Fakulta sociálních věd oslavila první dvacítku

Jsou mezi nebem a zemí obory, jejichž příslušníci si potrpí na grandiózní ceremonie. Právníci, například. Následuje obvyklý peloton indiferentních účastníků a někde ke konci (před přírodovědci, filozofy a studenty uměleckých oborů, kteří těchto příležitostí využívají především, aby překonali osobní rekord ve společenské únavě) najdeme i sociálně-vědní individua. A právě ta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy oslavovala ve středu 27. října dvacátý rok své existence.

Budova FSV na Smetanově nábřeží, Zdroj: cuni.cz

Celodenní maraton událostí odstartoval dopolední blok přednášek v jinonické budově fakulty (tj. ta, která zespoda vypadá jako sportovní stadion a uvnitř jejíchž chodeb se nadobro ztratilo už mnoho lidských osudů ve snaze najít správnou učebnu). Jednotlivé instituty (komunikační studia a žurnalistika, ekonomie, sociologie, politologie a mezinárodní teritoriální studia) si daly za cíl představit zde své obory. Jednoho by napadlo – komu? Uchazečům? Veřejnosti? Příslušníkům jiných oborů v rámci fakulty? Odpověď na tuto otázku bohužel zůstane neznámá, neboť množství příchozích bylo tak nízké, že z něj nelze ani usuzovat.

Obzvláště při samotném zahájení, kdy budovou kromě pedagogů a novinářských týmů fakultních médií nebrouzdal téměř nikdo, byla atmosféra dosti rozpačitá. Tak rozpačitá, že onen nápor neustáli zástupci Institutu politologických studií a svoji část programu předčasně zrušili. Jen kousek dělil ekonomy od stejného osudu, avšak doktor Kameníček prokázal, že má nervy z kamene a diskuse přeci jen proběhla.

Kdo koho nemá rád

Jejím tématem mělo být „Proč IES nemá (navzdory tomu, jak se deklaruje) nejlepší pověst?“ – rozuměj „Proč nemá ekonomy na fakultě nikdo rád“. Neboli dlouhodobě palčivé téma. Před dvěma lety se kvůli tomu dokonce vedla celofakultní diskuse o změně názvu na Fakultu sociálních věd a ekonomie, přičemž ti nejradikálnější z ekonomů vyhrožovali založením fakulty vlastní.

Institut komunikačních studií a žurnalistiky připravil pro návštěvníky promítání studentských prací, z nichž ty nejzajímavější byly starší než fakulta sama. Zvědavci mohli navštívit i studio RTL v Celetné, v nichž se mladí novináři učí natáčet na kameru a profesionální diktafony, mluvit do kamery, točit rozhlasové pořady nebo stříhat již natočené materiály.

Sociologové uspořádali setkání absolventů se studenty a na IMS proběhla přednáška profesora Peška, na kterou navázala diskuse o tom, jak by to dnes mohlo vypadat, kdybychom využívali našich možností lépe. Diskusi zakončil profesor poutavým mottem, z něhož by se mohl (neřkuli měl) poučit nejeden čtenář magazínu Topzine.cz – a sice, že internetu bychom měli vládnout my a neměli bychom jej nechat, aby vládnul on nám. Takže až dočtete tento článek, odhlaste se z Facebooku a běžte si číst nebo pouštět draky.

V poledne pak dopolední program odletěl při dvousetpadesátibalónkovém happeningu do Celetné, kde se od 14 hodin konala ta formálnější část celodenních oslav.

Ve vlasteneckém sále Karolina jste kromě rektora Václava Hampla, děkana FSV Končelíka a emeritních děkanů Petruska, Mlčocha a Víška mohli potkat i zbytek vedení fakulty, usazený příslušně do předních řad.

Módní policie by zajisté ocenila nekonvenční výběr kabelky s flitry docentky Osvaldové. Zbytek akademické obce zůstal až na nepatrné výjimky (např. masivní zlatý řetěz s přívěskem, který zvolili hned dva příchozí – rektor a děkan) věrný tradičnímu, nenápadnému stylu, jemuž vévodila černá barva a křivky zahalující střihy kalhotových obleků.

První polovinu programu uvedly projevy rektora a emeritních děkanů, v nichž si víceméně všichni posteskli nad tím, jaké to bylo a jaké to není, trochu si procvičili latinu a odkráčeli od řečnického pultu zpět ke svému sedadlu.

Sociolog Petrusek vědce pokáral

Například historicky druhý děkan fakulty profesor Petrusek kritizoval současné tendence ve vědecké sféře: „Je prostě konstatováním, že do života nejen akademických komunit, ale do života společnosti celé vstupuje postupně, ale stále razantněji cosi, čemu se nadutě říká neexpertní vědění, jež nezřídka nehorázně překračuje všechny meze elementární vědecké etiky. Naopak vědění, které vychází z formulace problému, a nikoliv z grantového či jiného zadání, je pak karikováno jako čisté vědění, jež prý musí být alternováno věděním produktivním, rozuměj technicky, technologicky a mediálně, ergo tržně zhodnoceným.“

Děkan fakulty Jakub Končelík pak založil tradici předávání medailí za zásluhy. Medaili za rozvoj fakulty dostal profesor Miloslav Petrusek. Další medaile budou každoročně získávat ti, kteří na fakultě působí dvacet let. Letos ji dostalo 21 osob.

Mnozí v sále se škodolibě usmívali, když děkan Končelík omylem zaměnil jména dvou akademiků a o pár minut později se omlouval prorektoru Šobrovi, na nějž nezbyla sedačka, a cestou za medailí se tudíž musel prodírat davem přihlížejících. Přesto však zvládl nový děkan svou roli důstojně a s přirozeným smyslem pro humor, čímž možná jezdí části akademické obci proti srsti.

Po krátké přestávce na občerstvení pokračoval program blokem přednášek z úst kapacit jednotlivých institutů.

Večer se pak všichni sešli ve studentském klubu K4 v Celetné na rautu a při poslechu hudební skupiny Poetic Filharmony snad s úspěchem zapomněli na celodenní přebíhání z jednotlivých fakultních budov.