Elvis Presley, Jerry Lee Lewis a ostatní: Jak se zrodil rock’n’roll

Memphiské studio Sun Records se v padesátých letech stalo místem, kde se plnily sny. Sny o opravdové desce, pódiu a davu fanoušků. Snili je většinou obyčejní hoši, kteří přišli z venkova jen s kytarou. Zrodila se nová hudba, při které mládež řádila na večírcích a pamětníkům charlestonové éry mnohdy zvonilo v uších. Nastal čas rock´n´rollu.

Nesmrtelný

Nejdále to z hochů s kytarou dotáhl Elvis Aaron Presley. Talentovaný fešák zpíval v podstatě černošskou hudbu a mistrně se trefil do vkusu mládeže. Hity Love Me Tender, Heartbreak Hotel nebo Burning Love jsou slavné dodnes. Elvis byl první celebritou, kolem níž vznikl jakýsi kult osobnosti, což dokládají například spektakulární přehlídky jeho dvojníků oděných v bílé třásně.

Ač jeho kariéra začala přímo pohádkově, dospěla ke smutnému konci. Z krasavce zpívajícího tklivé balady se stal obtloustlý a po zdravotní stránce zdevastovaný nešťastník. Byl nemocný, závislý na medikamentec a úroveň jeho tvorby upadala taktéž. I po smrti mu však fanoušci zůstali věrní a dodnes jsou mnozí přesvědčeni, že se Král rock’n’rollu vrátí.

Z plantáží na pódium

Mezi Elvisovy méně proslulé kolegy patřil Carl Perkins, průkopník rockabilly, které v sobě míchá country s rhytm and blues. Perkins pocházel z chudé rodiny, jako malý musel pracovat na poli a jeho největším snem bylo mít vlastní kytaru.

Když se mu tužba vyplnila, ve čtrnácti letech složil píseň Let Me Take You To the Movie, Magg. Ta se později zalíbila v Sun Records a pomohla Carlovi na výsluní. Jeho největším hitem se pak stala Blue Suede Shoes. Později se zaměřil spíše na country a často hrál s ikonou žánru, Johnnym Cashem.

Johnny Cash, muž v černém

Ten také stojí za zmínku, ačkoli jeho hudba měla blíže ke country než ke klasickému rock´n´rollu. Zpívající kytarista v černém se také narodil do nuzných poměrů, nějaký čas se živil jako podomní obchodník, ale nakonec se vydal na dráhu zpěváka. Jeho život nějakou dobu provázely drogy a alkohol, ba i problémy se zákonem.

Závislosti se ale zbavil a byl velice aktivní až do své smrti v roce 2003. Mimo jiné koncertoval ve věznicích (viz Folsom), měl svůj vlastní televizní pořad, přátelil se s mnoha prezidenty USA. Dodnes je velice uznávaný a stal se vzorem pro celé generace hudebníků.

K ranému rocku nepatřily jen kytary, v řízných tanečních skladbách našel uplatnění i klavír. Nejvýraznější personou, která k němu v té době usedla na stoličku, byl Jerry Lee Lewis. Tento hudební samorost a samouk vyvolával poprask všude, kam jen vstoupil. V mládí chodil do katolické školy, ale poté, co interpretoval nábožnou píseň v rytmu boogie-woogie, ho neminul vyhazov. Jerry byl zkrátka odjakživa zvyklý hrát si po svém.

Potížista

Jerry se ocitl v pravou chvíli na pravém místě, když Elvis opustil Sun Records a vydavatelství shánělo náhradu. Po tom, co vydali jeho Great Balls of Fire, bylo jasné, že ji našli. Američtí mládežníci se zbláznili do písní, jejichž texty i rytmus se jejich babičkám zdály provokativní, ba přímo nestydaté.

Lewisovy životní osudy jako by vymýšlel zdivočelý venezuelský scénárista telenovel. Byl celkem šestkrát ženat a jeden ze sňatků mu zkazil rozjetou kariéru. Oženil se totiž s třináctiletou sestřenicí, což v puritánské Americe vyvolalo skandál. Později si však Lewis našel k publiku opět cestu a koncertuje dodnes. I v Čechách jsme se loni mohli přesvědčit, že čilý stařík je stále ve formě.

Dnes se tyto desky zdají být poněkud fosilními, ani po tolika letech však neztratily na kvalitě. Nahrávky rockových pionýrů z padesátých let nezapřou vliv country, boogie woogie, jazzu a zejména blues. A u toho zůstalo dodnes. K odkazu bluesmanů se v průběhu dvacátého století otevřeně hlásily mnohé rockové ikony, namátkou Led Zeppelin, Black Sabbath či The Doors. Ale o těch zase někdy příště.