Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Émile Zola: Zabiják ukazuje ryzí naturalismus na dně sklenice

Redakce

Redakce

29. 4. 2013

Émile Zola nás ve své knize Zabiják přivádí na předměstí Paříže, do společnosti nejnuznější chudiny, kde číhá ten nejzlověstnější lidský zabiják – alkohol.

FOTO: Portrét Émila Zoly, hlavního představitele literárního naturalismus. Zdroj: Wikimedia

Portrét Émila Zoly – hlavního představitele literárního naturalismus. Zdroj: wikimedia.org

Naturalistický román Zabiják z roku 1877 je zároveň sedmým dílem dvacetisvazkové série Rougon-Macquartů. Celá série má představovat přírodopisnou a sociální studii jedné rodiny za druhého císařství.

Autor jako nestranný pozorovatel faktů

Francouzský literární klasik Émile Zola je dodnes pokládán za hlavního představitele vrcholného naturalismu. Literární směr naturalismu vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu. Je postaven na myšlence, že autor musí být nestranným pozorovatelem faktů a pouze dokumentuje vliv dědičnosti a prostředí na člověka. Často se v něm projevuje pesimismus, snaží se zachytit nezkreslenou realitu – lidskou bídu, stáří, smrt.

Klade velký důraz na detailní popis prostředí i situací jako například podrobné líčení alkoholového deliria v Zabijákovi. Na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus využívá něčím výjimečné osoby – tzv. „nejbídnější z bídáků“, lidi stojící na samém okraji společnosti.

Hlavním cílem naturalismu je obnažit samotného člověka v jeho fyziologické podstatě, předložit ho čtenáři jako bytost řídící se pudy – ne mozkem. Hlavní postavy v naturalistických knihách jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané a vyřazené ze společnosti, stejně jako Gervaisa v Zabijákovi.

Na chudém předměstí Paříže

Celý děj románu Zabiják se odehrává v Paříži druhé poloviny dvacátého století. Hlavní postava Gervaisa se se svým přítelem Lantierem a jejich dvěma syny stěhuje do Paříže. Jelikož však žijí bohémským životem, brzy zůstanou na mizině a nemají ani z čeho platit nájem. Lantier následně opouští Gervaisu s jinou ženou a ona zůstává na výchovu svých dvou synů sama.

Gervaisa získává místo v prádelně a brzy se jí začne dvořit soused Coupeau. Po zdlouhavém přemlouvání Gervaisa svolí a stává se jeho ženou, po čase se jim narodí dcera Nana. Žijí pokojným životem až do doby, kdy si je neštěstí opět najde. Coupeau má v práci úraz – spadne ze střechy a Gervaisa musí utratit všechny jejich úspory za léčení.

FOTO: Podle knihy byl v roce 1956 natočen film Gervaise. Zdroj: Cinema Francais

Podle knihy byl v roce 1956 natočen film Gervaise. Zdroj: Cinema Francais

Coupeau se uzdraví, ale práce už ho moc nebaví, navykl si na nicnedělání a domácí poflakování. Soused Goujet, jenž je do Gervaisy tajně zamilovaný, jí půjčí dostatečný obnos na vlastní podnikání a Gervaisa si otevírá svůj krámek.

Obchod vzkvétá, zákazníci se jen hrnou a Gervaisa najímá zaměstnance. Syn Štěpán začne pracovat ve stejné kovářské dílně jako Goujet, kam ho chodí Gervaisa často navštěvovat a mezi ní a Goujetem vzplane platonická láska. Manžela Coupeaua pomalu přechází jeho odpor k alkoholu a občas si večer zajde se svými kumpány na skleničku.

Na Gervaisin svátek je uspořádána velká hostina. Ten večer se u jejího krámku objeví Lantier, bývalý přítel a otec jejich dvou synů, který ji opustil. Naštvaný Coupeau mu chce dát co proto, ovšem Lantier ho svou výmluvností uzemní a netrvá dlouho a stávají se z nich nejlepší přátelé. Lantier se k nim dokonce nastěhuje a Gervaisa teď musí živit dva mužské, dceru Nanu a Coupeauovu matku. Lantierovi se brzy povede Gervaisu opět svést.

Postupný pád až na dno

Gervaise se v prádelně už moc nedaří, ztrácí zákazníky, propouští dělnice. Goujet, který to vše pozoruje, jí chce pomoci, a tak jí nabízí, aby spolu utekli někam daleko, ona však odmítá a to je začátek jejího konce. Krám krachuje a rodina se musí odstěhovat do skromnějšího bytu. Ani jeden z mužů už moc nevydělává a vše, co vydělají, propijí. Gervaisa po počátečních zábranách nakonec propadne ďábelskému alkoholu také.

Doma panuje napětí a neustálé hádky, dcera Nana se tedy rozhodně odejít z domu a stává se z ní prostitutka – životu Nany Zola věnoval další z dílů knižní série Rougon-Macquartů. V Gervaisině bytě i v celém zbídačeném domě se trvale zabydlela nouze, hlad, špína a zoufalství. Coupeau nakonec kvůli alkoholu přijde o zdravý rozum a umírá v blázinci, Gervaisa skoná zanedlouho po něm v prohnilé díře pod schody – zubožená, zničená a zklamaná celým světem.

FOTO: Émile Zola ve své pracovně. Zdroj: Wikimedia

Émile Zola ve své pracovně.

Zola se v knize snaží čtenářům ukázat, že skutečným zabijákem nemusí být fyzická osoba, ale i taková věc, jakou je alkohol. Právě alkohol je zde líčen jako ničitel šťastných lidských osudů, jako rozvraceč rodin, jako věc, která z člověka jen tahá jeho peníze a za to se mu dostává pouze chvilkového zapomnění na problémy. Jako jedovatý had se celým příběhem táhne zhoubný vliv alkoholu na osudy chudých a duchovně prázdných lidí.

Celý příběh je zasazen do předměstí Paříže, vidíme zde lidi, kteří jsou nuceni žít sami se svými problémy ve velmi špatných životních podmínkách, a stát se o ně nedokáže žádným způsobem postarat.

Román způsobil veřejné pohoršení

Román začal vycházet v roce 1876 na pokračování v pařížských novinách. Kvůli naturalistickým popisům ale začali čtenáři hromadně odhlašovat předplatné, a tak byl Zabiják stažen. Autor však našel jiného vydavatele a i přes hrozby dílo vyšlo. Knižní vydání bylo nakonec ve své době neúspěšné a uznání se mu dostalo až postupem času. Dnes ho můžeme řadit mezi uznávanou klasickou francouzskou literaturu.

Podle knihy byl v roce 1956 natočen francouzsko-italský film Gervaise od režiséra Reného Clémenta s rakouskou herečkou Mariou Schellovou v hlavní roli.

Ohodnoťte tento článek:
5
Právě čtete

Émile Zola: Zabiják ukazuje ryzí naturalismus na dně sklenice