. Od té chvíle co se na české hiphopové scéně objevil dělá netradiční záležitosti a zkouší, co tento žánr ještě snese a ve svých projektech zachází do neprobádaných míst, což je v jakémkoli tvůrčím odvětví záslužné. A že se vám Daniel Ďurech aka James Cole nezdá úplně normální? Ale vždyť to se géniům doby občas stává. Tak s ním mějte trpělivost.
James Cole – Halucinace ze třetího patra
Vydáno: 14. dubna 2010
Celkový čas: 46:20
Skladby: A tohle nám dělá pořád, Elektrickej proud, Milá přívětivá píseň o sraní, Já chci dál, Motivační píseň pro chlapce, kterého omrzel život, Jsem hráč, Jsem lhář (Stoupám jako dým), Strýček Risto, Modlitby a výstřely, Astronaut Koulien, Supermatro, Magické noci, Vzpoura strojů, Nech si ponožky kurvo, Rozviklaný vozík plný mrtvých krys (Žijeme v Americe), Halucinace ze třetího patra
Vydal: BiggBossHodnocení: 4****
