Menu
TOPZINE.cz
Literární klub

Eva Kotarbová na autorském čtení: Mé básně nejsou deníčkem

Redakce

Redakce

8. 2. 2011

FOTO: Eva KotarbováV rámci cyklu besed a přednášek s názvem Ostravský strakáč pořádaný Knihovnou města Ostravy se 1. února představila novinářka a básnířka Eva Kotarbová. Obecenstvo se mohlo přesvědčit, že autorka dokáže vyprávět nejen o historii Ostravy, ale také o slavné Stodolní i o životě Ostravana.

FOTO: Eva Kotarbová

Eva Kotarbová, Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz

Ostravský strakáč je souborem přednášek, besed, projekcí a čtení, kde se prezentují osobnosti a lidé úzce spojení s Ostravou, s jejím kulturním anebo sportovním životem. I přes pošmourný a nevlídný večer se v prostorách knihovny shromáždili vděční a milí posluchači, kteří měli zájem o autorské básně a glosy. Literární večer navštívila i ostravská výtvarnice a kronikářka Lenka Kocierzová, která večeru dodala elán a básně Evy Kotarbové ocenila vřelým potleskem.

Nemyslete si, že je to deníček

Autorka prozradila, že o její první literární krůčky se, možná nevědomky, zasadil profesor českého jazyka a literatury Miroslav Etzler (otec herce Miroslava Etzlera a zahraničního zpravodaje České televize Tomáše Etzlera), díky němuž objevila krásu poezie a začala přispívat svými básničkami do časopisu Fčela. Pozdější knihovnická práce po vysokoškolských studiích matematiky a zeměpisu ji také ovlivnila a především, jak sama říká „objevila protknutí poezie a matematiky“.

Ze své básnické sbírky Kameny autorka přečetla několik básní, z níž jedna s názvem Přijeli, odjeli pojednává o ostravských hornících a vůbec o průmyslovém životě v Ostravě. Tímto nejvíce oslovila posluchače staršího věku, se kterými zavzpomínala na Ostravu a její část Vítkovice, kde prožila své dětství a mládí. Vítkovice, jakožto průmyslovou část Ostravy, v básních staví do kontrastu se svým dědečkem, jenž mládí prožil na Hané, vedle níž může Ostrava působit černě.

Ukázka z básně Směr ulice Stodolní

Vířivá stupnice světla
potřísnila půlnoční chodce
s batůžky na zádech
a zvonícími náušnicemi –
někteří méně než čtrnáct let

Dychtiví spěchají do hospod
na oltáře Stodolní položit dětství
ve striptýzu na stole
a při snech nad sklenicí piva

(Eva Kotarbová: Siluety, 2009)

V další čtené sbírce Podkůvky se zabývá milostnými verši, ale také pocity ženského nitra. Avšak přítomným vysvětlila, že Podkůvky ale i její další básnické sbírky určitě nejsou pomyslnými deníčky. „ Rozhodně nejsem typ básníka, který se snaží na papír zaznamenat své okamžité emoce a vjemy. Ve mně se pocity střádají několik let, vzájemně se promísí a někdy z toho vznikne báseň.“  Při četbě jejích básní obecenstvo vytušilo, že se dokáže vcítit do rolí ostatních žen a jemně popsat milostný život. A u některých básní se dokonce přítomní zarděli.

O oblíbenosti jejích básní svědčí i to, že byly mnohokrát zhudebněny např. skladateli Janem Grossmannem či Františkem Hábou. I sami posluchači ocenili zpěvnost básní a vybroušenou češtinu, u níž je vidět, že se jako Češka cítí hrdá.

Eva Kotarbová se narodila v roce 1948 v Ostravě-Vítkovicích. Vystudovala obor matematika a zeměpis na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Svůj literární debut, básnickou sbírku Podkůvky, vydala v roce 1979. Dále napsala básnické sbírky Kameny (1987), Zapomenuté věty (1983), z nejnovějších básnická sbírka Siluety (2009). V současnosti se věnuje práci redaktorky zpravodaje Centrum, skládáním básní a aktivně se zapojuje do činnosti se seniory.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Eva Kotarbová na autorském čtení: Mé básně nejsou deníčkem