2 fotky 
Nová scéna Národního divadla v Praze přidává další termín inscenace Úl hostujícího divadla A studio Rubín. Autorský počin Thomase Zielinského a Petra Kolečka se 14. března dočká sedmé reprízy. Typické studiové představení úzce zaměřené na diváka, jenž se nezalekne odvážného a surového divadla, nabízí svou duši také širšímu publiku. Úl nepřestává bzučet a včeličky dále bojují o své místo na divadelním slunci.
Chlapec (Ondřej Pavelka) a Rosnička (Jana Stryková)
Divadelní představení kombinující činohru s pěveckými pauzami by se dalo zařadit do postmoderního obrazu dnešní doby. Tvůrci hry měli předem jasný cíl, co chtějí obecenstvu říci, ale už tak zcela ne stejnou představu o tom, jakým způsobem. Studiová divadla jsou ideálním prostředím pro komorní autorskou tvorbu. Úl bych do této kategorie zařadila a ponechala bych jej na domovské scéně, kde by mu prostředí intimity slušelo mnohem více.
Nová scéna Národního divadla nabízí prostorné hlediště, které Úl nemá šanci zaplnit. Snad se o to ani nesnaží, protože hra není určena pro široké spektrum publika. Proto výsledný efekt hrstky diváků působí smutně a rozpačitě. Záchranou snad měla být moderní forma slevové nabídky na jistém serveru, kde jste měli možnost zakoupit vstupenky za poloviční cenu na dvě představení.
Prostitutka (Anita Krausová), Zdroj: divadloul.cz
Divadlo je radost a má přinášet impuls k zamyšlení. Nemusí se nám nutně vždy líbit, ale má v nás zanechat pocit, že čas v divadle nebyl promarněn. V případě Úlu se můj život zkrátil o dvě hodiny, ale zestárla jsem o několik let. Seznam zvučných jmen herců nesl příslib divadelního randevous s příjemným pocitem při odchodu. Začátek se zdál být oťukávací nutností a vzápětí se strhla trapností naplněná estráda bez konce.
Kdo uteče vyhraje
Ondřej Pavelka na začátku představení vyzývá obecenstvo k přesunu blíže k jevišti. Pro pocit, že je v divadle pár desítek návštěvníků, to však nestačí. Několik diváků se po začátku představení, jež si nebralo servítky a vychrlilo na diváka ztopořený umělý penis ukousnutý prostitutkou, zaleklo vulgárního podtextu, který samotný text spíše přebíjelo, a odešlo z divadla.
Výletník Beta (Tomáš Kobr) a Výletník Alfa (Jiří Ployhar)
Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná. Použila bych tento výrok z filmu Díky za každé nové ráno a vložila jej do úst inscenace. I přesto, že jsem velmi tolerantní člověk, sama jsem se cítila v určitých chvílích trapně nejen za sebe, ale hlavně za herce. Říká se, že není malých rolí, jen malých herců. V Úlu je plno velkých herců, ale i rolí, o kterých by herci neměli snít ani v nočních můrách. Výborně zahraná rosnička Janou Strykovou byla světlem v jinak tmavém tunelu beznaděje.
Dobrý nápad, špatný scénář
Příběh lidí neschopných vykonávat své zaměstnání by byl zajímavý sám o sobě, ale extrémní příchuť vulgárního slovníku mnohdy vytržená z kontextu a zbytečně zakomponovaná jej utopila v Máchači, v jehož prostředí se odehrává podstatná část. Úl je ukázkou dobrého nápadu převálcovaného špatným scénářem.
Pekař (Lukáš Příkazký) a Rosnička (Jana Stryková)
Když jsem přicházela na představení Úl, na které jsem před několika týdny psala upoutávku, těšila jsem se na netradiční hru. Dle slov tvůrce inscenace, režiséra Thomase Zielinského, mělo jít o diletantství. V překladu toto slovo znamená – neumětelství, povrchní znalost a neodbornost. Těžko v tuto chvíli říci, zda téma je zpracováno v díle nebo dílo posloužilo jako ukázka, jak se divadlo nedělá. Inscenaci bych přirovnala k Úlu s včelkami, kterým chybí velká dávka medu.
Úl
Studio Rubín na Nové scéně ND
Autor: Petr Kolečko
Režie: Thomas Zielinski
Hrají: Anita Krausová, Eva Salzmannová, Jana Stryková, Alena Štréblová, Petr Lněnička, Leoš Noha, Ondřej Pavelka, Tomáš Kobr, Lukáš Přikazký a další
Hodnocení: 1*
