2 fotky 
Filozoficky laděná kniha Ericha Fromma Mít nebo být? (1976) představuje čtenáři zásadní rozdíly mezi dvěma způsoby života, které člověk může vést. Fromm ji napsal velmi poutavě, takže zaujme i zaryté odpůrce filozofických textů.
Světoznámý filozof, psychoanalytik a sociální psycholog se snaží svou knihou podat pomocnou ruku současné upadající společnosti. Ta se totiž orientuje na modus mít, tedy vlastnit, ať už majetek, slávu nebo moc. Lidé však za tento způsob žití platí daň – úzkost, stresy, morální degradace.
Erich Fromm (1900–1980) studoval u Sigmunda Freuda psychoanalýzu. Kromě psychologie a psychiatrie se věnoval také sociologii a filozofii. Mezi lety 1929 až 1932 spolupracoval s Ústavem sociálních výzkumů ve Frankfurtu. Po nástupu Hitlera k moci musel kvůli svému židovskému původu emigrovat do USA. V Americe působil v mnoha významných vědeckých institucích, např. jako profesor na univerzitách v Michiganu a v New Yorku.
Základní otázka, kterou se Fromm v této knize zabývá: Jak dospět k ekonomické prosperitě a přitom se vyhnout tomu, aby se naše společnost stala společností lidí neustále nešťastných, osamělých, deprimovaných, závistivých, závislých a bezohledných?
Modus mít
Fromm tvrdí, že takovéto změny lze dosáhnout přechodem člověka z modu mít na modus být. Tyto dva přístupy k životu jsou polární a je třeba si je definovat. Fromm říká, že první touha a úsilí je mít:
Vede tak k zotročení vlastnictvím, k předsudkům, ke kořistnictví ve vztahu k lidem, k přírodě a ke konečnému odcizení. Orientace na mít vede podle něj ke katastrofě. Základem vlastnického modu je totiž hrabivost.
(…) Prožíváme-li lásku v modu vlastnění, znamená to omezování, věznění a kontrolování objektu tím kdo „miluje“. Taková láska ubíjí, dusí, usmrcuje, nedává život. Co lidi nazývají láskou je většinou zneužitím slova, aby zakryli skutečnost svého nemilování. (…)
Druhou schopností člověka je být, být člověkem, sám sebou, být skutečně svobodný. Podle Fromma jsou základní předpoklady modu bytí nezávislost, svoboda a kritické myšlení. Dále aktivita, ale ta vnitřní, tedy tvořivé užívání vlastních lidských sil.
Jste opravdu šťastní?
Člověk by se měl chovat tak, jak ho příroda udělala, podle svého talentu, cítění, měl by se zajímat o ostatní, naslouchat atd. Žádná z těchto věcí však není plně popsatelná, jako je tomu u vlastnění.
(…) Jedině tou měrou, jakou snížíme modus vlastnění, který je vlastně nebytím – tj. přestáváme-li hledat jistotu a identitu lpěním na tom, co máme, „sezením na tom“, včetně lpění na sobě samém a na svém majetku, může se vynořit modus bytí. „Být“ vyžaduje vzdát se vlastního egocentrismu a sobectví nebo – jak to obvykle vyjadřují mystikové – stát se „prázdnými“ a „chudými“. (…)
FROMM, Erich: Mít nebo být? Praha: Naše vojsko, 1994.
Fromm se snaží rozdíly mezi modem mít a být vysvětlit na jednoduchých příkladech z každodenního života, aby je čtenáři co nejvíce přiblížil a dosáhnul tak u něj pochopení této problematiky.
Vezmeme si ponaučení?
V knize čtenáře také seznamuje (alespoň okrajově) s dějinami filozofie, ale tato slabá kniha o 176 stranách je pouhým zlomkem a pouze jedním úhlem pohledu na problematiku vlastnění a bytí. Fromm dokonce přináší návrhy, jak dosáhnout přerodu naší společnosti na modus být.
Při čtení musí adresát neustále přemýšlet nad způsobem života, který vede a který by vést měl. Přestože se nejedná o příliš rozsáhlou knihu, je třeba jí věnovat hodně času a pozornosti. Fromm se nás snaží naučit, jak zabránit naší vlastní zkáze, která nám v dnešním konzumním světě hrozí čím dál tím více.
Zdroj: FROMM, Erich: Mít nebo být? Praha: Naše vojsko, 1994.
