Émile Zola: Nana. Rozkošná kurtizána je zhoubou zamilovaných mužů

FOTO: Edouard Manet: Nana
Nana na obraze Edouarda Maneta.

Nana francouzského spisovatele a dramatika Émila Zoly je jedním z vrcholných děl francouzského naturalismu. Příběh o lidské krutosti, vypočítavosti a nevyhnutelnosti osudu odhaluje nejhorší lidské vlastnosti skryté za divadelní oponou. 

FOTO: Émile Zola ve své pracovně, Zdroj: wikimedia. org
Émile Zola ve své pracovně. Zdroj: Wikimedia

Émile Zola dokázal v jedné ze svých nejslavnějších knih vylíčit poutavý příběh z divadelního prostředí a ukázat tehdejší Pařížany v nepříliš lichotivém světle. Věrohodné postavy, skutečné emoce a krutý příběh dělají z Nany unikátní knihu, která se dočkala kontroverzního přijetí čtenářů.

Émile Zola (1840–1902) byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Narodil se 2. dubna 1840 v Paříži. V mládí pracoval v nakladatelství a později začal psát umělecké kritiky a povídky. Věnoval se rovněž divadlu a angažoval se i v politice. Jeho stěžejním dílem je cyklus dvaceti románů Rougon-Macquartové, kde popisuje osudy Pařížanů žijících na okraji společnosti. Mezi jeho slavná díla patří Zabiják, Nana, Germinal a Břicho Paříže. Zemřel v roce 1902 na otravu oxidem uhelnatým z ucpaného komína.

Nana poprvé vyšla v roce 1880 jako devátá kniha z cyklu Rougon-Macquartové. Volně navazuje na knihu Zabiják, která vyšla o tři roky dříve. Odehrává se v druhé polovině 19. století v Paříži.

Příběh roztomilé prostitutky

Kniha je velmi čtivá, přestože je plná detailních popisů postav a prostředí. Zola píše svižným tempem a bohatým jazykem, není nouze o typicky naturalistické drsné scény a dokonce vulgární výrazy. Kompozice díla je chronologická, přestože se autor zabývá i minulostí postav.

Hlavním motivem knihy je rozklad, jak morální tak fyzický. S pomocí metafory Zola umně demonstruje svůj postoj k francouzské společnosti. Nana reprezentuje rozmařilost, sobeckost a chamtivost tehdejší Francie.

V Zabijákovi je Nana zmíněna jako dcera dvou z hlavních postav – dělnice Gervaisy a klempíře Coupeaua. Mladá Nana již tehdy vykazuje rysy, které se pro ni později stanou typické. Zatímco její rodiče strádají a jsou silně závislí na alkoholu, Nana si užívá a rovněž pracuje jako prostitutka.

Kurtizánou, herečkou i zpěvačkou

Nana je lehkovážná, naivní a prostopášná. Oplývá krásou a osobním kouzlem, které jí pomáhá dosáhnout v životě svých cílů. Naučila se využívat svých předností a má velké ambice dostat se do lepší společnosti. Přes všechnu rozmazlenost a pýchu, Nana zůstává postavou, kterou čtenář není schopen nenávidět a nesdílet s ní její strasti.

FOTO: Edouard Manet: Nana
Nana na obraze Edouarda Maneta.

Z dělnického prostředí a chudých hospod se v Naně přenášíme do nablýskaného divadelního světa. Celý příběh začíná premiérou divadelního představení, ve kterém se má objevit Nana, o které se leccos špitá. Přestože je Nana špatná herečka i zpěvačka, publikum zaujme svou krásou a roztomilostí a ihned se stane miláčkem společnosti.

Obdivovatelů Nany začíná přibývat a kurtizána sotva stačí vyprovázet mužské návštěvy. Přes Naninu zdánlivou naivitu a nevinnost zvládá svých milenců využívat a neustále se rozrůstá její popularita i bohatství. Miluje svého syna Ludvíčka, na kterého má však málo času.

Milenci Nany jsou muži nejrůznějších povah a společenského postavení. Naně propadne hrabě, novinář i voják. Přestože to jsou muži vesměs silní a inteligentní, dokážou se kvůli ní chovat pošetile a zapomínat na své povinnosti a závazky.

Záhuba a smrt

Brzy se vše ale začíná hroutit. Jakoby vše, s čím má Nana co do činění, bylo odsouzeno k záhubě. Život všech Naniných milenců končí tragicky. Její vysoké nároky finančně zruinují i ty nejbohatší z Pařížanů a její nestálost a nevěra dohání zamilované i k sebevraždě. Rozvrácené rodiny, dluhy i smrt jsou výsledkem Naniny lásky.

Když si Nana začne uvědomovat bezvýchodnost své situace a pozice, do kterých uvádí své milence, rozhodne se opustit Paříž a strávit zbytek života na venkově. Zkažená Paříž ji však láká zpět a Nana se po několika měsících vrací.

V Paříži Nana umírá na neštovice v okruhu svých bývalých přátel i nepřátel a její tvář je zhyzděna nejen vyrážkou, ale i odrazem tragického osudu. Zatímco je Nana oplakávána, za okny na ulicích Paříže se ozývají výkřiky Na Berlín! jako začátek Francouzsko-pruské války. Nana umírá a s ní i část staré Francie, zkažená a dekadentní jako hrdinka sama.

„Slyšel jsem,“ začal znovu, chtěje stůj co stůj s něčím přijít, „že Nana má rozkošný hlas.“

„Ta?“ divil se ředitel, krče rameny. „Ta zpívá asi jako panty ve dveřích!“

Mladý muž honem dodal:

„Ale je skvělá herečka!“

„Herečka? Nana je učiněné dřevo. Neví, co s nohama a rukama.“

Faloise lehce zrůžověl. Už nevěděl, co si má myslit. Koktal:

„Za nic na světě bych nechtěl přijít o dnešní premiéru. Viděl jsem, že vaše divadlo…“

„Řekněte můj bordel,“ znovu ho přerušil Bordenave s chladnou zatvrzelostí člověka, který ví, co říká.

Zatím si Fauchery docela klidně prohlížel vcházející ženy.

Když viděl, jak bratránek stojí s otevřenými ústy, přišel mu na pomoc, ale nevěděl, má-li se smát nebo zlobit.

„Tak to přece udělej Bordenavovi kvůli a říkej jeho divadlu, jak si přeje, když jinak nedá… A vy si z nás, milý příteli, nedělejte kašpary. Neumí-li ta vaše Nana hrát ani zpívat, kus propadne. Toho se totiž obávám.“

„Propadne! Propadne!“ křičel zbrunátnělý ředitel. „Copak potřebuje ženská umět hrát a zpívat? Na to jsi ještě moc veliký cápek… Nana má, hergot, něco jinšího a to stojí za všechno ostatní. Očichal jsem si ji, a je to silný tabák, nebo už ničemu nerozumím… Uvidíš, uvidíš, jen co vyleze na jeviště, všichni budou slintat!“

ZOLA, Émile: Nana. Překladatel: ŽÁK, Jiří. Praha: Československý spisovatel, 2011.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Tereza Turzíková
Autorka je redaktorkou rubriky Literatura magazínu TOPZINE.cz. Studuje jazykové gymnázium a věnuje se filmové tvorbě a výtvarnému umění. Mezi její záliby patří hudba a divadlo.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*